Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

34

Červen 1944

,,Je mrtvá?" ozval se hlas Abraxase  Malfoye. To bylo první co Emma uslyšela, když se probudila. Pomalu se zvedla do sedu a rozhlédla se kolem sebe. Byla v dívčí umývárně, uvědomila si zmateně.

,,Co se to děje?" zeptala se. Její mysl byla natolik mimo, že nedokázala pořádně vstřebat co tu dělá, nebo jak se sem dostala. Anebo co tady dělá její bratr se svým spolužákem. Jejich překvapené tváře se na ni teď otočily. Zřejmě nečekali, že bude vzhůru.

Emma si až teď všimla těla, ležícího nedaleko ní. Poznala Uršulu, tu dívku, kterou tenkrát potkali ve vlaku na konci pátého ročníku. Vypadala že je v bezvědomí. K Emmě zpomaleně doléhala Malfoyova slova, která jí prvně probudila.

Je mrtvá?

Cítila, jak se jí na jazyk dere výkřik, dřív než však stačila vydat hlásku, Tom napřáhl hůlku a neverbálním kouzlem silencio ji umlčel.

Přešel nejdříve k Uršule a pak se otočil na svého přítele. ,,Je mrtvá," potvrdil mu jeho původní otázku.

Pak bezeslova přešel k Emmě. ,,Je mrtvá kvůli tobě," zašeptal chladně a Emmě přejel po zádech mráz. Začala vrtět hlavou a po zemi se sunout co nejdál od Toma. ,, Stejně jako ti ostatní studenti kteří jsou proměněni v kámen. To ty jsi otevřela tajemnou komnatu, to ty jsi vypustila baziliška, netvora, který odprostí naší školu od mudlovských šmejdů."

Abraxas se na Toma znepokojeně díval.
,,Měli bychom jí vymazat vzpomínky a vrátit ji zpátky do pokoje," řekl, avšak Riddle ho neposlouchal a mluvil dál.

,,Je pravda že jsi nic z toho nemohla vědět, vždy jsi byla pod velmi silnou kletbou imperius. Párkrát jsi sice vypadala, že ti to celé začíná docházet, ale černá magie si žádá svoji daň a Imperius není výjimkou. Začala jsi naštěstí ztrácet paměť a ponětí o tom, co se kolem tebe děje. A ty vzpomínky které ti ani kletba imperius nevymazala, ty jsem ti pak jednoduše vymazal sám."

Emmu po Tomových slovech zamrazilo. Vzpomněla si na ty chvíle, kdy měla pocit, že jí chybí nějaké vzpomínky, nějaké důležité kousky skládačky. Vzpomněla si i na ta rána, kdy se probouzela se špinavými nohavicemi kalhot, jakoby celou noc prochodila po hradě. A samozřejmě tu byli ty noční můry, o nichž začla silně pochybovat že se jí zdály, ale že to byli její ztracené vzpomínky na baziliška. Po tváři se jí začaly koulet slzy.

Tom se při pohledu na ni zatvářil znechuceně. ,,Jsi ubohá. Měla bys být poctěna že jsi čistokrevnou dědičkou Salazara Zmijozela, že ty jediná jsi mohla otevřít jeho tajemnou komnatu. A místo toho tu jen brečíš jak malé děcko."

Malfoy se tvářil znepokojeně čím dál tím víc. ,,Vážně bychom jí měli vymazat paměť a vypadnout odsud."

Tomovy se po tváři mihl znepokojivě veselý pohled. Emma si konečně uvědomila jakého netvora má za bratra. Nechal zabít Uršulu, nedivila by se, kdyby zabil i jí.

,,Nebude třeba ji vymazávat paměť. Nedávno jsem v jedné z knih o černé magii našel velice užitečné kouzlo, které se postará o to, že má drahá sestřička nebude moct nikomu říct nic společného s tajemnou komnatou a s námi. Samozřejmě za předpokladu, že si vůbec něco bude pamatovat," ušklíbl se Tom a napřáhl hůlku.

,,Lingua ligans," řekl zřetelně. Emma cítila jak jí opuchuje jazyk tak moc, že se začla dusit. Chytila se za krk a vyděšeně sledovala svého bratra. Vypadal soustředěně, kouzlo muselo být velice obtížné, avšak to dívka příliš nevnímala. Jediné co dokázala vnímat, bylo to, jak se jí pomalu ztrácí vědomí.

,,To stačilo," vykřikl Malfoy a Tom toho překvapivě opravdu nechal. Dívčin jazyk se pomalu vracel do normální podoby a jí se zase do těla vracel kyslík.

,,Pokud by ses komukoliv kdy pokusila byť jen naznačit jakou spojitost mám já, Abraxas nebo ty s tajemnou komnatou, stalo by se přesně to, co jsi nyní zažila. Avšak už by tam nebyl nikdo, kdo by to kouzlo zastavil."

Emma se přesto pokusila ozvat. Řeknu všem, že za to můžeš ty, pomyslela si, ale nestačila říct vůbec nic, jelikož se opět začala dusit.

,,Jsi nicka," zašeptal ještě Tom, než se otočil a vyrazil pryč. To už ale zmijozelská dívka neslyšela, jelikož upadla do sladkého bezvědomí.

---

Skupina lidí se tlačila u lůžka na ošetřovně. Gina Malfoyová si vyměňovala naštvané pohledy s Astrid Blackovou. Tristan Bulstrode seděl se svěšenou hlavou a dívku ležící na lůžku držel opatrně za ruku. Za druhou ruku ji držela Zoe Potterová, jíž se po tváři koulely slzy a kterou uklidňovala Minette Rosierová.

,, Vůbec by jste tu neměli být, Emma by vás tu nechtěla!" zasyčela zlostně Astrid.

,,Nemáš právo nás odtud vyhazovat!" odpověděla nazpátek Gina.

,,Můžete toho nechat? Emma mohla zemřít a vy se tu dohadujete o takových blbostech!" řekla Minette, kterou už celá hádka začínala štvát.

Astrid se trucovitě posadila na volnou židli ale opravdu ztichla. Po chvilce Emma mírně pohla hlavou a oči se jí otevřely dokořán. Zmateně na všechny koukala. Všichni začali mluvit jeden přes druhého, což přivolalo pana Pomfreye,  v těsném závěsu za ním šel profesor Brumbál.

,,Slečno Riddleová, to jsem rád že jste se konečně probudila. Potřeboval bych si s vámi promluvit, pokud nevadí," řekl Brumbál. Ostatní pochopili že mají jít pryč a tak vyšli ven před ošetřovnu, kde za nimi Pomfrey zabouchl dveře.

,,Co se stalo?" zeptala se Emma, jelikož k ní vzpomínky přicházely opožděně. Pamatovala si koupelnu a strašnou bolest v hrudi, jak nemohla dýchat.

,,Na to bych se s dovolením rád zeptal vás. Našli jsme vás na pokraji smrti, malém jste se udusila. Bohužel, Uršula Warrenová už takové štěstí neměla. Proto bych rád věděl, co se tam stalo?" zeptal se jí profesor.

Najednou si vzpomněla na Uršulu ležící na zemi, i na to, jak na ni její bratr seslal kletbu, kvůli které nemohla nic říct. Její oči se naplnily slzami. Měla odpovědi které Brumbál potřeboval, avšak je nemohla říct.

,, Nemůžu," zašeptala zničeně.

,,Kletba lingua ligans?" zeptal se Brumbál. Emma na něj překvapeně koukla. Nečekala by, že zrovna on bude znát tuhle kletbu. Ani ona nevěděla o její existenci, dokud ji sama nepocítila na vlastní kůži.

,,To beru jako ano. Takže předpokládám že proto jste se málem udusila. Chtěla jste říct něco, co jste nemohla."

Emma cítila že nemůže přikývnout. I na toho se zřejmě kouzlo vztahovalo.

,, Mohl byste ji zrušit?" zeptala se místo toho.

Brumbál si ztrápeně promnul kořen nosu. ,,Obávám se, že to nedokážu. Je to velice silná černá magie, ten kdo ji na vás poslal musel vynaložit mnoho úsilí aby vás umlčel. Ale kdyby mě přeci jen něco napadlo, určitě vám pomůžu."

,, Teď vás už ale nebudu zdržovat od vašich přátel. Je to pět dní, co jsme vás našli. Všichni se o vás velice báli. Jen váš bratr překvapivě ne," řekl Brumbál a podezřívavě se na ni podíval. Pak odešel a místo něj do místnosti vtrhli všichni kteří čekali za dveřmi. Kolem krku se jí vrhla Astrid a za ní hned Zoe a Gina.

Gina se po chvilce odtáhla. ,,Vím že jsme se nepohodly a že jsme spolu dlouho nemluvily, ale když jsme se dozvěděli co se ti stalo, uvědomila jsem si, že tě nechci ztratit jako kamarádku."

Teď k ní přistoupil Tristan a vzal jí s provinilým úsměvem za ruku. ,,Já tě taky nechci ztratit. Měl jsem tu více věřit."

Emma se pokusila usmát. Byla šťastná, že by se vše mohlo vrátit do starých kolejí, ale stále musela myslet na to co věděla, a co jí její jazyk nedovoloval říct.