Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

43.

Duben 1945

Tom Riddle se přemístil před dům svého otce. Bylo to velké sídlo, s velkou zahradou. Tady by vyrůstal, pokud by tomu osud chtěl jinak. Tom však neměl čas ani náladu zabývat se takovými sentimentálními myšlenkami a tak pevným krokem vyrazil ke vchodovým dveřím. Kouzlem Alohomora je odemkl a vešel dovnitř. Šel dlouhou, potemělou  chodbou, a při cestě nakoukl do každého pokoje, který minul.

Po několika mnoha místnostech narazil konečně na jednu, ve které někdo byl. Ozývaly se odtamtud hlasy dvou osob. Tom rychle rozrazil dveře dokořán a pohled mu padl na vyděšené tváře postarší ženy a muže. Ušklíbl se. To budou nejspíše jeho mudlovští prarodiče. Natáhl ruku s hůlkou a zamířil na muže.

,, Co tady chcete? Vypadně-" ohradil se muž, avšak ho umlčelo kouzlo.

,,Avada Kedavra," vyslovil zřetelně Tom a s potěšením sledoval, jak se jeho praotec kácí k zemi, bez známky života.

,,Nee!" vyjekla jeho žena, slzy ji tekly po tváři. Klečela teď u svého muže, hledíc na svého vnuka s největším opovržením. Ani nad ní se však Tom nesmiloval a za pár sekund už ležela na zemi i ona.

,,Co jste to udělal?!" ozval se ode dveří výkřik. Stál tam muž, mohlo mu být kolem čtyřiceti let, ale až na ty vrásky vypadal až neskutečně moc jako Tom.

Tom se křivě usmál a seslal na něho kletbu cruciatus. ,, Otče, konečně se setkáváme," řekl, zatímco jeho otec začal křičet bolestí a zhroutil se na zem.

,,Jaká škoda, že naše shledání dlouho nepotrvá," ušklíbl se posměšně Tom a i na něj seslal avadu. Tentokrát to  však bylo jiné, než když seslal kouzlo na své prarodiče. Tom do toho zaklínadla dal všechnu svou nenávist, všechen svůj odpor které ke svému otci cítil. Když jeho otec padl mrtvý k zemi, pocítil neskutečnou bolest. Sám padl na zem, vedle těch které zabil, a ze všech sil zatínal zuby, aby nevykřikl nahlas. Nebyl přeci slaboch. Navíc to nebylo poprvé co tuto bolest pocítil. Už tenkrát, když zabil úplně poprvé Hepzibu Smithovou, ho tato bolest zasáhla. Tenkrát vytvořil svůj první viteál. A teď bylo na čase vytvořit další. 

Část jeho prohnilé duše se oddělila od zbytku a upnula se na rodinný prsten, který Tomovy při pádu vypadl z kapsy. Pak bolest konečně polevila a mladý Riddle zůstal ležet na zemi, zhluboka oddechujíc. Takto zůstal několik minut, než se zvedl a vzal do dlaně prsten. Pevně ho sevřel v dlani. Bude ho muset pořádně schovat, aby ho nikdy nikdo nemohl najít. Nejprve ho ale čekal ještě jeden úkol. Potřeboval navštívit bratra své matky. Ani toto rodinné shledání však nemělo být nikterak veselé. Plánoval totiž na svého strýce tyto vraždy shodit.

---

Lina zaklepala na dveře od kabinky v dívčí umývárně a vyčkávala na odpověď. Když se však neozývala, povzdechla si a promluvila.

,,No tak Gino, to jsem já. Otevři prosím."

Dveře se po chvilce skutečně otevřely a Gina úzkostlivě vykoukla ven a rozhlédla se, aby se ujistila že kromě nich v místnosti nikdo není. Pak svoji kamarádku vtáhla dovnitř, sedla si na podlahu a dala hlavu do dlaní.

,,Mám o tebe starost. Poslední měsíc je ti furt špatně, neustále odbíháš na záchod a zvracíš," svěřila se Lina Gině. Malfoyová stále seděla s hlavou v dlaních, tělem jí však začaly otřásat tiché vzlyky. 

,,Jsem v pořádaným průseru," řekla Gina a konečně zvedla hlavu aby se kamarádce podívala do očí. ,,Já jsem asi těhotná," po těch slovech se opět rozbrečela. Lina si jen povzdechla a dívku objala. Zas až tak moc jí to nepřekvapilo, už delší dobu měla své podezření.

,,Musíš si zajít k doktorovi," prolomila ticho po chvíli Lina. Gina zavrtěla hlavou. Věděla že by měla jít. Jenže se bála pravdy, byla vyděšená.

,,Já nechci," špitla.

Lina se odtáhla a přísně se na ni podívala. ,, Musíš," řekla pak ale přísnou masku odhodila. ,,Půjdu s tebou jestli chceš."

Chvíli bylo ticho a pak Gina přikývla. Lina se usmála. ,,Zítra je sobota. Můžeme říct že jdeme do Prasinek a tam se přemístit do Londýna a zajít ke svatému Mungovy."

Gina opět přikývla a na víc se nezmohla. Lina už proto víc neříkala a kamarádku pevně sevřela v náručí.

---

Druhý den, hnedka po snídani, dívky vyrazily do Prasinek. Byl krásný den, takže s nimi šlo i mnoho jiných lidí, oddělily se však od nich hned, jakmile se naskytla příležitost. Zmizely mezi stromy, kde se společně přemístily do rušného centra Londýna. Během pár minut došly ke svatému Mungovy. V čekárně se na ně přes obroučky brýlí podívala nerudně vypadající lékouzelnice a podala jim papír. 

,,Toto vyplňte a pak počkejte, než si vás zavoláme," řekla a obrátila se na čaroděje který stál ve frontě za nimi.

Dívky se posadily na zem, jelikož čekárna byla natolik plná, že už nebyly žádné volné židle. Gina začala vyplňovat papír, kde se jí ptali na všechny základní informace. Když dopsala poslední řádek, papír kouzlem zmizel a objevil se na stole před onou lékouzelnicí s brýlemi.

Trvalo snad hodinu, než konečně přišla Gina na řadu. Pomalu se postavila na roztřesené nohy. Lina vedle ní ji povzbudivě stiskla ruku. Vyšli za lékouzelnicí pár schodů a pak je zavedla do jedné místnosti. Byla malá, uprostřed bylo lůžku a vedle stůl s nějakými přístroji. Lékouzelnice pokynula Gině aby si lehla a podala jí lektvar průhledné barvy.

,,Tohleto prosím vypijte," řekla a Gina jí poslechla. Lektvar měl jemnou, bylinkovou příchuť.

,,Vyhrňte si prosím košili."

Gina si ji vyhrnula a sledovala lékouzelnici která začla krouživými pohyby mávat hůlkou nad jejím vyhrnutým břichem. Je pravda že její břicho bylo mírně nafouklé, jenže si neustále nalhávala, že pouze ztloustla.

Hůlka po pár vteřinách začla svítit bílým světlem a lékouzelnice se na Ginu usmála. ,,Gratuluju, čekáte zdravé miminko."

Gina se snažila tvářit před čarodějkou že je šťastná, jakmile však vyšla ze dveří, po tvářích se jí rozkutálely slzy. Lina ji pevně objala.

,,Musíš mu to říct," řekla jí. Gina tentokrát neodporovala. Vymanila se z jejího sevření a prikyvla. Utřela si slzy a usmála se.

,,To zvládnu," zašeptala si sama pro sebe a její kamarádka se na ni hrdě usmála. Lina ji doprovodila před nemocnici a přemístila se zpět do Prasinek. Odtud už musela Gina sama, cestu však našla snadno. Pamatovala si ji až příliš dobře a tak zanedlouho stála před Nolanovým bytem. Chvíli nejistě stála, pak ale sebrala odvahu a zaklepala. Otevřel ji překvapený Nolan, přesto mu na tváři hrál úsměv.

,,Gino, co tu děláš?" zeptal se. Gina se snažila být silná, jenže cítila jak se uvnitř ní opět všechno hroutí.

,, Já - já," zakoktala se a najednou jí došla slova. Nolan ji starostlivě vtáhl dovnitř a zavřel za nimi dveře.

,,Co se stalo?"

,,Jsem s tebou těhotná," vypadlo z ní. Slzy se jí opět rozkutálely po tváři, její silná maska zmizela. Nolan zaraženě stál a koukal na ni. Když ale spatřil dívčiny slzy vtáhl ji do obětí a začal ji uklidňovat.

,,To bude dobré. Postarám se o vás, o oba. Slibuju," říkal zatímco jí konejšivě hladil po zádech. Gině se částečně ulevilo. Tolik se bála že na to bude sama, že pro Nolana nic neznamená. Jenže teď, když byla v jeho náruči, tak se cítila mnohem lépe.