Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

kapitola 4.

Zoe Potterová seděla v koženém křesle a znuděně houpala nohama.

Z vedlejší místnosti byl slyšet rozhovor, který mezi sebou vedli její otec a Samuel Lorenz. Starší muž se jejího otce snažil přesvědčit, aby s ním jel do Ameriky bojovat proti Grindelwaldovým lidem.

,,Nemůžu jet, mám dvě děti a ženu, tahle válka se nás ani pořádně netýká" odpovídal zrovna mladší muž.

,, Teť se nás možná netýká, ale brzy bude. A my potřebujeme ty nejlepší bystrozory abychom ho zastavili." Odporoval Samuel, a i přes zavřené dveře bylo slyšet jak svá slova myslí upřímně.

,,Do Anglie se neodváží a ty to víš stejně dobře jako já." Zoe zavřela oči a přála si aby jeho slova byla pravdivá. Nestačilo že mezi sebou válčili mudlové, teť aby se bála i o své kouzelnické přátelé a rodinu.

,,On možná ne, ale jeho stoupenci ano. Mnoho lidí s jeho názory souhlasí a je jen otázkou času kdy to začnou dávat najevo. Musíme se mu postavit dřív, než udeří v plné síle"

Pan Potter si hlasitě povzdechl. Věděl že má jeho přítel pravdu. To že s Grindelwaldem sympatizují rodiny, kterým záleželo na čisté kouzelnické krvi, věděli všichni. Ale jejich nepřítel byl přesvědčivý a tak nebylo pochyb že se k němu přidá i mnoho jiných.

Ale na druhou stranu, on nemohl riskovat. Kdyby neměl děti, ženu, vydal by se se Samuelem ihned, ale takto? Bál se příliš o jejich životy. Kdyby se opravdu rozšířila vláda Grindelwalda i do Anglie, tak by mohli vyslýchat, mučit nebo dokonce zabít jeho nejbližší. A to byla příliš velká oběť.

Dívka, která byla na opačné straně dveří, měla stejné myšlenky jako její otec. S tím rozdílem že ona by se bála o jeho život. Najednou se jí u ucha ozval hlas.

,, Neměla bys odposlouchávat" Zoe to vytrhlo z myšlenek, a polekaně sebou škubla. ,,A ty bys neměl děsit svou malou sestřičku" vyplázla na svého narušitele jazyk.

Monty se zasmál a posadil se vedle ní do křesla. ,,Víš kdo k nám přijel?" Dívka pozvedla tázavě jedno obočí, ale odpovědí jí byl veselý dívčí hlas.

,,Mio" vykřikla nadšeně a rozběhla za svou starší kamarádkou, kterou následně objala.

,, Nesu cukroví na zlepšení nálady" řekla Euphemie a pozvedla papírový sáček, který voněl vanilkou a skořicí.
Monty, který se náhle objevil ve dveřích se zasmál. ,,Nejsou Vánoce" připomněl své dívce a políbil ji na čelo. ,,Já vím" dívka najednou zvážněla. ,,Nikdo neví co se bude dít o Vánocích, musíme být veselí, dokud to jde" vyslovila tak myšlenku, která tížila všechny obyvatele tohoto domu.

,,Hloupost, cukroví se jí jen o Vánočních svátcích, jinak to přináší smůlu, a ty děvče, pojď se mi ukázat, ať vidím jak jsi zkrásněla." Vedle Zoe se postavila bábinka Potterová, která věřila na staré báchorky a všelijaké jiné věci, o kterých mnoho lidí jen spekulovalo.

,,A to cukroví odnes do kuchyně. Je pravda že musíme využít příležitosti k veselí, dokud ještě je. I když s tím samozřejmě nesouhlasím" bábinka se vydala do kuchyně společně s Miou, a tak sourozenci osamněli.

I když se navenek tvářili že se nic neděje, propast mezi nimi byla těžko přehlídnutelná. Jakmile osamněli, pocítili to tíživé ticho a samotu, která se nad nimi vznášela.

Jejich názory se rozdělili, a to bylo to, co za války nejméně potřebovaly. Zatímco dívka byla názoru že ne všichni zmijozelští jsou zlí, což dokazovala i tím že se kamarádila s Emmou Riddlovou a Astrid Blackovou, její bratr byl opačného názoru. A i když to oba brali něco, co za chvíli zmizí, ostatně jako všechny jejich hádky, opak byl bolestivou pravdou.

Tyto rozepře se měli za pár let proměnit v něco děsivého, na něco, co by je v tu chvíli ani jednoho nenapadlo.

Přeci jen, byla to jen obyčejná hádka, výměna názorů. Nebo ne?