Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

32

Březen 1944

Astronomická věž, 23:00,

T.R.

Astrid si krátkou zprávu četla znovu a znovu, zatímco vystupovala po schodech nahoru na astronomickou věž. Všímala si, že jí od plesu Tom věnuje čím dál tím více pozornosti - bavil se s ní ve společenské místnosti, u oběda, chtěl znát její názory a poznatky. Taky si sem tam všimla kradmých, upřených pohledů které jí občas věnoval. Tohle ale bylo poprvé co jí poslal vzkaz že se s ní chce sejít.

Když vystoupala všechny ty schody, spatřila ho, jak se schovává ve stínech. Jakmile ji uviděl, vystoupil dopředu.

,,Proč jsi se se mnou chtěl sejít?" zeptala se, její srdce doufajíc v jednu jedinou odpověď.

,,Co by jsi pro mě byla ochotná udělat?" položil ji ale místo odpovědi svou vlastní otázku. Astrid to zaskočilo. Takovou otázku opravdu nečekala a chvíli jí trvalo než stačila odpovědět.

,,Téměř všechno," odpověděla zmateně, jelikož si nedokázala vysvětlit důvod této náhlé otázky.

Tom pozvedl tázavě obočí. ,,Pouze téměř všechno?" zeptal se a ona polkla. Vzpomněla si, jak moc toužila po jeho lásce. Co by pro to byla schopná udělat? Co by byla schopná udělat pro alespoň měsíc jeho lásky, stejně silné, jako byla ta její?

,,Všechno," opravila se. ,,Proč se ptáš?"

On jí však opět neodpověděl. Místo toho přistoupil až k ní a vzal její tvář do svých dlaní. Astrid se zachvěla. ,,Byla bys ochotná opustit svého snoubence? Zříct se své povinnosti vůči své rodině a stát mi po boku za všech okolností?" 

Astrid polkla a pomalu přikývla. Měla vše, co kdy chtěla na dosah ruky. Vše co jí stačilo dělat, bylo souhlasit. 

Tom se spokojeně usmál. Blacková prošla jeho zkouškou, byla hodna toho, stát po jeho boku. Proto se k ní naklonil a ledovými rty jí políbil na její měkké rty. To byla odměna, za její poslušnost.

Když se odtáhl, podíval se jí zpříma do očí. ,,O nás dvou zatím nikomu neříkej. Musíme počkat, až bude ten správný čas."

Dívka vykulila oči. ,,O nás dvou?" zeptala se radši, aby celou tu nenadálou situaci správně pochopila. 

Tom přešel ke schodům a začal po nich pomalu sestupovat dolů. Pak se na ni podíval a upřeně se jí zadíval do očí. ,,To je přeci to, co sis přála, ne?"

Astrid ho rychle dohnala. ,,Slibuju že nikomu nic neřeknu, dokud mi sám neřekneš," slíbila, jelikož to byla pouze malá cena kterou musela zaplatit za splněná přání.

---

Gina sledovala jak se k ní přes celou síň přibližuje malá bíla sovička s dopisem v zobáčku. Elegantně přistála na stole a hrdě jí dopis podávala. Gina se zasmála a za odměnu jí na talíř odlila trochu vody a přihodila ještě pár kousků vlašských oříšků.

Dopis otevřela a nakoukla dovnitř. Byl tam pouze krátký vzkaz, napsaný neznámým písmem. Zvědavě vzkaz vyndala a přečetla si ho.

Potřeboval bych tvoji pomoc. Co víš o rodině Blackových, přesněji řečeno o Walburze a Orionovy? 

PS: nemáš vůbec zač, rád jsem pomohl dámě v nesnázích, N.

Dívka nemusela dlouho dumat nad tím, kdo byl odesílatelem. Dodatek dopisu jí napověděl že jde o Nolana. Vzpomněla si na vzkaz, který mu nechala na nočním stolku v pokoji kam ji dovedl, v němž mu děkovala a omlouvala se. Nejspíše nechtěl aby někdo jiný než ona poznal o koho se jedná, proto tam dal malou nápovědu. Vůbec ji ale nenapadalo proč by po ní chtěl zrovna tuto informaci a proč psal zrovna jí. Přeci jen, po jejich posledním setkání nejspíše nevypadala jako zrovna spolehlivý člověk.

,,Od koho ti přišel dopis?" ozval se za ní zvědavý hlas. Gina vzkaz rychle schovala do obálky a s úsměvem se otočila na Sama.

,,Babička z Francie chce vědět jak se mi daří," zalhala pohotově a vlastně ani nevěděla proč. Ale bylo to jednodušší, než kdyby musela vysvětlovat kdo to je Nolan. Ona sama to vlastně pořádně taky nevěděla. Sam se na ni podíval poněkud podezřele.

,,Vážně? Tentokrát teda musela šetřit papírem, obvykle to bývají slohovky na pět stran."

,,Bohužel. Ve Francii mají nedostatek papíru," plácla první co jí napadlo a radši se zvedla k odchodu, než řekne něco, co její lež už definitivně prozradí.

,,Musím jí jít odepsat. A poslat jí nějaký ten papír navíc," řekla a svého zmateného přítele nechala stát u Havraspárského stolu. Rozešla se směrem do knihovny, jelikož měla ještě dvacet minut času před začátkem hodiny.

Sedla si k volnému stolu a z tašky vytáhla čistý papír, brk a inkoust, a začala psát.

Vím toho asi tak tolik, co Ty. Oba jsou z rodu Blacků a v Lednu se vzali. Oba chodili do Zmijozelu, Orion o pár ročníků výš a oba jsou toho názoru, že jen čistokrevní by se měli učit kouzlit. A oba se velice zajímají o černou magii, ale to není ve Zmijozelu žádná výjimečnost.

Proč to potřebuješ vědět?

G

Když krátký vzkaz dopsala a dala ho do obálky, uvědomila si, že vlastně neví kam vzkaz odeslat. Vzpomněla si na malou sovičku, která jistě věděla kam dopis doručit zpátky a rozběhla se do Velké síně. Oddechla si když ji spatřila, jak naštvaně sedí uprostřed havraspárského stolu a čeká na odpověď. V síni už bylo jen pár opozdilců, což znamenalo, že za chvíli začíná hodina. Proto si Gina pospíšila a malé sovičce předala dopis.

,,Tady máš. Předej moji odpověď Nolanovy."

Počkala jen tak dlouho, aby se ujistila že sova i se vzkazem odlétla pryč a pak si pospíšila na hodinu dějin. Přišla s malým zpožděním, profesor Binns však nevypadal že by její příchod jakkoli zaznamenal. Duch byl ve svém výkladu natolik zabraný, že si ani nevšiml že polovina třídy usnula a ta druhá si přes celou učebnu hází míčem. Gina se posadila vedle Sama.

,,To jsi stihla tak rychle napsat odpověď?" zeptal se a Gina nepřítomně přikývla. V myšlenkách byla stále u vzkazu. Nechápala co měl ten dopis znamenat. Blackovy musel přeci Nolan znát, a i kdyby ne, k čemu by mu ty informace byli? Doufala, že se brzy dočká odpovědí.