Desire to fly •CZ• REVIZE

33. Uvolnění

Pořád jsem si úplně nevybavovala odkud bych ji měla znát, ale zatím jsem ten fakt nechala stranou. O okresním mistrovství jsem věděla, ale trochu nečekala, že by nás měl reprezentovat někdo další kromě Tary. Na druhou stranu zas, naše šance na kvalifikaci do vyšších soutěží se tím znásobí.

„Další věc, rozhodla jsem se, že si Mischel zajede o víkendu 50tky na Mineralovi. Na posledních trénincích s Richmondem to bylo pěkný, máš klidný ruce, na což on je háklivej. Zítra a pozítří si na něm odjedeš trénink, v pátek pak dostane volno a v sobotu si můžete přeskákat hobby parkury. Co ty na to?" vyhrnula na ní a já postřehla pár hrdých úsměvů od ostatních, ke kterým se přidal k ten můj. To, že ji Tara nabídla půjčení svého osobního koně byl projev velké důvěry v jezdce a jeho schopnosti. Richmond byl dobrým koněm, kterého měla Misch ráda, ale nebyl to žádný sportovně založený typ. Samotné skoky s ním byly složité, ale pokud trenérka vyhodnotila že ho Mischel zvládá, chápala jsem že nebude mít problém půjčit ji zkušeného Minerala. Přeci jen, v časech jeho slávy s Tarou odskákal desítky výborných parkurů, a nyní si užíval klidnější režim, vyhovující jeho namáhaným kloubům.

Mischel byla vážně nadšená. Bylo vidět, že něco takového nečekala ale velmi ji potěšilo, že se bude moci na závody přidat stejně jako my ostatní s vlastními koňmi. I mě věnovala krátký pohled, a zkoumala nějakou reakci v mé tváři. Usmála jsem se a kývla.

Ona si to vážně zasloužila. To já jsem se při zmínce o přibližujících se závodech lehce zachvěla. Dosedala na mě nejistota a obavy, smísené s radostí a nedočkavostí. Nebyla jsem se úplně jistá jak se cítit. Byla jsem ale nervózní.

„No, a jako poslední věc, asi rozumíte tomu že pokud se v neděli na ofikách někdo umístí do prvních třech místech, pošleme ho na obecní mistrovství. Silvie má své místo jasné už od minulých závodů Velké ceny, takže jen doufáme že svou kvalifikaci obhájí i tentokrát," upřesnila ohledně černovlásky, a já si vybavila kde ji viděla naposledy - samozřejmě, že to byl právě závod Velké ceny, který vyhrála i s jejím koněm. Jméno mi bohužel už vypadlo, ale teď když to Tara zmínila, byla jsem opět v obraze.

Pohlédla jsem na Silvu a pousmála se. Jestli to tady zajede podobně jako na posledních závodech, kvalifikace do oblasti ji nemine.

„Samozřejmě bych tedy byla ráda, kdyby se kdokoliv z naší stáje na tu oblastku dostal. Takže se snažte!" řekla jen a rozhlédla se po nás s úsměvem. I já jsem přikývla, přestože se mě tato soutěž netýkala. Do kvalifikace se mohli dostat pouze lidé, kteří se účastnily oficiálních závodů. S tím jsem taky pohlédla na Claire, které se po tváři rozléval odhodlaný úsměv.

Zajímalo mne kdo všechno pojede. Vypadalo to, že i Lisa byla zaujatá do toho co Tara řekla. Zároveň s ní pokývala hlavou i dalších pár lidí.

Obecní mistrovství - to by byl úspěch. Potom se kvalifikovat se do krajského a národního kola. Ale tam už je moc velká převaha dobrých jezdců, kteří se v některých případech nezdráhají pro vítězství přecházet přijatelné meze. Samotnou mě ta představa lákala. Na druhou stranu, s Cashmerem jsem ještě neměla složené ani zkoušky základního výcviku jezdce. Takováhle budoucnost byla ještě daleko.

I přes to, že bych se rozhodně nechtěla stát jedním z těch bezohledných jezdců, vyhlídka na takto prestižní závody byla lákavá. Ale stejně mě teď znervózňovaly pouhé malé hobby závody v naší stáji. Musela jsem se sama pro sebe zoufale pousmát.

„A ten kdo by měl dneska ještě čas, může pomoci s přípravou stojanů na kolbiště a zápisových přihlášek ke vstupu," dodala ještě Tara a s nadějí se rozhlédla kolem. Kývla jsem na ní a šla spolu s Claire a dalšími udělat potřebné věci a nakrmit si Cashmera.

~~~

Den před závody dostal můj hnědák volno, aby si odpočinul a byl připravený. I tak jsem ale šla do stájí, zaprvé jsem neměla co jiného dělat, a za druhé jsem si chtěla přichystat věci a utřídit si v hlavě co budu zítra potřebovat. Věděla jsem že jsem zmatkářka a nechtěla pak ve spěchu něco důležitého zapomenout.

Závodní oblečení bylo doma, vestu a helmou a botami jsem si připravila ve skříňce umyté a nakrémované. Vybrala jsem si svou jedinou tmavozelenou sadu podsedlovky a čabraky, dosud ještě nepoužitou, a připravila ji k sedlu a uzdečce. Cashe jsem si vyhřebelcovala a ve volném čase se porozhlédla po jízdárně a pomohla s posledními předzávodními přípravami.

Claire bohužel nedorazila, a že jsem zde nepotkala Naomi nebo Lauru mi nevadilo. Ale Mischel jsem našla, když jsem odváděla Cashmera do výběhu. Seděla na nejvyšší příčce prkenné ohrady a sledovala valachy ve výběhu. Všichni se klidně pásli, odháněli si navzájem mouchy a čas od času odfrkli.

Mezi nimi se pásl i trochu vyšší bílý kůň, místy prokvetlý drobnými černými tečkami, hlavně v oblasti nohou. Jeho ušlechtilou velkou hlavu překrývala nezvykle dlouhá bílá čupřina. Když se do jejich stáda přihnal hnědý valášek, Mineral jen zvedl hlavu, zkontroloval nově příchozího a pak pokračoval v hostině na zelené trávě.

Já jsem přehodila Cashovo vodítko přes dřevěné hrazení a přešla k Mischel. Nepodívala se na mě, a tak jsem se tiše posadila vedle ní. Až pak ke mě tiše loupla očima a dál v prstech žmoulala Mineralovu fialovou ohlávku.

Chvíli jsme tam jen tak tiše seděli a pozorovaly je. Ona byla první kdo nakonec promluvil.

„Hele promiň. Ta naše poslední hádka... Jenom mě to mrzelo. Že jsem si jela vybrat koně, ale přijela s prázdnou a tobě stál ve stáji Cashmere. Žárlila jsem. Ale chápu, že to se mnou nesouviselo, a byla to blbá náhoda, jen mě to prostě... Zarazilo," zamýšlela se s pohledem upřeným do země. Já jsem sen na ní jen dívala a přemýšlela o jejich slovech. Dávalo to smysl, ale teď jsem se zase trochu naštvala já. Musela jsem všechny ty dny přemýšlet nad tím co jsem udělala špatně, že mě dosud nejlepší kamarádka nechtěla mít na očích. I já jsem byla uražená.

Mischel si povzdechla, a dala si pramen hnědých vlasů za ucho. Okraje červené rozepnuté mikiny se jí ve větru zvedly, ale ona si toho nevšímala, jelikož hledala slova.

„Takže promiň. Došlo mi to předevčírem, když Tara mluvila o mém tréninku. Prý jsi mě pochválila, a obě jste se shodli na tom, že jsem se v ježdění hodně zlepšila. Kvůli tomu mi prý i poskytla Minerala. Takže," řekla a trochu zaváhala, „jsem ti vděčná."

Konečně ke mě zvedla oči, trochu zarudlé, možná od slz. I já jsem přemýšlela jak reagovat. Mísily se ve mě pocity, od naštvání, po smutek, uraženost, ale při pohledu na Mischel, při jejím upřímném omluvném pohledu jsem najednou nemohla cítit nic jiného než pochopení.

„Promiň, děkuju," zakoktala ještě když jsem si ji přetáhla do obětí a ona mi zabořila obličej do ramene.

Já jen něco zahučela zpátky, obsah těch slov už nebyl důležitý.

Po chvíli ticha, kdy jsme obě přemýšlely nad tím co se v posledních dnech stalo, to byla ona co se odtáhla první. Teď už to vážně vypadali že má slzy na krajíčku, ale o přes to se rozesmála. Taky mi zacukaly koutky a nevydržela jsem to.

„Promiň, tohle je trapný," mrmlala zatímco se smála a utírala si oči od slz. Taky jsem se celé situaci smála a tělem se mi rozléval pocit uvolnění. Možná že přesně tohle byla ta věc, kterou jsem před závody potřebovala. Uklidnit se, všechno spravit a dát se dohromady.