Desire to fly •CZ• REVIZE

15. Děkuju, moc

Pevná tmavá kopyta, silné nohy a hlezna, úzký trup, vysoko posazený svalnatý krk s krátkou hřívou a ušlechtilá hlava s bystrýma ušima. Oči, hledící se zvědavostí a zájmem, mezi kterýma se táhne bílá lysina. Hebká srst, lesknoucí se hnědočernou barvou.

Bez dechu jsem sledovala toho krásného koně. Přeslechla jsem sborové: „Překvapení!" všech těch lidí za mnou.

Ze rtů mi sjelo pouze tiché poděkování. Pak jsem se pár kroky dostala k boxu a natáhla ruku k jemnému nosu. Kůň si mě očichal a já ho jemně pohladila po hlavě. Až když mě oslovila Claire, dostala jsem se do reality.

„Tak co ty na to?" skoro vypískla nadšeně. Já jsem pořád neměla slov, a z mého pohledu to bylo zřejmě poznat.

„Je nádherná," vydechla jsem nakonec.

„Nádhernej," opravila mě.

Na to se nám za zády objevila Tara, s úsměvem na tváři. „Co na něj říkáš? Myslím že si sednete, dlouho jsme ho vybírali," ušklíbla se a podívala na Claire.

„Dlouho?" zasmála jsem se jejich pohledům. Pak mi ale sjel zrak na rodiče - doteď jsem si pořádně neuvědomila jejich přítomnost.

„Dlouho, všichni jsme chtěli aby to byl ten pravý. Nejprve to nemělo být takhle naráz, ale když jsme na něj narazili, věděli jsme že ho musíme mít za každou cenu. Doufám ale, že ta koupě na slepo stála za to," řekla Lydia a chytla mě kolem ramen. Objala jsem ji nazpět.

Znovu jsem se poté dostala k boxu statného hnědáka. Natáhl ke mě hlavu, a vykoukl otevřeným oknem mříží do uličky. Pohladila jsem bílou lysinu a pozorně sledovala jeho chování. Byl jemný, zvědavý a v plný zvláštní jiskry, kterou nemohl přehlédnout nikdo ze zúčastněných. Vyfoukl mi do dlaně teplný vzduch a poté zašátral, jestli by se to pro něj nenašla nějaká mňamka. Zasmála jsem se tomu a do očí mi vyhrkly slzy štěstí. Přitiskla jsem se na jeho tvář a hladila ho po krku. Nenechavé pysky mi přejížděly po zádech, jakoby se záměrem uklidnit mě. Zapletla jsem mu prsty do hřívy a užívala si doteky jemné srsti.

Tara byla první, která to řekla nahlas: „Tak hele, chceš se o něm dozvědět i něco víc než vykoukáš?" zasmála se tomu. Ja jsem souhlasně přikývla, ale neodtrhla ruce z hnedakovy srsti.

„Určitě, ale spíš si půjdeme někam sednout, co ty na to?" zeptala se opatrně mamka. Konečně jsem se odtrhla od hnědáka. On jakoby pochopil, a sklonil hlavu k hromádce sena v boxe. Přejela jsem mu po hřívě, a pak se nerada jsem se nechala odvézt do klubovny. Byl to e dobrý nápad, když jsem si uvědomila, že zde alespoň budeme sami - bez celého zbytku širokého příbuzenstva, které se teď šlo procházet po areálu.

Tara s Claire si sedli na pohovku vedle mě a rodiče s Agnes se rozesadili po křeslech kolem. Přidala se k nám dokonce i Caroline.

„Já... Já to mu pořád nemůžu uvěřit," usmála jsem se nevěřícně.

„My hlavně doufáme že si s ním sedneš... Claire ho zkoušela a... Řekni jaký to bylo," povzbudila Tara Claire ke slovům.

„Ze začátku byl docela vykoukanej, a měl spoustu energie. Když okolo letěl plastovej pytlík, myslela jsem že bude vyvádět, ale naprosto ho ignoroval. Ale ve chvíli kdy viděl skok, seděla jsem jako v autě, který se řídilo samo. Na parkuru mu nemám co vytknout. Jen potom ke konci..." na chvíli zmlkla a třela si zátylek. „no prostě mě shodil. Najednou se mi vzepjal když jsem klusala okolo jednoho skoku a on na něj chtěl jet. Neuseděla jsem to. Ale jinak byl fakt jemnej, zlatej," řekla.

Představila jsem si tu situaci, ale i tak se mi zamlouval čím dál tím víc. A úsměv se mi pořád rozšiřoval.

„A jak se vlastně jmenuje?" zeptala jsem se a pohlédla na ostatní.

Slova se chopila Lydia: „Cashmere,"

„To je pěkný jméno," zamyslela jsem se.

„Cashmere Club," upřesnila to Claire, „je mu 7 let, a je to holandský teplokrevník po Glorii Club. Určitě ji znáš."

„Máš pravdu, něco mi to připomíná," zamyslela jsem se. „Počkej, víš jak tady byla ta aukce mladých koní? Koukala jsem na to, a prodávali tam nějakou kobylu po Gavosto Club," řekla jsem, a postřehla že se Claire usmála a kývla hlavou.

„Ano, a Glorie Club je ze stejného chovu. Jsou to velmi perspektivní koně, a jejich předci soutěžili na prestižních závodech po celé zemi. Cashmere má potenciál," odpověděla mi.

„Za ty peníze by měl být fakt dobrej," přidal se táta. Já jsem se jen zvedla a šla je oba obejmout.

„Děkuju, opravdu moc vám děkuju," hlesla jsem matce do ramene.

„No, zítra budeš mít čas ho vyzkoušet, co ty na to? Nás ještě čeká doma pár dalších dárků," zasmála se máma.

Tara přikývla, „Dneska se musí trochu seznámit s ostatními koňmi. A jinak, dala jsem mu box s padockem, bude hned v tom prvním u dveří jak jsi viděla," usmála se na mě. I jí jsem ještě jednou poděkovala, a ona mi přislíbila že se o něj do večera postará. Nechtělo se mi jít zas domu, když jsem se dozvěděla tuhle úžasnou zprávu - vždyť jsem konečně, po těch letech měla vlastního koně! Nemohla jsem se dočkat každé sekundy které s Cashmerem strávíme. Ale rodiče měli pravdu - přeci jen na nás stále čekali ostatní, a já budu mít zítra celý den jen pro nás dva.

Naposledy jsem pohladila Cashe po hebké srsti a on na mě stočil pohled.

„Nemůžu se dočkat toho všeho co spolu prožijeme," věnovala jsem mu poslední myšlenku.

Rychle se setmělo a brzy nastala slavností večeře, u nás poslední z každoročních tradic oslav. Po jídle rodiče přinesli dort politý čokoládou v velkým nápisem 'Cashmere a Cameron'. Všichni mi začali zpívat, a já jsem sfoukla svíčku. Byl to krásný pocit, že tady všichni byli jen kvůli mě.

Pak se přešlo k rozbalování dárků. Nic mě nemohlo překvapit více než kůň (o kterém jsem celý den přemýšlela a stále měla tendence skákat radostí), ale když jsem otevřela první, rovnou největší krabici od Agnes a našla v ní nádherné černé sedlo, byla jsem přímo okouzlená. Pohodlné skokové sedlo včetně kompletní výbavy vlastně nebyl jediný dárek pro mě a Cashmera, jak jsem brzy zjistila. V dalších dárcích jsem našla box na čištění, ohlávky, deky a jednu zelenou podsedlovku. Nakonec jsem si vybalila celkové základní vybavení. Každý příbuzný něčím přispěl, a já jim všem byla neskutečně vděčná.

„Očividně jste tu všichni do jednoho věděli co se chystalo, až na mě." zasmála jsem se, když jsem pokládala anglickou uzdečku na hromadu vybavení za mnou. „Asi jsem vám všem dnes už děkovala několikrát, ale tohle je opravdu jeden z nejlepších dní v mém životě. Jsem za to všechno hrozně ráda," řekla jsem a vyhrkly mi slzy do očí. Za chvíli jsem se nacházela v obětí Agnes, mých rodičů a ostatních.

„Ale abys věděla, buď vděčná taky Claire - to ona ti všechny ty koně odzkoušela, a nakonec s Tarou vybrala tohohle," řekla Lydia.

„Tara s výběrem pomáhala taky?" odtušila jsem.

„Ano, zařídila všechny veterinární kontroly," zamumlal táta.

Nato jsem se ještě víc přitiskla k Agnes.

Děkuju Taro, Claire. Děkuju moc vám všem.