Desire to fly •CZ• REVIZE

26. Se stádem

Chvíli mi trvalo, než jsem si všimla na co ukazoval. Hledala jsem pohledem šedobílé tělo štíhlého koně, ale kolem mě byly jen zelené keře.

Až pak jsem si všimla zbytku uzdečky s blýskavou čelenkou, která ležela v trávě. Sesedla jsem z Cashmera a zvedla jí. Zamrazilo mě, když jsem si představovala běžícího vyděšeného koně, který se tudy prohnal. Se sedlem a kovovými třmeny, které mu při pohybu tloukly do boků to musel být hrozný pohled.

„Běžel tudy. Možná bude opravdu u Darcyho," přerušil mé myšlenky Ed.

Znovu jsem nasedla a došla k místu kde stál a sledoval otisky podkov v hlíně. Tiše jsem přikývla a klusem se za ním vydala po stopách.

Když Cashmere nastražil uši a zvednul se zájmem hlavu, taky jsem zpozorněla a zpomalilo ho. Eduard si všiml stejných znaků i na svém koni a souhlasně přikývl.

Vyšli jsme na malou louku ohraničenou ze čtyř stran lesem, a mě konečně spadl ze srdce kámen při pohledu na koně, pasoucího se zády k nám.

„No výborně," vydechla jsem úlevou a dala se do kroku.

„Zastav. Půjdu raději sám," dohnal mě druhý jezdec na vraníkovi. Zamračila jsem se, ale nechala ho jet prvního. I tak jsem se ale připojila za jeho záda a pomalu se blížila ke grošákovi.

Byl krásný, s bílou hlavou a tmavýma nohama, vybavený už jen sedlem s modrou podsedlovkou a roztrhaným zbytkem něčeho, co připomínalo martingal. Když nás zaregistroval, zvedl hlavu a napnul všechny svaly.

Ed se k němu krokem blížil, a pomalu ho objížděl zboku. Valach nejistě odfrkoval na byl jako na jehlách - nechtěl si ho pustit blíže k tělu. Eduard se zkusil ještě jednou přiblížit, ale když se grošák energicky rozklusal pryč, poznal, že nemá šanci.

„Nemáš tady lano?" zeptal se mě ve snaze vymyslet nějaký plán. Jen jsem ale zavrtěla hlavou.

„Mám ale lepší nápad," řekla jsem, ale i tak torchu nejistě stočila oči k bílému koni, který se sehnul k trávě o pár metrů dál.

„Myslím že můžeme zkusit cokoliv," prohodil skepticky.

Kývla jsem, ignorujíc jeho jeho poznámku.

„Pojeď za mnou," řekla jsem jen a pobídla Cashe do klusu. Nechala jsem ho běžet směrem do lesa tam, odkud jsme předtím přijeli. Eduard chvíli překvapeně váhal, nechtěl a nechápal proč by měl odjíždět od koně, kterého se nám konečně podařilo najít, ale neměl moc času na rozmyšlenou a nakonec, sama se divím proč vlastně, se za mnou opravdu rozjel.

„Co to děláš?" syknul, když mě dojel.

„Něco zkouším," řekla jsem, a nervózně se ohlédla po valachovi za námi.

Ten se ještě chvíli pásl, a když jsme se dostali na hranici lesa, zvedl hlavu. Stačilo ještě pár kroků, než si odfrkl, přežvýkl a pak se za námi krokem vydal. Když jsme vyjeli na lesní cestu, už nás doklusával a pak se přidal po vraníkův bok. Eduard měl nutkání si nějak pojistit to aby znovu neutekl, chytit ho, přivázat ho, ale já jsem mu to rozmluvila.

„Proč za námi jde? Předpokládal bych že bude utíkat, jako předtím," prohlásil, sám udivený, ale s úsměvem.

„Pořád jsou ti koně jeho stádo. Lidem možná nevěří, ale nechce zůstat sám v lese, když může následovat společníky svého druhu. Má v ně důvěru, proto stále radši půjde se stádem, než být sám, a zranitelnější."

Kluk s černými vlasy jen zamýšleně pokynul hlavou, a tiše se mnou souhlasil. Teď jsme už zamířili po lesních cestách do stájí. Stále jsem doufala, že třeba ještě stihnu svůj druhý trénink, ale cítila jsem že i tak na mě za tohle dopoledne bylo adrenalinu až dost. Ještě jsem zběžně zkontrolovala grošáka klusajícího za námi, a pak se s úsměvem konečně uvolnila a užívala si projížďky v místní přírodě.

„Kde si jako myslíš že jsi?!" sykla na mě opravdu velmi dožraná Tara. Obličej měla ledově zkřivený zlostí, a do toho mi držela ruku za zády a vedla mě vedle sebe.

Potom, co jsme vrátili grošáka do boxu a já si zavedla Cashmera, musela jsem se vystavit tváří v tvář arogantní Naomi, dožrané Taře a otrávenému trenérovi. Zpětně jsem litovala toho, že jsem to okno vůbec otevírala a montovala se do jezdectví Darcymu. Teď mě čekal opravdu nepříjemný rozhovor.

„Můžeš mi to laskavě vysvětlit?" štěkla po mě Tara, když mě zatáhla do tmavé sedlovny. Naomi se samozřejmě přidala, ale nevypadala tak naštvaně. Pravděpodobně si užila individuální trénink, kde se mohl trenér věnovat pouze jí. Protože já jsem po lese naháněla toho hloupého koně.

„Můžu ti to vysvětlit, ale asi i tak na mě budeš naštvaná. Jednomu neschopnýmu klukovi se ztratil kůň, když z něj spadnul, a já mu ho musela pomoct hledat," řekla jsem taky trochu uraženě z trenérčina tónu.

„Super, a proč jsi mu pomáhala když to vůbec nebyla tvoje starost místo toho, aby jsi seděla na jízdárně a poslouchala toho zatraceně drahýho trenéra? Se kterým jsem to ještě k tomu musela domlouvat já, a nejspíš si o mě ten myslí že mám ve stáji samý neschopný lemply?" rozhodila zlostně rukama a propalovala mě pohledem. Možná se snažila být potichu, čím déle ale mluvila, tím se její intenzita v hlase zvyšovala.

„Byl vážně naštvanej když jsi se na něj vykašlala a šla si místo toho běhat po lesích..." řekla na oko zklamaně Naomi, ale mě nestála ani za to, abych na ní pohlédla.

„Tamaro, já myslím že to stačilo. Možná mu ten kůň utekl částečně i kvůli mě, a já mu prostě musela pomoct," řekla jsem odhodlaně, ale Tary další otázka mě smetla z pevné půdy.

„Ale proč? Proč jsi pomáhala nějakýmu zatracenýmu klukovi a nevykašlala se na to? Měla jsi na práci důležitější věci. Protože se vsaď, že ten trenér to bude chtít zaplatit," pokračovala, a čekala na moji odpověď.

Na chvíli jsem se odmlčela a přemýšlela. Nechtěla jsem říkat nahlas, že mi ten kluk slíbil zařídit náhradní trénink, protože jsem tomu sama nevěřila. Nadhodil to nejspíš jen proto, abych mu pomohla. Sice jsem si nebyla jistá ani jedinou použitelnou výmluvou, ale něco jsem zvolit musela. Měla jsem pocit, že arogantnímu, sebestřednýmu Darcymu prostě nemůžu věřit nic.

„Myslím... Že ten ztracenej kůň patřil tomu trenérovi," řekla jsem nakonec a sklopila oči. Postřehla jsem, že Naomi stáhla obočí a na chvíli se zamračila.

Tara taky zmlkla a uvažovala.

„Nevim jestli tady má Beckham svoje koně, a bylo by i divný kdyby mu v půlce tréninku utíkali ze stájí," svraštila obočí.

„Já nevím Taro. Můžem se ho zeptat, třeba," řekla jsem taky už trochu odevzdaně, protože jsem pochopila že téhle historce moc nevěří.

„Já s ním nic řešit nebudu, je to tvoje chyba. Mě stačilo zařizovat drahý tréninky na který se vykašlete," řekla nakonec trochu sama pro sebe, a otočila se odevzdaně k odchodu. Já jsem jen mlčela, a dívala se na sedla okolo mě.

„Já jsem tam byla," řekla Naomi, aby se na ní nezapomnělo a vyměnila si se mnou ostrý pohled.

A pak jsem tu zůstala sama stát. Přemýšlela jsem jak z toho teď vybruslit, a dospěla k závěru, že si vše budu muset vyřídit s tím otravným blbečkem.

S tím, který neumí jezdit, je arogantní a ztrácí koně nejdražších trenérů v zemi.