Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

41.

Leden 1945

V tom bytě se tísnilo až příliš mnoho lidí, na to jak malý byl. Všichni se loučili a přáli si navzájem, aby přežili alespoň do dalšího dne. Jelikož nikdo nevěděl jak dlouho ho tato nemilosrdná válka nechá ještě na živu, zvláště když ten člověk byl v odboji. Což byli tito lidé všichni. Jejich první setkání v tomto novém roce, 1945.

Jak se lidé loučili, tak se byt postupně vyprazdňoval, až zůstali jen dva. Nolan, jemuž tento byt patřil a Gina, která mu ještě dopomáhala s úklidem.

,,Nemusíš tu zůstávat," řekl Nolan ale Gina jen pokrčila rameny. 

,,Nevadí mi to. Alespoň mám něco na práci, doma se stejně budu muset jen učit. Navíc, budu to mít za chvíli hotové stačí jen pár kouzel."

,,Budeš už dělat OVCE?" zeptal se se zájmem černovlásek. Gina pouze přikývla a povzdechla si.

,,Bohužel ano," řekla a upřela na něj pohled. Nestávalo se často že by se potkávali, a už vůbec ne o samotě. Ona měla školu on zase neustále cestoval. Ani nevěděla jestli by o to měl zájem, trávit s ní víc času. Její srdce se však v její hrudi jemně zatřepotalo, při jeho zájmu. Její dívčí zamilování jí stále nepřešlo.

,,Jakto, že nemáš přízvuk?" napadlo najednou dívku. ,,Studoval jsi přeci v Krásnohůlkách, ne?"

,,To sice ano, ale otec je z Anglie a matka z Ameriky, takže jsme doma od malička mluvili anglicky. Navíc jsme se do Francie přestěhovali, když mi bylo sedm," vysvětlil jí Nolan. Pak se ušklíbl, jak to míval ve zvyku. ,,Nač najednou takový zájem o mě?"

,,Ty jsi se začal vyptávat jako první!" ohradila se rychle Gina a cítila, jak jí rudnou tváře. Nolan zvedl poraženecky ruce. ,,To je pravda. Stejně bych ale neřekl že to budeš vědět. Vetšina lidí kteří mě znají od toho, co jsem se přestěhoval do Londýna, si ani nepamatuje že jsem z Francie."

Dívka cítila jak jí hoří tváře. Avšak ihned situaci vysvětlila: ,,Potkali jsme se na tom vánočním večírku kdysi. Babička mi o vaší rodině vyprávěla."

,,Ano, to si moc dobře pamatuju. Tvá babička se tě tenkrát snažila velice urputně dát dohromady s mým bratrem. Velice jsem tě litoval," zasmál se až se mu v koutcích úst vytvořily drobné ďolíčky. 

,,Bohužel se mě s ním nesnažila dát dohromady jen tenkrát," ušklíbla se Gina a kouzlem odstranila poslední nepořádek.

,,Ale ty jsi jeho šarmu odolala."

,,Kdo říká že jsem jeho šarmu odolala?" zeptala se Gina a zamířila ke dveřím. Nolan přešel k ní a zezadu jí hravě chytil kolem pasu a zatočil s ní, takže stála čelem naproti němu. ,,To by jsi tu teď nebyla se mnou, ne?" řekl a jeho úsměv se ještě prohloubil. Gina si najednou uvědomila jejich blízkost. Cítila, jak silně mu buší srdce, skoro stejně silně jako jí. Tohle nebylo bezpečné, nabádala jí její hlava. Na ten úsměv už musel lapit nespočet dívek, pomyslela si.

,,Měla bych jít," zašeptala, její tělo se však nechtělo hnout z místa. 

Nolan jí rychle pustil, všechna jeho sebejistota ho najednou opustila. ,,Jistě, samozřejmě, promiň. Myslel jsem to ze srandy."

,,Ne, tak jsem to nemyslela. Jen, nechci tě tu už déle otravovat, když už je uklizeno," vyjasnila situaci rychle kudrnovlasá čarodějka.

,,Neotravuješ," vypadlo rychle z chlapce vážně. Vypadal, jakoby vzápětí svých slov litoval. Pokusil se zase o ten svůj sebejistý úšklebek. ,,Myslím tím, že jsem se ti ani neodvděčil za tu pomoc s úklidem. Ani šálek čaje jsem ti nenabídl."

Gina váhala. Měla bych jít prostě domů, říkala si v duchu. Jinak to neskončí dobře. Jenže její nerozvážná, zamilovaná část byla hlasitější. Chtěla tu zůstat, s ním, klukem po kterém její srdce toužilo. 

,,Dobře, ale dám si jen ten čaj a půjdu," slyšela se samu sebe říkat.

Nolan se usmál, tentokrát se mu do tváře vrátila jeho ztracená jistota. ,,Vidím, že mému šarmu přeci jen neodoláš."

,,Odolám! Přijala jsem ten čaj pouze ze slušnosti!" odpověděla se smíchem Gina, věděla ale moc dobře, že to není ani zdaleka pravda. Nolan se se smíchem otočil a zamířil ke konvici, kam dal vařit vodu. Za chvíli už seděli na pohovce a popíjeli čaj. Nolan Gině vyprávěl, jaké to bylo studovat v Krásnohůlkách a ona zase jemu o Bradavicích. A za chvíli se bavili už o všem možném. 

,,Čím jsi chtěla být jako malá?" zeptal se černovlásek.

,,Spisovatelkou. Měla jsem jeden sen, že se přestěhuju do Paříže, budu posedávat po kavárnách a psát nějaký krásný příběh."

,,Tak to nemusí být jenom sen. Jednou tě do Paříže vezmu, a ukážu ti ty nejlepší kavárny ve městě," řekl Nolan.

Gina se zazubila. ,,Počítám s tím. Co ty?"

,,Chtěl jsem studovat vesmír."

,,Tak to nemusí být jenom sen," odpověděla Gina stejnou větou jako on.

,,Vezmeš mě do vesmíru?" zasmál se Nolan. Gina přikývla s úsměvem. Pak se podívala do svého hrnku. Byl prázdný, tak ho položila na stůl a zvedla se k odchodu. 

,,Teď už bych vážně měla jít," řekla, přestože se jí vůbec nechtělo. Nolan jí chytil za ruku a nasadil štěněčí pohled. ,,Zůstaň," zašeptal, téměř neslyšně.

,,Vypadá to, že nakonec jsi neodolal ty mému šarmu," pokusila se Gina o úšklebek, bylo to však těžké, když cítila jeho dotek. Posadila se opět na pohovku, přestože její hlava už poněkolikáté křičela, ať se nenamáčí do žádného maléru. 

,,Asi to tak bude," zašeptal. Jeho ruka se přesunula na její tvář a odhrnula z ní pár kudrnatých pramínků. Cítila, jak se jí do tváře opět vrací červeň. Nedala už prostor žádným racionálním myšlenkám a překonala tu vzdálenost mezi nimi a spojila jejich rty do polibku.