Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

18 // Grindelwald

Březen 1943

Walburga Blacková vystoupila z krbu, přičemž si ze svých šatů začala rukou ometat snítka popelu která na ní během cesty letaxovým krbem ulpěla. Na nic nečekala a svižným krokem vyrazila k fontáně s vytesanými sochami kouzelníka, kentaura a skřítka. V ruce jí tížil ne příliš objemný kufr, ve kterém měla jen ty nejnutnější věci na cestu do Francie. Nastaly jarní prázdniny, a ona je hodlala prožít se svým snoubencem v hlavním městě té nejromantičtější země na světě. Avšak jejich důvod cesty nebyl ani trochu romantický.

Grindelwald svolával své přívržence právě do tohoto města, které bylo teď momentálně pod palbou mudlovské války. Walburga se již před měsícem dohodla s Orianem že se tohoto setkání musí zúčastnit. Proto na něj teď čekala před fontánou, než mu skončí směna na ministerstvu a oni budou moct vyrazit.

S úderem čtvrté hodiny se z výtahů vyvalil dav kouzelníků a mladá Blacková již mezi nimi vyhlížela svého snoubence. Šel s bradou hrdě vztyčenou a mířil přímo k ní. Walburga si s potěšením nemohla nevšimnout jak se od něj ostatní drží stranou jakoby k němu měli úctu. Nebo strach, na tom nezáleží, obojí má své výhody, pomyslela si.

,, Drahá" uvítal ji. Vzal její ruku do své a svými ledovými rty ji políbil na hřbet. Poté co její ruku pustil si od ní převzal kufr a vykročil směrem ke krbům.

Ještě před válkou by bývala fronta před krbem do Francie nekonečná. Kvůli válce tam však teď cestoval opravdu málokdo. Bystrozor kontrolující doklady k nim netrpělivě natáhl ruku. Zamračeně si prohlédl cestovní pas.

,, Walburga Blacková a Orion Black?," zeptal se na poněkud jasnou otázku.

,,Ano," odpověděli téměř jednohlasně pevným hlasem.

,,A za jakým účelem hodláte cestovat do Francie? Máme důvodné podezření že členové čistokrevných rodin tam cestují za účelem shromáždění pořádaném Grindelwaldem."

Orion si muže před sebou pohrdavě prohlédl a z kapsy vyndal kus papíru. ,,Máme povolení k vycestování od vašeho ředitele. Více vědět nepotřebujete."

Bystrozor si je ještě jednou podezřívavě prohlédl ale doklady jim vrátil a ustoupil jim stranou aby mohli použít letaxový krb. Walburga vstoupila dovnitř a cítila ten známý pocit když se s ní začne celý svět točit.
---

Z ministerstva kouzel v Paříži do bylo sotva pár metrů k jejich ubytování. Na pokoji si nechali věci a rychle se vydali do mudlovského muzea Louvre. To bylo kvůli válce momentálně zavřené, takže měli jistotu že je žádní nechtění návštěvníci nevyruší.

Věděli že je francouzští bystrozoři budou nejspíše pronásledovat, jelikož jak už zmínil muž v Londýně, byli čistokrevní čarodějové co se chystali na Grindelwaldovo shromáždění. Proto si každý dál pár loků mnoholičného lektvarů aby je nikdo nemohl poznat a vyrazili.

Když došli až před zadní dveře muzea určené pro personál, nenápadně se nechali zahalit do vykouzlené mlhy a dveře otevřeli. Walburga cítila jak z ní kouzlo mnoholičného lektvaru opadá pod náporem mnohem silnějšího odhalovacího kouzla.

,, Blackovy, vítám vás," promluvil drobný čaroděj, jehož kouzlo je právě zbavilo účinků lektvaru. Pokynul jim kudy mají jít a vrhl se vítat další skupinou kouzelníků, kteří se vynořili za nimi.

Na chodbách bylo ticho, když však otevřeli dveře do místnosti kde se shromáždění konalo, jejich uši naplnily hlasy. Místnost nejenom že byla opatřena tišícím kouzlem, navíc byla zvětšena aby se tam všichni mohli vejít.

Ve vzduchu bylo cítit nadšení, ale i nejistota a očekávání.

Po chvilce se místností začal linout černý kouř. Lidé začali ustupovat až vytvořili místo kolem vyvýšeného místa uprostřed místnosti. Hovor zcela utichl, všichni teď s napětím sledovali dým shromažďující se na onom místě z kterého se postupně stával člověk. Walburga Blacková poprvé na vlastní oči spatřila toho muž, ke kterému tolik vzhlížela. Orian vedle ní se nadšeně usmíval.

,, Mí bratři, mé sestry. Všechny vás zde, v tento důležitý den, vítám." Jeho hlas, sladký jako med, se rozezněl po celé místnosti a všichni ho začali nadšeně vítat nazpátek. On však pozvedl ruku a všechen hluk utišil. ,,Jsem vám velice vděčný za toto uvítání. Je dobré vidět kolik lidí má stejný cíl. A tím je zajistit nový, lepší řád světa."

Dav propukl v další jásot. Grindelwald však pokračoval. ,,Doneslo se ke mně, že se ministerstvo kouzel v Americe dozvědělo a našem malém, mírumilovném shledání. Obávám se, že se mnoho jejich nejlepších bystrozorů právě nachází zde, v Paříži, aby mě neoprávněně zajali a narušili tím dnešní shromáždění."

Teď namísto jásotu dav propukl v naštvané výkřiky plné zlosti. Walburga se k nim přidala, stejně tak Orion.

,,Kdo se k mně dnes přidá? Kdo se mnou bude hájit naše zájmy a naši budoucnost o kterou nás chtějí oloupit?"

Další vlna výkřiků. Všichni byli ochotni za svého vůdce bojovat. Zrovna v ten okamžik dovnitř vtrhl onen muž který je předtím kontroloval u dveří. Před ním levitovala bezvládná žena spoutaná v provazech.

,,Našel jsem špeha. Ukryla se ve ventilační šachtě."

Grindelwald pomalým krokem přešel až před ženu. Zašeptal kouzlo a žena se probrala z bezvědomí. Walburga cítila jak všichni okolo zadržují dech a vyčkávají na pokyny od jejich vůdce. I ona čekala, s hůlku napřaženou před sebou a připravena každým okamžikem vyslat kouzlo kdyby se objevil další nepřítel.

Žena byla vyděšená, přesto se stále odvážně dívala do tváře jednoho z nejděsivějších mužů jaké kdy znala. ,,Pověz mi, je vás víc?" zeptal se Grindelwald. Žena mlčela a tak pozvedl hůlku a přitiskl ji ženě na hrdlo. ,,Řekni mi to, a já Tě ušetřím. Řekni mi to a já ušetřím celou tvou rodinu."

Bystrozorka pomalu zavrtěla hlavou. ,,Ne, jsem tu sama."

Grindelwald máchl hůlkou a žena odlétla o několik metrů dál. Ztichlým sálem se rozeznělo nepříjemné křupnutí kostí. V ten moment se ozvala ohlušující rána a zeď na opačném konci sálu se rozletěla na kousky. Dovnitř vtrhla hromada čarodějů a čarodějek kteří kolem sebe začali metat svazující kouzla. Walburga byla však připravená a jejich poměrně nevinné kletby jim oplácela mnohem hrozivějšími kouzly. Strhl se boj, všude kolem létala zaklínadla a přes řev nebylo slyšet ani vlastního slova.

Blacková se snažila co to šlo, avšak si nemohla nevšimnout jak velkou převahu oproti nim jejich nepřátelé mají. Brzy si toho všimli i ostatní a jeden po druhém začali postupně mizet. Přesto se dál snažila, ale bylo to marné. Bylo jich moc, museli být připraveni několik dní dopředu. Ale to koneckonců čekali, akorát nečekali takovou převahu.

Na rameni ucítila něčí dlaň. Prudce se otočila, byl to však Orion. ,,Walburgo, musíme jít. Nesmí nás chytit."

Zaváhala. Chtěla dál bojovat, ale věděla co by se stalo kdyby je chytili. Ji by vyhodili ze školy, Oriana dost možná z práce. Nejspíše by je čekalo i slyšení a Azkaban. Když teď odejdou, nikdo nebude mít důkaz že tu kdy byli.

Proto přikývla a spolu se svým snoubencem se přemístili. Ocitli se pár metrů od jejich ubytování, v jedné zapadlé uličce. Nemohli riskovat že někdo sleduje jejich pokoj.

Orion naštvaně praštil pěstí do zdi. ,,Někdo jim musel vyzradit místo. Ale bude toho litovat. Všichni toho budou litovat až vyhrajeme a Grindelwald se ujme vlády kouzelnického světa."