Desire to fly •CZ• REVIZE

32. Stájová porada

Ležela jsem doma na posteli a byla naprosto zmatená. Nedokázala jsem přemýšlet, občas mi polštář smočilo pár slz, ale jinak jsem vůbec nevěděla jak se cítit. Střídal se ve mě smutek, vztek, strach, stres. Sestra mě nejdříve chtěla utišit, ale když jsem ji práskla dveřmi před nosem a zamkla se v pokoji, pochopila že potřebuju čas.

Proč? To jsem Lea tak moc milovala, že jsem nedokázala unést když se líbal s Claire na silnici před stájemi?

Ne, ten důvod to nebyl. Byl to pocit, který mi vyčítal, proč jsem si na to nedala pozor. Proč mi to nedošlo, a proč mě to vůbec tak vzalo, když jsme si my dva pusu ani nedali.

Na druhou stranu jsem za to byla ráda. Sice jsem se tu noc, kdy jsem ležela v jeho posteli a odvrátila se od něj cítila hrozně, teď jsem za to ale byla ráda. Nic mezi námi nebylo, možná kromě toho starého přátelství. Až teď jsem pochopila, v jakém stylu se změnil. Nebyly to jem  ty hezké kudrnaté vlasy, ale také fakt, že se nedokázal ovládnout ani před vjezdem do areálu kde mě chtěl potkat a pozvat mě ven.

A ne. On si najde svou starou spolužačku ze třídy, a začne ji svádět. A začne ji líbat.

Claire mi to včera v autě všechno řekla. Zametlo to se mnou, nebudu lhát. Po vyložení koní jsem se na nic nedokázala soustředit, nechala jsem ostatní ve stáji a odjela dřív. Musela jsem to nějak zpracovat.

A dnes se mi v hlavě jen stále dokola přehrávala Claiřina slova, pokaždé s rozdílnými detaily, ale stejnou podstatou.

Leo na tebe čekal před stájemi. Chtěl si s tebou promluvit a pravděpodobně tě pozvat ven, jen nevěděl jestli tam jsi. Když jsem ho viděla a poznala, šla jsem se zeptat co chce. Znali jsme se ze základní školy, kde jsme měli vážně dobrý vztah. Chvíli jsme si povídali, a pak se mnou začal flirtovat. Neuhlídala jsem to... On mě políbil. Bylo to jen pár sekund, než jsem se odtrhla, ale on pochopil že udělal blbost. Utekla jsem do stájí a on taky zmizel. Laura byla první na koho jsem narazila, a shodou náhod viděla všechno co se tam stalo. Chtěla jsem jít za tebou a říct ti to. Ale Laura tvrdila, že ho prý miluješ, a že by tě to zranilo. A on mi zas hned na to psal, abych ti to neříkala, že to s tebou myslí vážně a má tě rád. Chtěla jsem být upřímná, vážně ano. Ale na to zas hnědovláska navázala tím, že ani ty ke mě nejsi v mnoha věcech upřímná, a začala s těmi pomluvami. Nevěřila jsem, že bys něco takového říkala, i když to znělo... Přesvědčivě, chvílemi. Ale zkrátka doufám, že taková nejsi. I když tu jsou teď možná všechny tvé kamarádky proti tobě, já chtěla být upřímná. Ale když jsi pak vyjela z té haly a odcválala pryč... Nedokázala jsem se ti zkrátka podívat do očí, a říct že jsem to byla já, kdo ti to zkazil. Já, koho Leon políbil...

Nevím, co jsem čekala. Nevím, jak jsem na to měla reagovat. Ale vím, že jsem se snažila vžít do každého jednoho z nich a pochopit, co je k tomu vedlo. Jenže mi pořád chybělo několik odpovědí.

Leona už jsem vidět nechtěla. I kdyby to se mnou myslel vážně, i kdyby mě měl vážně rád, nechtěla jsem to znovu riskovat, když jsem poznala jak rychle a snadno dokáže otočit strany. Claire jsem to naopak odpustila. I přes to že to bylo těžké, chápala jsem že ona jediná se svým způsobem snažila zůstat mi věrná, a to já jsem byla ta, co si ji držela od těla.

Ale u Laury jsem nevěděla na čem jsem. Nejen že ze záhadného důvodu věděla o mém přátelství s Leonem, ale naskytla se u toho v zajímavou chvíli a vlastně celou tu situaci zkomplikovala. A pokud to byla vážně ona, kdo se bavil s Claire před jízdárenskou halou o mé aroganci a domněnkách o tom, jak si myslím že jsem lepší než ostatní, byla jsem na ni teď vážně naštvaná.