Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

8. // Skvělá kamarádka

Rok 1942, Listopad

Září se přehouplo v Říjen, a ten zase v listopad. Od hádky Emmy a Astrid uběhli už skoro dva měsíce, a ony dvě se museli nakonec udobřit, i když na sebe byli pořád trochu naštvané. Ovšem pátrat opravdu přestali.

Ve velké síni to šumělo jako v čelím úle. Všichni se bavili o nadcházejícím vánočním plesu. Dívky si pomalu začínali shánět šaty, chlapci zase hledali partnerky.

Emma seděla u Zmijozelského stolu vedle Astrid a naproti ním seděl její bratr se svým spolužákem Abraxasem Malfoyem. Něco si šeptali, a Emma natahovala uši aby něco zaslechla, ale bohužel neslyšela vůbec nic. Uvědomila si, jak moc velká propast byla mezi jí, a jejím bratrem od doby, co chodili společně do Bradavic. Sice ani dřív si k sobě nebyli tolik blízcí, ale byli jediní koho tenkrát měli, jenže teť byl její bratr neustále v blízkosti Abraxase Malfoye, nebo Walburgy Blackové, takže se sním jen málokdy mohla bavit osamotě. Mohli by jejich rodičích pátrat spolu, ale Emma pochybovala že by její chladný a odtažitý bratr souhlasil. 

Chvíli se ještě pokoušela něco zaslechnout, nakonec to vzdala a raději dávala pozor co jí říká Astrid. ,,Odkud budeš mít šaty? Já si je nechávám posílat až z Paříže. Znáš toho slavného návrháře Bloise Leacroixe, že? Ty šaty jsou naprosto pohádkové! Ale dost o mně, povídej, už jsi si objednala?" chrila ze sebe Astrid jedno slovo za druhým. Poslední dny ani nemluvila o ničem jiném, a Emmu z toho už bolela hlava. Jakoby její kamarádku vyměnili za stroj, co se dokáže bavit jen o krajkách, odstínech látek a botách.

,,Asi půjdu do Prasinek, spolu s ostatními." Po Emminých slovech se zatvářila Astrid zmateně. Nejspíš si neuvědomila že ne každý má na to nechávat si šaty až z Paříže. Chvíli mlčela, protože nevěděla zda neranila dívčiny city, pak opět spustila: ,,Vím úplně přesně jaké šaty by se k tobě hodili! Meruňkové anebo starorůžové! Prosím, že ti budu moct pomáhat vybírat! Prosím Emmo!" Emma se podívala na hodiny ve velké síni, a v duchu se pousmála. Netrvalo to ani půl minuty, a zmijozelka už byla zase ve své kůži. Pak Emma uhla pohledem ke vstupu do Velké síně a zahlédla vysokého bruneta. Srdce ji poskočilo štěstím.

,, Jasně že jo, teť ale musím jít, uvidíme se na hodině, Astrid." zamumlala nepřítomně, a vydala se za svým kamarádem.

,,Ahoj Tristane, kam jdeš?" zeptala se, snažíc se vymyslet jak se nenápadně poptat jestli už jde s někým na ples. ,,Emmo! Vůbec jsem Tě tu neviděl. Jdu na lektvary."

,,Jdu stejným směrem. Těšíš se na ten vánoční ples, o kterém všichni mluví?"

,, Vlastně jsem dost nervózní. Chci pozvat jednu holku, ale bojím se že mě odmítne" přiznal se mladý Mrzimor. ,,A kdo je ta šťastná?" vyzvídala dál, a v duchu si přála aby řekl ji.

,,Znáš Hannah Abbotovou? Chodí ke mně do ročníku, taky do Mrzimoru" řekl, a špinavě blonďatá dívka se musela udržet, aby udržela slzy. ,,Aha. Je milá, určitě tvé pozvání přijme." Tristan se usmál, a pocuchal dívce vlasy. ,, Díky Emmo. Jsi skvělá kamarádka. Tamhle jde, tak mi drž palce." Po těchto slovech se rozešel k vysoké brunetce, která stála v hloučku studentů. Chvíli něco koktavě říkal, pak kamarádky Hannah vypískli, a ona sama se začervenala. Po chvilce vybízení od svých přátel přikývla.

Tristan se s ní rozloučil, a opět zamířil k Emmě. ,,Díky žes mě podpořila" řekl jí když se vrátil. ,,To nic, od toho jsou přeci přátelé" odpověděla, a snažila se znít vesele, ale moc se jí to nedařilo. Obzvlášť u slova přátelé. ,,A co Ty? Už Tě někdo pozval?"

Emma smutně zavrtěla hlavou. Její kamarád jí konejšivě pohladil po rameni. ,, Určitě Tě někdo brzy pozve, nebuď smutná." Emma se na něj usmála, i když uvnitř křičela že nechce s někým jít, jedině s ním. ,,Tak ahoj, já už musím letět. Křiklan nám zadal pěti stránkovou esej, a já bych si ji ještě potřeboval překontrolovat" řekl a zamířil do učebny Lektvarů. Mladá Riddleová zamířila po schodech nahoru, na školní pozemky kde měl mít Zmijozel spolu s Havraspárem Bylinkářství. Byla zklamaná, na chvíli vážně uvěřila že by mohl opravdu pozvat ji. Teť si ale chtěla dát facku za to jak hloupá byla. Vážně, jak ji mohlo něco takového napadnout? Říkala si, zatímco se blížila ke skleníkům.

Gina na kamarádku zamávala od jednoho stolu, kde stála spolu s Astrid a Lindou z Havraspáru.

,,Tak co? Pozval Tě Tristan? Samozřejmě že ano!" vychrlila ze sebe Gina, které už Astrid stačila říct o tom, jak odcházela z Velké síně právě s ním.

,, Buď tiše! A ne, nepozval mě. Pozval Hannah Abbotovou, a já jsem prý skvělá kamarádka" odpověděla kamarádce tiše. Dívky u stolu na ni soucitně pohlédli, a mlčky se pustili do přesazování Dýmějové hlízy.

,,Tak no a co? Určitě se Tě zeptá někdo jiný" začla ji utěšovat po chvilce ticha Linda, která ani pořádně nevěděla o kom se baví, ale chtěla ji nějak utěšit. Byla to Ginina kamarádka, ale se zmijozelskými studentkami se nikdy moc nebavila.

,,Nebo Ti můžu někoho dohodit" napadlo Astrid. ,,Co třeba Lestrange, to je dobrá partie, ne?"

Emma se znechuceně zamračila. ,,Budu doufat že mě někdo pozve, jinak půjdu na ples sama."

,,Já půjdu s Finnem Diggorym" pochlubila se mladá Malfoyová. Dívky teť upřeli pohled na Astrid. Ta se nervózně ošila. Nechtěla vyzradit že čeká až ji pozve Emmin starší bratr.

,,Zatím mě nikdo nepozval" zalhala, i když nápadníků měla všude spoustu. S tím se rozhovor stočil k Dýmějové hlíze, a všichni se zabrali do práce.