Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

15.

Rok 1943, Únor

Gina vešla do tolik oblíbené, malé hospůdky v Prasinkách s názvem U Tří košťat. Přešla k zadnímu stolku, kde jim držel místo Sam. Dívka si sundala svůj hnědý kabát, a přehodila jej přes opěradlo židle.

,,Ahoj Same! Snad tu nečekáš dlouho?" pozdravila se s ním, zatímco si sedala ke stolu.

,,Nečekám tu dlouho. A i kdyby, na dobré věci se vyplatí čekat" řekl, a přitom na ni mrkl. Gina se zasmála a mávla na Madame Lorencovou že si budou objednávat. Žena k nim s úsměvem přispěchala, s brkem připraveným na jejich objednávky.

,,Tak copak to bude, mládeži?"

,,Dva máslové ležáky, prosím" zazubil se mladý McGonnagal na blonďatou paní, a ta odešla pro jejich objednávku.

,,Takže copak máte dneska v plánu, pane McGonnagale?" zeptala se kudrnatá Havraspárka.

,,Přeci vám nezkazím překvapení, paní Malfoyová" oplatil jí to a ona se zase rozesmála. Když Sam viděl jak se blondýnka směje, zvedali se mu koutky úst taky. Toužil ji takto rezesmívat pořád a pořád dokola.

,,Tady to máte, mládeži. Snad vám bude chutnat" ozvala se znovu majitelka této hospůdky, a postavila před ně dvě sklenice plné té výborné tekutiny.

,,Řekni mi něco o sobě. Co chceš třeba dělat až dostuduješ?" zeptal se mladík se zájmem. Gina se zamysela. Nikdy nad tím pořádně nepřemýšlela, i přestože měla ve zvyku si věci plánovat předem.

,,Upřímně, netuším. Má rodina asi očekává že se provdám za čistokrevného čaroděje, odstěhuju se k němu, vychovám jeho děti, a jinak budu jen sedět doma na zadku a nic nedělat" svěřila se mu, a on zvědavě pozvedl obočí. ,,Ale co chceš dělat Ty?" zeptal se znovu, tentokrát s větším důrazem na poslední slovo.

,,Popravdě, ani pořídně nevím. Vždy jsem toužila po tom si najít nějakou zajímavou a neobvyklou práci, díky které bych cestovala po světě a seznamovala se s novými kouzelníky a jejich kulturami" odpověděla zamyšleně, pak ale posmutněla a dodala: ,,Ne že by mi má rodina dávala na výběr."

Hnědovlasý Nebelvír se natáhl přes stůl, a stiskl mladé čarodějce konejšivě ruku. ,,Vždycky máš na výběr" zašeptal sotva slyšitelně, a dívka mu po chvilce váhání stisk oplatila. Věděla že má na výběr. Jenže taky netušila jestli chce riskovat svůj pohodlný život, za život ve vyhnanství a bez své rodiny.

---

Emma s Astrid a Zoe vešli ke Třem košťatům chvíli po jejich Havraspárské kamarádce. Bylo tu dost narváno, a tak si sedli až do úplného rohu místnosti, kde většinou nikdo neseděl.

Astrid nevědomky vyhledala pohledem Toma Riddlea, který byl u stolu, kousek do nich s Abraxasem Malfoyem, a její sestrou Walburgou. Doufala že když spolu půjdou na ples, změní se jeho pohled na ni, a konečně jí uvidí jinak než jenom jako kamarádku jeho malé sestry Emmy. Jenže uběhli dva měsíce, a on s ní sotva mluvil. Vždy se snažila s ním započít rozhovor a pokaždé doufala že jí třeba pozve na rande - ale to se pořád nedělo. Rozhodla se že za ním půjde, a tak se vydala ke stolu u kterého seděl. Vklouzla na židli vedle své sestry a přívětivě se usmála.

,,Ahoj Wal! Nevěděla jsem že jdete taky ke Třem košťatům" pozdravila svou sestru zvesela a koutkem oka přejela pohledem po Tomovy. Měl chladný a tajemný výraz ve tváři, ostatně jako vždy. Astrid toužila vědět, na co právě teď myslí.

,,Máš nějakou dobrou náladu. Copak se stalo?" zeptala se zvědavě své malé sestřičky, kterou moc často neviděla vyjadřovat emoce na veřejnosti. Byla povětšinou klidná a působila naprosto vyrovnaným dojmem.

,,Nic se nestalo. To nemůžu mít radost?" zeptala se Astrid a snažila se ovládnout aby nezírala na mladého Riddlea. Walburga vykouzlila na své tváři drobný úsměv, který nenosila často.

,,Zajdu nám pro něco k pití" řekla starší Blacková a zamířila k pultu. Abraxas se taky zvedl a otočil se směrem kde seděla Emma. ,,Já si musím ještě něco vyřídit, takže mě prosím omluvte" řekl mladý Malfoy a odešel ke stolu, od kterého Astrid před chvíli přišla. Tom s Astrid tak osaměli.

,,Takže Tome, jaké máš plány až vystuduješ Bradavice?" započala dívka, protože měla pocit že Tom by jen tak rozhovor nezačal.

,,Rád bych zkusil místo Obrany proti černé magii. Myslím že Brumbál je už dost starý na to, aby šel do důchodu, takže tak za dva roky bude místo volné" svěřil se jí se svými plány. Astrid se pousmála - kdyby byl v Bradavicích i poté co dostuduje, mohla by s ním strávit svůj poslední ročník.

,,To zní zajímavě. Byl bys úžasný profesor, určitě by sis získal mnoho studentů" pokusila se Astrid o lichotku, a doufala že bude díky tomu blíž k jeho srdci.

,,Taky bych se pokusil prosadit o to, aby do Bradavic nechodili Mudlovsští šmejdi. Nemají v kouzelnickém světě co dělat."

Černovláska souhlasně přikyvovala. Její otec už dlouho opakoval, že by potřebovali kouzelníka, který by všechny čistokrevné sjednotil, a prosadil se o práva, která jim podle jejího otce náležela. Tom by byl pro tuto roli perfektní, pomyslela si.

O kus dál si právě Abraxas vzal stranou mladou Riddleovou.

,,Co potřebuješ?" zeptala se, a hlas se jí při tom trochu třásl - stále měla před očima tu zlost v jeho očích ten den, kdy za ním přišla ohledně Zmijozelovy komnaty.

,,Chci se omluvit za své chování, tenkrát v pokoji. Záleží mi na tobě - opravdu moc - a nechci aby sis o mně myslela cokoli špatného. Taky musíš vědět, že bych Ti mikdy nelhal" řekl velmi přesvědčivě. Emma se trochu uvolnila. Nevěděla co si má o jeho proslovu myslet. Co myslel tím že mu na ní opravdu hodně záleží? Emma byla opravdu hodně ovladatelná, a tak by nikdy neodhalila jeho postranní úmysli. Abraxas byl totiž fascinován jí, a jejím původem. Nebyla to ani zdaleka láska, nýbrž velmi nezdravá posedlost. Jenže jak to měla Zmijozelská studentka vědět? A tak se jenom usmála a řekla: ,,To je v pohodě. Každýmu někdy ujedou nervy, jsem ale ráda že ses mi přišel omluvit."

,,Moc děkuju, Emmo. Nechtěla by sis teď se mnou sednout a dát si třeba Máslový ležák? Zvu tě."

,,Ráda" odpověděla a následovala ho na opačný konec místnosti.