Desire to fly •CZ• REVIZE

5. "Dobrý nápad"

„Bude to vpohodě," řekla Tara, načež sykla bolestí a chytla se za pohmožděnou nohu.

Seděli jsme v klubovně na křeslech a tiše čekali na příjezd Charlese, Tary manžela. Občas někdo prohodil pár vět, aby zahnal dlouhou chvíli, když se ale nesetkaly s úspěchem, zmlkl.

Nad všemi se ale už že začátku vznášela jedna otázka, kromě těch vyslovených jako "jsi v pořádku?" a "kde tě to bolí?". Otázka, na kterou se možná nikdo nechtěl doopravdy zeptat.

Co teď bude s tím koněm?

Potom co jsme trenérku dostali zpod zmítajícího se koně, dovedla jí Carol do klubovny, aby si mohla sednout a ledovat si pohmožděnou nohu. Já jsem mezitím chytila Cherry, která si stoupla do stínu stromů opodál. Měla roztržené otěže, jinak se jí ale nic nestalo, a tak jsem ji zavedla do stájí.

Ano, možná si na ní v tuhle chvíli měl někdo sednout a opravit to co si dovolila, nikdo z nás na to ale neměl čas, odvahu a hlavně schopnosti.

„Tak pojď," otevřely se dveře s ozval se hlas staršího usměvavého muže s černými vlasy a strništěm. Sotva Charles uviděl Taru, jak si chladí nohu, která mezitím natekla, úsměv mu zmizel a nahradil ho starostlivý výraz.

Pomohli jsme jim do auta, a zanedlouho odjeli do nemocnice na kontrolu a rentgeny, aby se zjistilo zda kromě pohmoždění není noha zlomená.

Carol také brzy zmizela, byla očividně vyplašená z toho co se stalo, a tak nedlouho po odjezdu Tary i ona nasedla do auta a ztratila se z dohledu.

Já jsem teď seděla s Mischel v klubovně, protože jsme měli čas a chtěli tu zůstat, a postarat se o koně, když byla trenérka v nemocnici.

Všichni jsme tak nějak mlčeli. V hlavě nám pořád běžely pochyby, a i hudba která ve stáji obvykle hrála byla z nějakého důvodu vypnutá. Bylo tu trochu mrtvo.

Otevřely se dveře ze stájí, a vešla osoba, na kterou jsme v tu chvíli vůbec neměla náladu.

„Hele, budeme dneska ještě jezdit?" prohodila Naomi, a přešla ke klubové kuchyňce.

Uchechtla jsem se. Ne, nemohla projevit žádnou lítost nad tím že se trenérka a majitelka stájí právě skoro zabila, zajímalo jí jestli bude mít tu jezdeckou hodinu jak bylo domluveno. Ani jsem se nedivila, dalo se to od ní čekat.

„To nevím, ale pochybuju, nemáte kdo by vás trénoval. Nahradíte si to jindy," řekla jsem, aniž bych odtrhla oči od koňského časopisu, který jsem pročítala.

„Hm," zabručela Naomi a nalila si skleničku studené šťávy. „Na co koukáš?" zeptala se, a ukázala při tom na stranu časopisu v mých rukách.

„Horsemanship. Styl jezdectví, kdy komunikuješ s koněm tak, jak je mu to přirozené. Tohle je zajímavý článek, o reakci na holeně," řekla jsem, jen tak mimochodem. „Chceš si to přečíst?"

Naomi chvíli koukala na popsanou stránku, a pak z ní vypadlo jen: „Možná potom."

Mischel se na mě trochu ironický usmála, a pak zvedla ze stolku mezi křesly, na kterých jsme seděli časopis s dívkou oblečenou v bílém saku.

„Tohle se tak hodí pro tebe," řekla a hodila po ní časopis.

Naomi ho chytla, prohlédla si obálku a vzápětí odpověděla.

„Glarinelle, nejlepší francouzský časopis s luxusním jezdeckým oblečením," přečetla. „Chápu, že to bylo myšleno jako výsměšek, ale tahle paní má to nejluxusnější jezdecké oblečení, co se vyrábí," řekla a ukázala na fotku top modelky na přední straně časopisu.