Desire to fly •CZ• REVIZE

37. Dvě odmítnutí

Druhý den byl pro mě o něco jednodušší. Závodily už zkušenější dvojice v oficiálních třídách, a tak jsem se jen zašla podívat na pár mých favoritů.

První soutěžil Eduard - našla jsem konečně trochu času si promluvit, aniž by mě u toho vyrušilo něco důležitého. Dozvěděla jsem se, že druhý kůň se kterým se dnes účastní bude shodou okolností nás slavný grošák. Rozesmál mě pohled na něj, když nervózně poskakoval po dlažbě před stájemi a s řehtáním zdravil všechny naše koně. Cashmere mu z výběhu oplácel pronikavý zvuk, a my jsme se s Edem chvílemi ani neslyšeli.

Prý se Darcy s Quadratem po tom incidentu nadobro rozloučil, a tak jeho ježdění zbylo na černovlasém klukovi. Už ale jen z toho, s jakým klidem držel jeho vodítko i když kůň nervózně pochodoval kolem jsem pochopila, že pro něj jistě byl jako jezdec lepší volbou.

„Jinak, slyšela jsem že u vás bude další soustředění, chtěla bych se přihlásit. Doufám že tam budeš,“ zasmála jsem se, když došla řeč na minulé zážitky.

„Ano budu, asi s grošákem předpokládám. Backham teď chce abych s ním odjel sezónu. A ty vezmeš zase Cashe?“ zeptal se s pohledem na mého pasoucího se hnědáka.

„Jo, musíme spolu na něčem zapracovat. I když bych se teď tedy spíš potřebovala věnovat jiné kobyle...“ řekla jsem po pravdě s myšlenkou na Cherry, a Ed nepřehlédl ty pochyby v mém hlase.

„Hele, Backham je vážně fajn na práci s mladýma nebo zkaženýma koňma. Věřím že když by to šlo do kopru, pomůže ti,“ podpořil mě a chytl přátelsky za rameno. Bylo to trochu zvláštní gesto, i on si to asi uvědomil a trhavě ruku stáhnul. Usmála jsem se na něj.

„Děkuju ti... Fakt. A budu se určitě těšit. Ale teď už tě asi nebudu zdržovat, myslím že za chvíli startuješ,“ prohlásila jsem trochu trhavě, a dřív než by se ve mě rozlila nervozita z další konverzace, jsem se s rozloučením vypařila.

Našla jsem si dobré místo u kolbiště, a sledovala výkony jezdců. V kategorii výšky skoků jednoho metru se soupeřilo na docela obtížné dráze. Počítala jsem cvalové skoky v obloucích a na distancích, když kolem mě dvojice projížděla. Jen málo z nich dokončilo soutěž bez trestných bodů. Eduard přišel na řadu mezi posledními. Když ho vyhlásili, vjel na Quadratovi brankou dovnitř a konejšil ho hlazením po krku. Valach se vyděšeně rozhlížel kolem, ale když ho jezdec navedl na první skok, nezaváhal.

Musela jsem obdivovat jeho ladnost pohybu - byl dlouhonohý, vysoký a štíhlý, ale jeho síla odrazu byla nepopsatelná. Přes překážky téměř létal, nechával si velkou rezervu a i po dopadu si hlídal akceleraci pohybu. Vše vypadalo velmi nadějně a diváci se nadšeně zvedali a tleskali za každým povedeným skokem.

Zvrat na téměř bezchybné jízdě nastal na jedné z posledních překážek. Byl to kolmý skok, ne moc rozdílný než většina ostatních, který stál u jedné stěny otevřeného kolbiště, a rozprostíral se nad ním strom. Valach zaváhal, lekl se stínu, a začal brzdit. Eduard ho podpořil a snažil se udržet směr na střed skoku, ale grošák si zkazil nájezd a i přesto že vyskočil mimořádně vysoko tím nedokázal zachránit pozdní odraz. Nohama srazil většinu překážky, kluka na zádech vyhodil z rovnováhy a po dopadu se rozletěl vpřed. Eduard se stihl včas srovnat, což mu pravděpodobně zachránilo zadek před pádem, ale po nájezdu na další skok si Quadrat postavil hlavu, a místo přeskočení překážky ve cvalu vyhnul celý skok.

Rozhodčí zazvonili pro oznámení prvního odmítnutí, aby jezdec věděl že má ještě dvě poslední možností opravy před vyloučením.

Pozorně jsem sledovala Eduarda. Nenaštval se,  nešel do valacha s větší vervou a rozhořčením, jen ho vklidu navedl na skok ještě jednou. I přes to všechno se Quadrat v plném cvalu před překážkou zastavil, a tělem vrazil do kavalet, které ze stojanů popadaly.

Ozval se druhý zvonek, ale místo třetího pokusu který mohl jezdec využít jen zvedl ruku v informaci, že se závodem končí. Naposledy nacválal grošáka, nechal ho na volné otěži projet okolí celého kolbiště a poté ho pochválil.

Když se objevil na kolbišti, přešla jsem k němu s otázkou v očích.

„Ahoj,“ povzdechl si zadýchaně, a přitom hladil zpoceného koně po krku, „musíme na tom ještě zapracovat. Je dobrý, ale když ho něco vykolejí, zasekne se. Nemělo smysl snažit se to lámat přes koleno,“ udělal pauzu, aby se nadechl a uklidnil své vyčerpané plíce, „ještě by si z toho odnesl špatný zážitek,“ dořekl a usmál se. Možná že dráhu nedojel až do konce, ale já jsem velmi cenila už jen jeden samotný fakt - i přesto že ten kůň byl dobrý, s kdyby ho nakopl, stáhl otěž a slehnul mu bičem, možná mohl dojet a získat zlato. Ale jemu víc než na umístění záleželo na svém koni.

Po chvíli pauzy, kdy jsem s úsměvem nad jeho vysvětlením sledovala jeho i koně, se ještě omluvil, že musí krokovat a vzdálil se.

Claire jela v další soutěži 110 cm. Sheron byla v dobré kondici a dojela dráhu bez chyby, načež si i za dobrý čas vysoutěžila třetí místo. Claire byla nadšená, a já jí to vážně přála. S její klisnou věnovala skokům mnoho tréninků i trpělivosti, takže její občasné trochu arogantní a sebevědomé výlevy byly vlastně oprávněné. Byla dobrá.

A jako poslední dvojice přišla na řadu Tary nová oblíbenkyně - Silvie Mason. Postřehla jsem že kůň pod jejím sedlem byla Amparra, a o přes to že se jednalo o mladou kobylu, která se závody ještě moc zkušeností neměla, překvapila mě její rychlost a Silviino precizní vedení mezi překážkami. Vysloužila si ode mě i celého publika oprávněný potlesk, a k překvapení všech také první místo ve své kategorii.

Eduard byl ze soutěže vyloučen, jelikož nedojel celý parkur a vzdal se možnosti pokračovat, ale i tak byl šťastný z toho, že se mu podařilo s grošákem úspěšně absolvovat celou tuhle závodní atmosféru bez újmy.

A když se večer přiblížil ke konci, a závodníci se rozjeli do vlastních stájí, zavolala si nás Tara ještě rychle do stájí. Koně už byli v boxech a ládovali se večeří.

„Moc gratuluji všem kteří se tenhle víkend umístili, zejména moje holky, výborné výkony,“ věnovala Tara významný pohled mě i Claire. Takhle večer jsme tu zbyly už jen my dvě. Mischel odjela hned po obědě, a Laura s Naomi se tu dneska ani neukázala.

„Liso, 6. místo v takové konkurenci je také velmi dobré,“ ocenila trenérka i ženu po její levici, která se zářivě usmívala a pohazovala světlým culíkem.

„Jinak, psal mi Backham, že bude zase soustředění. Má tentokrát volnej pouze jeden pokoj, takže kromě mě a Silvie bude místo jen pro dva lidi, což znamená, že bych byla ráda abyste se vy dvě domluvili s ostatníma, kdo pojede,“ obrátila svůj pohled zase na nás.

S Claire jsme se na sebe podívali. Obě dvě jsme věděli, že bychom si to vážně nejvíce užili společně. Ale bylo fér to nabídnout i ostatním, ještě když se minuke Mischel neúčastnila... Ta byla vlastně teď kromě Claire další reálnou zájemkyní. Tara by ji určitě půjčila Minerala.

Jen já jsem trochu začala pochybovat, jestli na mě vůbec zbude místo. Vážně už jsem se těšila, z nějakého divného důvodu, ale přesto. A teď mě hlavně mrzelo, že to budu muset odřeknout právě kvůli Mischel. A zůstat tu v celé stáji pravděpodobně sama s Naomi.

Zrůdná to představa.