Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

38

Září 1944

Emma se pevně chytila podávané ruky a zavřela oči. Během pár sekund ucítila nepříjemné škubnutí a když otevřela oči, zjistila že stojí v mudlovské zapadlé uličce vedle kontejneru na odpadky. Když se postavila na špičky, spatřila přes vysoké domy kousek střechy rozlehlé haly nádraží Kings cross.

,,Můžeme?" ozval se hlas vedle ní. Emma se otočila, pohlédla na svého otce a přikývla. Společně vyrazili směrem k budově.

Emma přes léto bydlela v malém pokojíku pro hosty, který se nacházel v bytě nad obchodem který její otec vlastnil. Sám jí nabídl, ať u něj po zbytek prázdnin bydlí a ona jeho nabídku přijala. Vždy toužila po tom někam zapadnout, najít svou rodinu a konečně se jí ta možnost naskytla. Po dobu těch několika týdnu, zjistila o svém otci a o svém původu mnoho. Byl sice tajemný a tichý (ostatně to ona taky), ale rád ji vyprávěl o tom jak se do její matky zamiloval, a jak se pak po dlouhé roky snažil vypátrat něco o ní a jejich společném dítěti. Taky jí řekl o jejím bratrovy, který  se jednoho léta objevil v jeho obchodě a dožadoval se Salazarova medailonu. Ona mu na oplátku vyprávěla o svém dětství a o škole, což vždy poslouchal velmi rád, přestože bylo poznat že ho tíží, že o všechny ty roky se svou dcerou přišel.

Proto ji mrzelo že se musí zase vrátit do Bradavic. Sice se těšila na své kamarády, nevěděla však jak moc se vše vrátilo do starých kolejí, jestli vůbec. Byl to ale její poslední rok, na jehož konci na ni čekaly zkoušky OVCE. Už teď se cítila vyčerpaná když přemýšlela nad vším tím učením.

Byla tak zabraná do svých úvah, že si ani nevšimla když vešli dovnitř haly. Bez povšimnutí prošli přepážkou na nástupiště 9 a 3/4, kde se už hromadil dav dětí, loučících se se svou rodinou. Její otec jí pomohl donést kufr až do vlaku a pak se na ní otočil s pochmurným výrazem. 

,,Doufám, že přijedeš na vánoční prázdniny," řekl. Emma se usmála a přikývla. Pak se k němu váhavě naklonila a objala ho. Když se odtáhla, viděla jeho smutný obličej. 

,,Jsi velice podobná své matce. Budeš mi chybět."

Emma se usmála. ,,Taky mi budeš chybět, ale přijedu na prázdniny," slíbila. Pak se vyhoupla na schody a naposledy zamávala. Otec jí úsměv opětoval a ona se rozešla směrem ke kupé, kde měla svůj kufr. Posadila se a opřela si hlavu o sedadlo. Po chvilce Emma cítila jak se vlak pohl a vyrazil kupředu. Ve stejné chvíli se dveře otevřely a v nich stála Astrid. Vypadala ještě elegantněji než obvykle, s vlasy staženými do komplikovaného drdolu a skvěle padnoucími šaty se střihem do siluety X. Astrid začínala Emmě připadat k nepoznání nejen chováním, ale i vzhledem. Jakoby dospívala mnohem rychleji než ostatní.

,,Ahoj," usmála se. V jejich slovech však bylo znát jakési napětí.

,,Jaké bylo prázdniny?" zeptala se Astrid Emma.

,, Úžasné," řekla ale její hlas přerušilo otevírání dveří. Dovnitř nakoukla kudrnatá hlava Giny Malfoyové, a za ní byli Zoe s Minette a Linou z havraspáru.

,,Můžeme si přisednout? Nikde jinde není místo," řekla Gina a pohled zabodla do Emmy, velice zjevně ignorujíc druhou dívku v kupé.

,,Jasně," řekla Emma s úsměvem. Dívky tedy vešli a posadili se na sedačky. Astrid si otráveně odfrkla.

Minette na ní přesunula svůj pohled. ,,Pardon, máš snad s námi nějaký problém?" zeptala se jedovatě. S Emmou se sice všechny udobřili po té události v tajemné komnatě, Astrid se však zatvrzele odmítala udobřit.

,,Nevím co je horší, jestli vy dvě," zabodla Astrid pohled do Zoe a Minette, ,,nebo ta mudlovská šmejdka."

Lina sebou trhla, poslední část byla zjevně urážka mířená na její osobu. Zoe s Emmou zalapaly po dechu. Astrid měla sice vždy názory s kterými ony nesouhlasili, nikdy však nikoho takhle nahlas a do očí neurážela.

,,Jestli ti jsme tolik proti srsti, klidně si můžeš přesednout do jiného kupé," nenechala se vyvézt z rovnováhy Minette.

Astrid povýšeně zvedla bradu. ,,Jenže já tu byla dřív, nejsem ten kdo by měl odcházet."

,,Já tu byla nejdřív. A jestli ti to opravdu činí takový problém tu s námi sedět, tak by bylo nejlepší abys odešla ty," ozvala se Emma. Překvapila samu sebe, vždy se snažila konfliktům vyhýbat a nevybírat si stranu, jenže Astrid ji už naštvala. Popravdě ji štvala už několik měsíců, a teď konečně pohár trpělivosti přetekl.

Astrid naštvaně popadla svá zavazadla a vyšla na chodbu, nezapomněla za sebou pořádně prásknout dveřmi.

Dívky na sebe chvíli tiše koukaly.

,,To nám ten poslední ročník ale pěkně začíná," poznamenala ironicky Minette, čímž ostatní dívky rozesmála. Brzy se už rozjela konverzace o tom, jaké byli prázdniny. Emma se dívkám svěřila s tím, že našla svého otce, což všechny ohromně překvapilo ale i potěšilo.

Pozdě večer pak dorazil jejich vlak na nástupiště do Prasinek. Vylekaní prváci se shromáždili u Hagrida, zatímco ostatní vyrazili ke kočárkům, který je po kamenné cestě dovezl až na pozemky hradu. Po cestě si Emmu v davu vyhledal Tristan. Vzal si ji stranou od ostatních, aby měli trochu soukromý.

Emma stále nevěděla jak na tom jsou. Na konci roku se sice udobřili, ale nevěděla jestli jsou zase spolu nebo ne.

,,Chci se ti omluvit. Za to jak jsem se zachoval, když jsem našel tu knihu o černé magii. Musím ti více věřit. A po tom co tě našli na pokraji smrti, jsem si uvědomil že tě opravdu nechci ztratit a co všechno pro mě znamenáš," řekl Tristan.

,,Taky se omlouvám. Měla jsem ti o tom říct, ne ti to tajit."

Tristan se usmál a vzal Emmu za ruku. ,,Takže jsme v pohodě?" zeptal se. Emma přikývla a vlepila mu polibek na tvář. Zdálo se, že se většina věcí obrací k lepšímu. Společně se rozešli směrem k hradu, vstříc jejich sedmému ročníku.