Desire to fly •CZ• REVIZE

16. Nevěděla jsem to

V noci jsem nemohla dospat. Převalovala jsem se v posteli asi do pěti ráno, načež jsem usoudila že už neusnu. Vstala jsem a šla si udělat rychlou snídani. Překvapením pro mě docela bylo najít Lydii v obýváku. Měla puštěnou televizi a jedla nějaké sladké pečivo.

Popřála jsem ji dobré ráno a s úsměvem se zeptala, proč ještě vlastně nespí.

„Mám novej druh kytek co jsou fakt náročný na pěstování, a vzhledem k tomu že mi je posílali až z Irska je tam velkej časovej posun. Musí se zalejvat ve speciální čas, aby je to nezabilo," zasmála se, „a jinak, máš v plánu se starat o tu palmu?"

Na tuhle otázku jsem se trochu stáhla a znejistěla. Nechtěla jsem ji urazit, ale ani lhát. Naštěstí mě rychle vyvedla z nepříjemné situace sama.

„Vím, že ty nejsi typ na pěstování kytek. Ale vypadá to, že jsi si fakt myslela že jsme ti k narozkám koupili palmu," zasmála se a znovu si ukousla ze svého jídla.

„Takže sis jí fakt koupila pro sebe?" teď už jsem se smála taky.

„Jasně. Takovou krásnou rostlinu bych nenechala umořit pod tvýma rukama," odpověděla mi zvesela, a já si tak trochu oddychla. Je pravda, že jsem nebyla žádná zdatná pěstitelka jako moje matka, a ani o to nestála. Teď mi ale při pohledu na její talíř zakručelo v žaludku, a já se raději vydala hledat něco k snědku.

Většina probuzených odjela už včera večer domů, takže tu zůstal jen nepořádek a spoustu zbytků jídla - proto pro mě nebyl problém si najít něco na zub.

Neměla jsem jinak na co čekat - a tak jsem se převlékla rovnou do jezdeckého, a tiše, abych nikoho dalšího neprobudila se vykradla ven. Vzala jsem s sebou jenom novou ohlávku s vodítkem, zbytek věcí bych stejně neuvezla. Zanedlouho jsem už projížděla branou do areálu stájí, mezi prvními, samozřejmě. Naštěstí jsem měla vlastní klíče, a tak jsem si odemkla a vešla do teplé stáje vonící po seně. Pár koní mi zafrkalo na pozdrav, a já zamířila k prvnímu z boxů, za koněm, o kterém jsem přemýšlela celou noc.

„Vlastně už za mým koněm," zašeptala jsem a otevřela dveře boxu. Ruka mi sjela po hnědé srsti a valach ke mě otočil hlavu. Byl silný, ale jemný a kontaktní.

Když jsem ho dostatečně poňufala, pověsila jsem zelenou ohlávku na hák u boxu. A pak jsem si toho všimla - kovové cedulky s vygravírovaným jménem Cashmere Club. A vpravo nahoře, kromě plemene, data narození a původu, desku doplňovalo ještě jméno majitele koně: Cameron Benton.

Bylo zvláštní dívat se na vlastní jméno, v kombinaci s tím vznešeným hnědákovým.

Usmála jsem se.

Jelikož byli ostatní koně netrpěliví, a já zde byla dříve než stájníci, bylo mou starostí rozdat všem seno. Vzala jsem vidle a za necelou půlhodinku už bylo slyšet jen spokojené chroupání.

Jen strakatá kobyla, kopající jen když se okolo ní prošlo stála zády k senu a neměla se do jídla. Chvíli jsem ji pozorovala, a snažila se jí pár soust nabídnout. Její odpovědí mi ale bylo jen naštvané stáhnutí uší a výhružné zvednutí nohy.

„Notak holka, jdi se nažrat," tiše jsem ji pobízela, i když bezúspěšně.

„Ahojky, dneska jsi tu nějak brzy," ozvalo se ode dveří zasmání, když Tara vystoupila a uviděla mě.

„No, už jsem nemohla dospat," odpověděla jsem po pravdě a pohled mi ujedl ke Cashovi. Tara si toho očividně všimla.

„Těšíš se až si na něj sedneš?" zeptala se, i když odpověď jí byla asi jasná, a mezitím nakoukla do jednoho boxů aby si potvrdila, že už všichni dostali svou snídani.