Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

kapitola 9.

Rok 1942, Prosinec

Bylo prosincové odpoledne, na zem padali vločky a kouzelnou vesničkou se rozlehláli vánoční koledy. Mnoho studentů využilo tento ten k tomu, aby si sehnali šaty a hábity na ples. Mezi tyto studenty patřili i čtyři kamarádky z pátého ročníku, které si zrovna vybírali v malém obchůdku s nápisem Hedvábný ráj.

,,Co tyhle?" zeptala se Zoe a ukázala na pastelově žluté šaty s širokou sukní.

,,Moc žlutý" odpověděla jí Gina a dál procházela šaty na ramínkách. Nakonec se ukázalo že jediná která nemá zatím šaty je Emma. Gina, která měla stejně jako Astrid dostat šaty z Francie. A ze Zoe vypadlo že si v létě vybírali šaty s bratrovou snoubenkou Miou na Příčné ulici, takže ani ona žádné nepotřebuje.

,,Co myslíte?" ozvala se dívka z kabinky, a po pár vteřinách i vyšla ven. Měla na sobě dlouhé jemně růžové šaty, s krátkými rukávy před ramena.

,, Vypadáš úžasně Emmo!" vypískla kudrnatá dívka a odhodila jedny šaty co zrovna držela v ruce. Astrid v rohu místnosti se nadšeně usmívala nad šaty, které své kamarádce vybrala.

Dívka se tedy vydala ke kase, aby zaplatila za vypůjčení šatů na ples - koupit si je nemohla dovolit, a tak si je jako mnoho jiných dívek jen půjčila.

,,Kam půjdeme teď?" vyzvídala Emma.

,, Můžeme ke třem košťatům" navrhla Zoe ,,máme dost času než se tam budou mačkat všichni co si dnes vyšli na nákupy."

A tak se dívky rozešli směrem, kde na ně čekal máslový ležák.

,, Čtyři máslové ležáky, prosím!" zvolala Gina když se dostali k pultu. Zoe měla pravdu, většina studentů byla stále na nákupech. Emma přes okno zahlédla svého bratra s Abraxasem Malfoyem. Vypadali že nechtějí aby je někdo viděl. Cosi si šeptali, hlavy skloněné k sobě aby jejich rozhovor nezaslechli ničí cizí uši.

Emma se rozhodla v okamžiku. Už delší dobu tušila že její bratr něco tají, a teť se naskytla skvělá příležitost zjistit co. ,,Musím na chvíli na vzduch. Jsem hnedka zpátky" řekla svým kamarádkám. Pak se rozběhla ven a tiše se přitiskla je zdi. Zahlédla Abraxasovi bílé vlasy, a tak se nenápadně vydala tím směrem. Zahli do jedné postranní uličky kde se zastavili a rozhlédli zda je nikdo nevidí. Emma se rychle schovala za roh a nastražila uši aby zaslechla jejich rozhovor. ,,Jsi si jistý? To by ale znamenalo -" říkal zrovna Malfoy, ale přerušil ho Tom. ,,Já vím co by to znamenalo, přece! Buď hlavně potichu ať nás nikdo neslyší!"

,,Ale ty nechceš aby to někdo věděl, proč, Tome?" vyptával se zmijozelský student.

,, Dokážeš si představit jak by asi zareagovali tací jako Brumbál? Rozhodně by to nenechali jen tak být. Už teť mě ten starý blázen hlídá na každém kroku" řekl Tom a druhý chlapc pokýval hlavou že rozumí. ,,Schoval jsi ho dobře? Nikdo ho nesmí najít!"

Abraxas rozhodně přikývl. ,,Ano. Schoval jsem ho na pokoj-" 

Tom ho přitiskl ke zdi a ruku mu dal prudce přes pusu. ,,Mlč, ty tupče! Co kdyby tě někdo slyšel?!"

,,Neboj Tome, je pod tolika zaklínadli černé magie, že se přes ně jen tak někdo nedostane" uklidnil ho Malfoy, a Tom povolil stisk. ,,V to doufej! Jinak ti udělám ze života peklo."

Emma se rychle rozběhla zpátky ke třem košťatům. Věděla už vše co potřebovala, a nemohla riskovat že by ji našli jak je odposlouchává.

Když byla v bezpečí, vzpomněla si na Abraxasova slova: je pod tolika zaklínadli černé magie, že se před ně jen tak někdo nedostane. Emma se musela ušklíbnout, protože ona nebyla jen tak někdo. Přečetla tolik knih černé magie, že si byla jistá že kouzla nakonec prolomí.

------

Po hodině u třech košťat, se dívky rozhodli že se vrátí zpátky do Bradavic.

,,Co takhle si dát pořádnou koulovačku? Dvě proti dvěm?" navrhla zničehonic Gina.

Astrid se zatvářila jakoby právě navrhla aby skočili do kobky plné zmijí. ,,Co blázníš! Vždyť mrzne. Nechci si zničit šaty. A navíc, kolik ti je, že se chceš koulovat?"

,,Ale no tak! Bude sranda, přece se nebudeš tvářit jakoby to bylo pod tvojí úroveň! Zoe, Emmo?" vybízela je dál, a nabrala do svých dlaní, schovaných v rukavicích, sníh. 

,,Georgino! Tohle ti neprojde!" vyjekla Zoe, když ji s přesností trefila sněhová koule. Nazvala kamarádku schválně jejím celým druhým jménem, což dělala jen když byla opravdu naštvaná. Sestra Fleamonta Pottera se sehnula aby nabrala sníh, a své kudrnaté kamarádce střelu oplatila. Jelikož hrála v mrzimorském famfrpálovém týmu na postu střelkyně, nebylo pro ni nikterak těžké se strefit. Emma na nic nečekala, a ke kamarádkám se přidala. Sníh omylem trefil i Astrid, která stála opodál jak solný sloup a tvářila se že k těm třem rozhodně nepatří, a ta se rozhodla že si to rozhodně nesmí nechat líbit, a začla po kamarádkách házet sněhem. Po několika minutách se dívky se smíchem posadili do sněhu, a dokonce i Astrid dala stranou svou ledovou masku.

Pak ale spatřili že se k nim blíží dvě postavy. Když se ty dvě postavy přiblířili, poznali že jde o Toma a Abraxase. Emmě zčervenali tváře, když si vzpomněla jak je špehovala. 

,,Emmo? Proč se válíš ve sněhu?" zeptal se nechápavě její bratr, a Emma si nemohla nevšimnout i jakéhosi znechucení v jeho hlase. Než však stačila odpovědět, předběhla ji Astrid, která si za každou cenu chtěla získat chlapcovu pozornost. ,,Ahoj Tome!" vyjekla a nenápadně si oprašovala svůj kabát, který měla celý od sněhu. 

,,Astrid, i Ty? Co by na to řekla tvá sestra, kdyby tě tu takto viděla?" 

,,Spadla jsem. Neválela jsem se samozřejmě naschvál!" snažila se zachránit svou situaci. Emmin bratr se zatvářil jako že je mu to úplně upřímně jedno.

Otočil se zpátky k Abraxasovi, a pokračoval v konverzaci, kterou před tím vedli. Astrid se ale rozhodla že už déle čekat nebude, až ji pozve sám, a tak se za nimi rozběhla.

,, Tome, počkej! Chci se na něco zeptat!" zakřičela. Mladý Riddle se na ni otočil a pozvedl obočí. ,,Ano Astrid?"

,, Víš, vzhledem k tomu že je můj snoubenec už mimo školu, nemám s kým bych na ten ples šla. A pokud vím, tam ty tam taky s nikým nejdeš, takže co kdybychom šli spolu?" zeptala se. Nebyla nervózní, byla zvyklá že vždy dostávala kladné odpovědi.

,, Chtěl jsem jít s tvou sestrou, ale ty jsi koneckonců taky Blacková, takže bych řekl že by to šlo. Ale doufám že se budeš chovat přiměřeně tvému věku" řekl a poslední větou narážel na událost, kterou před chvílí viděl.

Astrid zářili oči nadšením když se vracela zpátky ke kamarádkám. Kdyby tenkrát věděla, jaký dopad měla tato věta na její zbytek života, nejspíš by ta slova nikdy nevyslovila.