Desire to fly •CZ• REVIZE

3. Brzdi

Probudil mě budík. Bylo 7:30, sobota. A mě naštěstí čekal prodloužený víkend, za který jsem děkovala tomu, že ředitel dal z nějakého důvodu na pondělí ředitelské volno. Mohla jsem tak alespoň užívat o jeden den u koní více, než opět začne škola, plná testů a nenáviděného zkoušení z latiny.

Vydrápala jsem se z postele a oblékla do jezdeckého. Rychle jsem ještě napsala zprávu do naší skupiny holek od koní. Odepsala jen Mischel, která prý do stájí vyrážela za hodinu.

„Dobré ráno," popřála jsem rodičům sedícím v obýváku, když jsem sešla dolů.

„Ahoj zlato," usmála se na mě mamka, táta jen něco přátelsky zamumlal a dál se věnoval nějakému velmi zajímavému pořadu, který zrovna sledovali.

Na stole jsem viděla lívance, a tak jsem se najedla a ještě si nějaké sbalila do stájí. Pak jsem si vzala klíče a telefon, a s rozloučením sedla na kolo.

Ve stáji jsem byla asi za 15 minut. Bylo hezky, a teplo, takže mi stačilo triko a mikina kolem pasu.

Vjela jsem hlavní branou do areálu skrz stromovou alej. Přivítalo mě řechtání koní v malých padocích za boxy. Caspian opět hodil svou vznešenou hlavu přes kovový ohradník a sledoval nově příchozího.

Na parkovišti byla tři auta. Poznala jsem to trenérky, ale další dvě jsem ještě neviděla. Kolo jsme nechala u vstupu do stájí a zamířila si odložit mikinu do šatny.

„Dneska má trénink, tak ji uvidíte. Myslím že na to bude ta pravá. Ale posuďte sama," donesl se ke mě úryvek nějakého rozhovoru.

Otevřela jsem dveře a spatřila Taru a Carol, jak seděli na klubových pohovkách a pili kávu. Bylo brzy, a tak si očividně mysleli že tu budou sami.

Pozdravila jsem je s nervózním úsměvem, a jim se i přes přátelský výraz nepovedlo schovat nelibost z toho že jsem je vyrušila.

„Půjdu si připravit Encora, chtěla bych si odjezdit ještě ráno," řekla jsem a zamířila ven ze dveří. Trenérka jen tiše kývla, a já pokračování jejich rozhovoru zaslechla až poté co se zavřely dveře. Potlačila jsem chvilkové nutkání zde zůstat a poslouchat, a vydala se k výběhům.

~~~

Černý kůň se přes pastvinu rozklusal ke mě.

Vylezla jsem na prkenou ohradu a sedla si na nejvyšší břevno. Pozorovala jsem Encora jak zamířil k východu kde jsem seděla a když dorazil až ke mě, strčil mi čumákem do ruky. Vyžadoval po mě svou denní dávku mrkve, kterou jsem ho ale plánovala odměnit až po tréninku.

Vyvedla jsem ho z pastviny a zamířila na uvaziště. Nejprve jsme ho vyčistila a pak si došla pro sedlo a uzdečku. Dostal obyčejnou modrou dečku a já se mu zanedlouho vyšvihla na záda.

Zamířili jsme na venkovní jízdárnu, kde bylo rozestavěno pár překážek. Encor byl sice pony, ale jeho výška by se mohla srovnávat i s malým teplokrevníkem. Mohl se tak rovnat i opravdovým koním, a to nejen výškou, ale i výkony.

Nejdříve jsem krokovala, a pak začala základní jízdárenskou práci. Všimla jsem si, že se u zábradlí objevila Mischel a pozorovala mě.

Po chvíli jsem nacválala a trénovala přeskoky. Když se rozpohyboval a cítila jsem, že je natěšený na malé kolmáčky, najela jsem na jednu z překážek u dlouhé stěny.

Koutkem oka jsem zahlédla dvě postavy jak se usadily na tribuně a pozorovaly můj trénink. Trenérku jsem rozeznala snadno podle dlouhých vlasů, druhá žena byla podle mého odhadu Carol.