Temná odvaha

Zajatcem ochránců

„A posledním bodem schůze je dohled nad slečnou Parkinsonovou," oznámil John Dawlish po celé půl hodině. Harry i Ron se napjali. Od samého začátku bylo jasné, kdo tento případ povede. Kingsley to chtěl vyřešit bez okolků a veřejně, proto už první den k Pansy poslal Harryho. Uklidní tím tak lidi, jak jim to vysvětlil. Pokud by prý šlo skutečně o návrat Vy víte koho, což samozřejmě nejde, lidi jen uklidní, že to má v rukou Harry.

„Rozdělíme hlídky, proklepneme příbuzné, přátele i známé, však mohla jít na nervy spoustě lidem," ozval se Anthony, kterého už měl i trpělivý člověk jako John Dawlish po krk. Mladý a nevycválaný floutek přece nebude jen tak přebírat jeho práci.

„To samozřejmě udělám," položil důraz na to slovo spojené s osobou, která bude konat tento úkon moci a zákona, „ale do té doby je třeba mít slečnu Parkinsonovou pod dohledem a v utajení. Dokud se nenajde ten, co balíček poslal, bude slečna Parkinsonová na nejvíce střeženém místě pod neustálým dohledem jednoho z vás," vysvětloval John.

„Ale kde to bude?" nedal se Anthony. 

John zaťal pěsti. Chybělo už jen to, aby si ten kluk, co si pomalu ani nevidí do pusy, položil nohy na stůl. Pak by byl obraz dokonán. „Pane Goldsteine, kdybychom tu všude vytrubovali polohu našich tajných míst, moc dlouho by tajnými nezůstaly," odsekl mu John, ale tak, aby se to ještě dalo prezentovat jako slušné chování.

Ron se potěšeně ušklíbl. „Jak se vůbec někdo jako Goldstein mohl dostat k bystrozorům?" pošeptal Harrymu, který pokrčil rameny. Také to nechápal. John je ale probodl pohledem. Harry s Ronem raději zavřeli pusy, protože John už byl dost rozzlobený i bez nich.

„Pátrání si vezme na starosti Ronald Weasley," prohlásil John, načež Harrymu problesklo myslí, že by to mohlo dopadnout i hůř. Ron bude spolupracovat s ním a společně tomu přijdou na kloub. Celou tu záležitost vyřeší během pár dní a bude pokoj jak od Pansy, tak od Kingsleyho s tím jeho věčným uklidňováním veřejnosti.

„A slečnu Parkinsonovou doprovodí Harry Potter, na přání samotného ministra," hodil mu do toho vidle John a Harry si zase jednoho dne pomyslel, že Kingsley jako ministr je učiněná pohroma. Harry teď nemohl odmítnout. I tak ale půjde jen o pouhou práci. Do vystřídání bude hlídkovat, prověřovat každý příchozí balíček, jídlo, prostě všechno.

„Tyto dva pány bych poprosil, aby tu zůstali, vy ostatní můžete jít. Platí to i pro Vás, pane Goldsteine," doplnil se ještě John, protože chlapec nevypadal, že by chtěl někdy odejít. Teď se ale musel zvednout a se zavrčením vyjít z místnosti. John si vždycky při pohledu na Anthonyho uvědomil, že vražda není zase tak nemorální řešení problému.

Když se dveře zavřely, v místnosti zůstal pouze John, Ron a Harry. John začal mluvit tišeji a mnohem mírněji. Harryho s Ronem měl vlastně docela rád, jenom kdyby s nimi nepřišel i ten zatracený Goldstein.

„Jde o delikátní záležitost. Pokus o vraždu jsme tu neměli už dlouho a zvláště vezmeme-li v potaz situaci okolo slečny Parkinsonové, není to příliš dobré. Právě proto se pan ministr rozhodl pro novou a trochu netradiční metodu celé akce," povídal John a Harrymu začínala tuhnout krev v žilách.

„Co to bude obnášet?" zeptal se odvážně Ronald, který pro slovo nikdy nechodil příliš daleko. Harry snad ale raději nechtěl ani slyšet o tom, co všechno si ještě zakusí. Práci na tomto případu mu byl čert dlužný. Beztak mu to z pekla zařídila Bellatrix, co se mu jen mstí za všechna příkoří.

„Harry, ty pojedeš se slečnou Parkinsonovou na místo vybrané ministrem. Nikdo o vás nebude vědět až do doby, kdy vás zkontaktuje Ron s informacemi z venku. Budete spolu muset velice úzce kooperovat, abyste si dokázali předávat informace," vysvětloval jim postup.