Desire to fly •CZ• REVIZE

1. Šampioni

„Vodu už má ve vozíku, tak já ho jdu vyvést," řekla jsem vysoké hnědovlasé dívce v jezdeckém oblečení s koženými černými botami a tmavě modrou bundou. Ta se na mě přátelsky usmála, kývla a zmizela za rohem přepravního boxu.

Otevřela jsem malé dveře a vešla k hlavám dvou hnědých koní kteří na mě zvědavě upřely zraky. Za jejich zády se ozvalo otevírání rampy a já prvnímu rychle připnula hnědé vodítko. Ladilo s jeho závodní hnědozlatou ohlávkou měkce polstrovanou na nánosníku. Vysoký tmavě hnědý kůň se vztyčenou hlavou pomalu vycouval z jeho místa a rozhlédl se po okolí.

Nacházeli jsme se uprostřed malé louky která byla z jedné strany lemovaná drátěným plotem a zbytek tvořil rozlehlá pole od obzoru k obzoru. V dálce se rozkládaly kopce které přímo lákaly k dlouhé cvalové projížďce.

Hnědý valach vysoce zařehtal a otočil na mě černohnědou hlavu s úzkou lysinkou. Svaly na krku měl napjaté a energicky se vztyčeným ocasem se nyní chystal vyrazit. Jemně jsem zvlnila vodítko až mu zachrastily kroužek ohlávky a on se trochu uklidnil.

„Podrž mi ho prosimtě, pak vezmeš Amparu do toho boxu," prohodila trenérka blížící se se skokovým sedlem a uzdečkou. Bradou přitom ukázala někam za sebe, kde se pod polostříškou rozkládaly malé kovové boxy vystlané slámou. Pak hodila valachovi na záda sedlo s hnědou dečkou lemovanou zlatou nití. Tenhle jednoduchý set se k jeho tmavé srsti kupodivu velmi hodil. Já jsem mu mezitím nandala uzdečku, a on už netrpělivě přešlapovala na místě.

„Díky," odpověděla mi a já se na ní usmála. Ze země se vyšvihla do sedla a ve stejném okamžiku sportovní valach energicky poskočil a pomalým klusem se vydal k bráně vedoucí na pískovou jízdárnu. Měla jsem chuť sledovat jak vchází mezi vysoké překážky a začíná krokovat aby si rozehřál svaly.

Musela jsem se ale otočit k druhému hnědákovi který se již nervózně ohlížel za jeho druhem mizejícím v dálce.

„Klid holka," prohodila jsem k ní tiše a také jí vyvedla z vozíku. Vyšla rychle a šikmo, takže trochu zakopla a nervózně se začala rozhlížet. Poplácala jsem ji po krku a vedla k boxům kde ji už sledovali ostatní koně. Snadno jsem našla ten s názvem "Amparra" a hnědou kobylku vpustila dovnitř.

Nejprve se očichala s ryzákem po její pravé straně a pak se spokojeně pustila do sena. Její obyčejnou šedou ohlávku jsem pověsila na hák u dveří a vrátila se zavřít vozík. Ještě jsem si z auta vyzvedla slabou mikinu a přehodila jí přes záda, než jsem zamířila k tribunám u parkurové jízdárny.

Na dlouhé stěně blízko mě právě cválal světlý ryzáček s malým mužem. Byla to úžasně slazená dvojice, kůň bez chyb nabíhal na vysoké oxery a ladně je zdolával. Muž na jeho zádech se vznášel nad ním jakoby vůbec neexistoval a přesnými pobídkami mu udával směr. Druhý kůň cválající po písku nedaleko nich byl hnědák s tmavou hřívou, se kterým se jeho jezdec musel trochu prát. Kůň nespokojeně třepal hlavou a jen neochotně se pohyboval dopředu. Má trenérka Tamara se s tmavým Magem právě vznášela nad zeleným kolmákem. Byly to tři klacky postavené nad sebou, kdy se ten nejvyšší nacházel asi ve výšce 140 centimetrů. Tara se svému koni skrčila u krku a kopírovala pohyb jeho skoku. Sotva dopadl, stihl udělat jen další jeden cvalový skok než musel znovu zvednout hlavu a vznést se nad hnědý, o něco nižší oxer.

Sledovala jsem ve stínu jejich trénink a doléhaly ke mě zvuky pokřikujícího, věčně nespokojeného trenéra, který stál uprostřed kolbiště.

„Vypadáš jako moje teta když se rozhodne jet na vyjížďku," povzdechl si naposledy trenér poté co Tara odskočila po poslední distanci. Hnědák pod ní si odfrkl jakoby slyšel trenérova slova a chtěl s nimi vyjádřit svůj nesouhlas.