Desire to fly •CZ• REVIZE

25. Grošák

Taky jsem trochu začala panikařit, když se mi pod kůži dostával strach z toho, že ten grošák fakt zmizel. Prolézali jsme nějakým křovím v lese, a kromě toho že se ten kůň nikde neukazoval mě už taky tlačil čas. Do tréninku mi zbývala sotva hodina.

Ten kluk mlčel, nevím jestli naštváním nebo soustředěním, ale mě to bylo celkem jedno.

Najednou jsem si všimla zlámaných větví a rošlapaného bahna, ve kterém ležela část hnědé otěže, na které bylo uvázáno udidlo. Ten pohled mě docela vyděsil, protože bylo jasné že si do ní grošák šlápnul a roztrhl si uzdečku. Bylo štěstí, že si více neublížil a odnesly to nejspíš pouze poškozené lícnice.

„Sakra," zaklel ten kluk vedle mě a vzal udidlo do ruky.

„Alespoň víme že běžel tudy," pokrčila jsem rameny.

„Jenže pokud běžel cvalem, nemáme šanci ho dohnat," řekl mi a ještě jednou se zamračil.

„No, moje chyba to nebyla..."

„Teď nezačínej," zasyčel, a prošel okolo bahna dál po vyšlapané cestě mezi křovím.

Mlčela jsem a následovala ho.

Po dalších asi dvaceti minutách už jsem se nervózně podívala na hodinky. Do začátku tréninku mi zbývala sotva půl hodina, takže jsem právě teď měla s Naomi stát na kolbišti a opracovávat si koně. Ta musela asi zuřit, nebo si toho naopak vůbec nevšimla a byla zahleděná do toho bohatýho trenéra.

Ale já jsem si nechtěla hned v prvním tréninku vysloužit pověst opozdilce, a tak jsem se zastavila.

„Promiň, hele ale mě za chvíli začne trénink. Nemám ani připravenýho koně, a hodilo by se mi tam-"

„Bezva, a já nemám žádnýho koně. Co myslíš, kdo je tu na tom líp?" opáčil nevrle a dál pokračoval do lesa.

Povzdechla jsem si, taky už trochu zoufalá nad tím že bloudíme bezúspěšně lesem.

„Tohle nemá smysl, takhle ho nenajdeme. Mohl běžet kamkoliv," rozhodila jsem rukama a on se na mě otočil. Chvíli mlčel, a zvažoval moje slova.

„Fajn, vrátíme se. Ale ty dneska trénink oželíš a pojedeš mi pomoct ho hledat," řekl a otočil se na cestu zpátky.

„Cože? Já si ten trénink platím, abys věděl!"

„Zařídim ti to. Ale přeci jen uznej, že jsem v tomhle problému kvůli tobě! Takže myslím že bude lepší když mi místo poskakování na jízdárně pomůžeš toho koně najít, jinak tě ten tvůj trenér uškrtí, například kvůli tomu, že je to jeden z jeho vlastních koní," zavrčel a přidal do kroku.

„Cože?" zopakovala jsem ještě jednou, tentokrát naprosto vykolejeně, a doběhla ho.

„No výborně, možná konečně chápeš že by bylo fakt dobrý ho najít. Takže pohni," otočil se ke mě naposledy a pak se rozeběhl. Na sucho jsem polkla při uvědomění, že jsem právě naprosto v háji, a rozeběhla se za tím klukem.

Když jsme vběhli do stáje, všimla jsem si, že Sultan v boxe není. Zamrzlo mě pomyšlení na to, že zrovna teď trénuje na jízdárně pod Backhemem, ale rychle jsem ty myšlenky zahnala a zkusila zůstat v klidu. Vytáhla jsem si sedlo i uzdečku a narychlo nasedlala Cashmera. Když jsem ho vyvedla z boxu a nasedla, všimla jsem si, že venku už čeká ten otrávenej kluk, ještě spolu s vysokým černovlasým hochem na podobně černém koni.

„Skvěle že jsi konečně tady, skoro jsme se nedočkali," prohlásil ten drzej blbeček, který měl teď pod sebou místo ztraceného grošáka zrzavou kobylu. Přešla jsem jeho narážku a tázavě se podívala na toho druhého. Ten měl očividně o něco více slušnosti.