Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

30//svatba

Leden 1944

Oslavy nového roku nebyli o nic nadšenější než minulý rok. Stále zuřila válka, stále mizelo více lidí a čím dál tím více jich bylo mrtvých.

Avšak se našly i rodiny, které tyto události braly jako půdu pro nový a lepší svět. Jednou z nich byla i rodina Blackových, která se rozhodla oslavit nástup roku 1944 svatbou jejich nejstarší dcery, Walburgy.

Od rána se chystaly přípravy. Skřítci a služebné vařili, pekli a uklízeli celý dům, od sklepa až po půdu. Velké stoly se vynesly kouzlem do zasněžených zahrad domu Blackových, a kolem nich bylo rozprostřeno kouzlo, které mělo celé okolí udržovat navzdory lednovému počasí v teple. Vzduchem voněly květiny, které plnily snad každé volné místo v zahradě. Hosté se pomalu začínali objevovat a vítat se snad se všemi kromě snoubenců. Ti se připravovali každý zvlášť, ve svých pokojích.

Walburga byla snad už od osmy zavřená ve svých komnatách, jen se svou služebnou a Astrid.

Služebná ji právě pomáhala do těžkých svatebních šatů, které si na zakázku nechala ušít až v Paříži. Astrid seděla v křesle, a celé dění sledovala.

,,Jsou nádherné," vydechla, když se služebné konečně podařilo zapnout všechny ty knoflíčky.

,,Já vím," usmála se nevěsta a posadila se k toaletními stolku. Služebná ji hbitými prsty začala proplétat vlasy do složitého účesu.

,,Vypadáš šťastně," řekla Astrid a povzdechla si. ,, Doufám, že budu v den své svatby také šťastná."

,, Budeš, pokud se nebudeš bláhově honit za velkou láskou a místo toho si vybereš to, co je nejdůležitější pro tvoji budoucnost a rodinu," odpověděla jí sestra. Astrid nedokázala odhadnout, jestli její slova byla mířená na jejich bratra který si vybral to první, anebo jestli Walburga pojala podezření ohledně její zamilovanosti do Toma Riddlea. Nebo to byla jen její sesterská rada, a Astrid v tom hledala něco víc, než tam ve skutečnosti bylo.

Po chvilce ji z myšlenek vyrušilo zaklepání. Do dveří nakoukl jejich otec. ,,Vše už je připraveno. Můžeme jít?"

Neobtěžoval se tím, že by své dceři řekl jak je krásná nebo něco podobného. Hlavně, aby už byla dobře vdaná a on ji měl z krku.

Sestry se tedy vydaly za otcem. Nezamířili však na zahradu mezi hosty, ale vydali se k malému altánu, skrytému před zraky ostatních. Tam už na ně čekal Orion, a celá nejbližší rodina obou snoubenců. Astrid bratr tu však nebyl, jak si uvědomila.

Obřad proběhl rychle, bez jakéhokoliv zbytečného zdržování. Když si snoubenci řekli ano, vyrazili všichni zpět, tentokrát mezi hosty aby mohli přijmout gratulace k sňatku.

---

Slunce bylo na obzoru teprve chvíli, a většina obyvatel Bradavického hradu ještě tvrdě spala. Emma se však tento den probudila výjimečně brzy. Nemohla v noci spát, neustále ji děsily noční můry o dlouhém hadovy.

Když se vzbudila byla chvíli zmatená kde je, než si uvědomila, že ve svém pokoji. Ve vedlejší posteli spala pouze jedna osoba, Anne, která byla jediná z jejich pokoje,kdo tu spolu s ní zůstával na vánoční prázdniny.

Emma se tiše vyhrabala z postele a zjistila, že nohavice jejího pyžama jsou od čehosi umazané, jakoby se celou noc procházela po hradě. Další z věcí, které se stávaly čím dál tím častěji, spolu se zapomínáním.

Oblékla se a vyrazila na snídani. Chodby byli prázdné, nikde nikdo, když tu najednou spatřila někoho ležícího na podlaze v kaluži vody. Přidala do kroku a nad onoho člověka si klekla. Byl to kluk z Nebelvíru, nejspíše prvák. Byl bledý a vypadal že nedýchá. Emma zděšeně vyskočila na nohy a rozběhla se chodbou ke kabinetu profesora Brumbála. Bála se, že takto brzy ráno ještě nebude vzhůru, když se však dveře otevřely byl už upravený a oblečený.

,,Co se děje, slečno Riddleová?" zeptal se s mírným úsměvem, který však klesl když uviděl její zděšení ve tváři.

,,Na chodbě leží jakýsi student. Vypadá - vypadá že nedýchá."

Brumbál se ihned rozeběhl směrem kterým ukazovala. Když doběhl k chlapci a nenahmatal pulz, vykouzlil nosítka na něž studenta položil a hůlkou je levitoval před sebou. Rozešel se směrem k ošetřovně. Dveře jim otevřel ještě rozespale vypadající pan Pomfrey. Když však spatřil chlapce na nosítkách, okamžitě začal zkoumat co se mu stalo. 

Po chvilce si povzdechl a promnul si kořen nosu. ,,Vypadá to na další případ zkamenění, Albusi. Horacio už pracuje na lektavru, ale sám víš jak dlouho to trvá."

Brumbál se ztrápeně podíval na zkamenělého žáka. ,,Dobrá, děkuji ti. Doufám, že se brzy najde vysvětlení pro to, co se stalo."

Emma s profesorem vyšli před dveře ošetřovny, kde se Brumbál zastavil. Zabodl do Emmy zkoumavý pohled.
,, Řekněte mi, slečno Riddleová, neviděla jste nic podezřelého, když jste toho žáka ráno našla?"

Zmijozelka se zamyslela. Vzpomněla si na svůj podivný sen a na své špinavé kalhoty. To však nemuselo nic znamenat, navíc by na sebe jen zbytečně upozorňovala. Proto rychle zavrtěla hlavou na znamení, že ne.

,, Dobrá, kdybyste si přeci jen na něco vzpomněla, víte kde mě hledat," řekl a s tím se otočil na patě a odešel pryč.

---

Bylo již pozdě večer, a v hlavním městě Anglie bylo až neskutečné ticho. Ve tmě kráčela dívka, s hřívou kudrnatých loken. Došla k nedaleké zapadlé uličce, a tam párkrát zaklepala hůlkou jakýsi tajný kód na zeď. Ve zdi se pomalu začaly objevovat malá dvířka, s jasně zlatým nátěrem. Dívka otočila klikou a vpadla do spoře osvětlené hospody. Místností se nesl smích a zpěv zákazníků, a linula se tu vůně alkoholu a tabáku.

Gina nakrčila nos, přesto ale za sebou zabouchla dveře a přešla k pultu.

,,Jednu ohnivou whisky," poprosila barmana. Viděla jak si ji měří podezřelým pohledem, jakoby se snažil odhadnout jestli už je dospělá. Když však hodila na pult peníze, bez zaváhání ji skleničku nalil. Havraspárka ji vypila téměř okamžitě do dna, a cítila jak jí hrdlo spaluje hřejivá tekutina. Za chvíli už v sobě měla o několik skleniček víc, až se jí svět začínal pomalu motat. Jí to ale bylo jedno. Všechno jí bylo jedno. Všichni jí sice znali jako veselou a energetickou, měla ale pocit, že poslední dobou je toho až příliš moc a že je čím dál tím těžší v sobě onu dívku najít. Válka, její nešťastný vztah, zkamenělá Lina a ztracené přátelství které už nešlo vrátit zpátky. To vše jí tížilo. Proto utekla. Vypařila se uprostřed noci z domu a zamířila do prvního kouzelnického baru v Londýně o kterém věděla.

Z myšlenek jí najednou vytrhl povědomý hlas.

,,Gino?"

Otočila se, avšak kvůli alkoholu se zapotácela, a málem by spadla, kdyby jí onen dotyčný nezachytil. Vzhlédla a spatřila Nolana. Toho, kdo ne a ne opustit její hlavu.

Nolan ji vzal kolem ramen a pomohl jí k židli. Sedl si naproti ní a nechápavě se na ni podíval.

,,Co dělá v téhle díře prominentní dceruška obdivovaného Malfoye?" zeptal se s notnou dávkou sarkasmu.

,,Co tady děláš ty?" oplatila mu to.

,, Rozhodně se tu neopíjím, jako ty," řekl a dál po ní přejížděl zkoumavým pohledem.

,,Jen jsem chtěla na chvíli přijít na jiné myšlenky."

Nolan si povzdechl a rozhlédl se po místnosti. Vypadalo to, že na něco čeká. A že ho Gina vyrušila.

,, Máš kam jít?" zeptal se nakonec. Nečekal ale ani na odpověď a zvedl se. Ona vrávoravím krokem šla za ním. Došli k zadní straně místnosti, kde byli ve zdi nenápadné dřevěné dveře. Nolan je otevřel a pak ještě jedny další, když se objevily v chodbě plné dveří.

,,Prospi se. Ráno na baru řekni, že jsem tě tu nechal přespat já," řekl a s tím odešel pryč. Gina si lehla do postele, příliš unavená než aby dokázala myslet.

Když se další ráno probudila, Nolana nikde nenašla.