Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

20 //AB

Květen 1943

Alphard Black sice vyrůstal v kouzelnickém světě, ale vždy zbožňoval vyrazit ven do toho mudlovského. Tam ho nikdo neznal jako toho čistokrevného Blacka, ale mohl se tam jednoduše ztratit mezi nic netušícími lidmi. Procházel se často v menších uličkách kde si vždy našel nějakou malou kavárnu. Káva sice nebyla natolik dobrá jako ta kouzelnická která se podávala u něho doma, ale to mu ani tolik nevadilo.

Často sledoval mudly za okny kaváren a přemýšlel jaký život asi vedou. Vídával vojáky, kteří bojovali ve válce. U nich ve světě sice taky zuřila válka, ale on nebojoval, nikdo to po něm nežádal. A byl za to vlastně i rád, protože nevěděl za jakou stranu by se býval postavil.

Mimo vojáky pozoroval i normálně pracující lidé, kteří každé ráno spěchali do práce nebo si vyrazili do města na oběd. A taky rodiny nebo jenom páry kteří se procházeli po Londýně. Když viděl ty milující páry a rodiny, přemýšlel jestli bude takhle jednou se svojí předurčenou manželkou taky tak šťastný. Nejspíš ne. Francoise byla sice milá a poslušná, ale na jeho vkus až moc. Na všechno mu odpovídala přesně tak jak se očekávalo že odpoví, a když nemusela, mlčela docela. A Alphard ani pořádně nevěděl o čem by si tak mohli spolu povídat, když oba měli úplně jiné zájmy. Ve skrytu duše stále doufal jako bláhový romantik že potká tu pravou se kterou se takhle cítit nebude, právě naopak se s ní bude cítit jako ty páry za sklem kaváren.

A pak jednoho dne potkal Annabelle. Pršelo, a tak se většina lidí z ulic nahrnula právě do oné čajovny, kde seděl on.

,,A B!" Vykřikla pracovnice iniciály připraveného čaje. Alphard se rychle zvedl, a stejně tak i drobná, černovlasá žena.

,, Promiňte, to bude asi pro vás" omlouval se u pultu neznámé ženě se stejnými iniciály jako měl on.

Žena nakoukla do hrnku a jemně zavrtěla hlavou. ,, Nejspíše ne, nemám černý čaj zrovna v oblibě" usmála se a přistrčila k němu hrnek.

,,A B" ozval se podruhé hlas a před ne servírka postavila další čaj.

,,Ten bude můj" usmála se ještě víc a dodala: ,,mimochodem, jmenuji se Annabelle Blake."

,,Alphard Black, těší mě."

Annabelle se zatvářila zamyšleně když zmínil své jméno, ale ihned se zase usmála i když teď pátrala v jeho tváři po něčem neurčitém.

,,Kdepak pracujete?" Zeptala se nakonec zvědavě.

,,V jedné firmě, dělám tam nudnou práci v kanceláři. Po válce plánuju přestoupit jinam" zalhal pohotově. Pracoval totiž na velice váženém místě na ministerstvu kouzel.

,,Vy?"

,,Hned po škole jsem se dala na zdravotnictví a v tuhle chvíli pracuju ve vojenské nemocnici jako sestra."

,,To musí být velice náročné."

,,To ano, ale zuří válka a tohle je to nejmenší co mohu udělat" svěřila se a Alphard se zastyděl. Taky mohl pomáhat, jak kouzelnickému světu tak mudlovskému. Ale na to mu bylo až příliš pohodlně na jeho místě na ministerstvu.

,,To jistě. Tak snad se ještě někdy potkáme" rozloučil se. I přes svá slova si nemyslel že by se snad někdy ještě mohli potkat. Ale jen o necelé tři dny později ji potkal na místě kde ji rozhodně nečekal.

Seděl v čekárně u svatého Munga. Francoise, jeho snoubenka, ležela s Dračími spalničkami, na oddělení Kouzelných infekcí.

Čekal, dokud nevyvolají jeho jméno a on mohl jít na návštěvu, když se v místnosti objevila ona černovlasá žena. Na sobě měla uniformu nemocnice, kterou tu nosili sestry a vlasy přísně svázané do drdolu a zakryté modrým šátkem, barvy stejné jako její oděv.