Temná odvaha

Noc na blatech

„Proč se přemisťuje o půlnoci? Vždyť je to hovadina největších rozměrů," vztekala se Pansy, zatímco se prodírala houštím za slabého svitu své hůlky. Konečně směla kouzlit. Harry totiž zastával názor, se kterým se také netajil, že teď už je stejně jedno, kdo se dozví, kde Pansy je. A Pansy s ním tak nějak souhlasila.

„Prostě se to tak dělá, je to úřední postup," zavrtěl hlavou Harry a odhrnul Pansy z cesty větev.

„Cestu si snad umím najít sama," odsekla mu, ale volným prostorem prošla. Nezapomněla však větvičkou trhnout, aby Harryho švihla přes nohy.

„Milá jako vždy," odsekl jí Vyvolený, zatímco vztekle procházel temným hvozdem. „Proč já se vůbec snažím? Vždyť i Goldstein říkal, že by se měla vymyslet nějaká cena pro lidi, co dělají dobré skutky. A ta první by byla pro tvého vraha," ušklíbal se a už cestu pro Pansy neodhrnoval. Dívka se tak musela spolehnout na sebe. Jako vždycky.

„Jistě, když to říkal i Goldstein, prostě to musí být pravda," odsekávala mu, aniž by tušila, proč je tak strašně nevrlá.

„Co to vůbec mělo v posledních dnech být? Goldstein, Larsonová, Daren a Eliza," vypočítával všechny, co to s Pansy zkusili, ale nepochodili.

„Prostě to nezvládli," odsekla mu dívka nakvašeně. „To vaše ministerstvo je neschopné celé, Pastorek je všech idiotů král, Goldstein i Larsonová snad nemůžou mít složené ani NKÚ, neb jsou příliš hloupí, aby na to trefili do učebny, a o té vaší neschopnosti taktiky snad ani nemluvím," vrtěla hlavou a neustále pokračovala ve výčtu dalších faktů, co by Harryho měly trápit.

„Zatímco ty jsi nejchytřejší člověk na světě," odsekl jí Harry naštvaně a pocítil prudkou potřebu oplatit jí švihnutí větví.

„Aspoň to uznáš," pronesla zcela vážně Pansy.

„Parkinsonová, říká ti něco ironie?"

„Parkinsonová?" zeptal se znovu, když dívka neodpovídala. Opět mu neodpověděl jediný hlas. Harry se zděšeně otočil, ale Pansy tam nestála. „Pansy!" začal se otáčet na všechny strany.

„Uklidni se, sakra," odsekla mu dívka, když vycházela zpoza keře. „Tamto mě skoro pohltilo, kdybych otevřela pusu, asi by mě to sežralo zaživa. Horší než Ďáblovo osidlo," vrtěla hlavou a setřásala ze sebe jakési kousky listí, jehličí, bahna a jiného humusu.

„Tohle už mi nedělej," nařizoval jí Vyvolený, načež se Pansy musela ušklíbnout jeho paranoie.

„Neměla bych se strachovat já? Jsem uprostřed lesa na jakési bystrozorské akci, kde jsem snad nikdy v životě být nechtěla, a pokud se něco pokazí, dostanu se do první linie. Do háje, copak jsem nebelvír, abych riskovala život v první řadě?" mumlala si pro sebe, zatímco poslušně ťapala v Harryho stopách.

„Jistě, vaše místo je pěkně neutrálně v pohodlí, pro nikoho byste nejradši nehnuli ani prstem," přidal se k ní chlapec, který sice přežil Avadu, ale Pansy už určitě nedá.

„Během bitvy o Bradavice jsem prstem hnula a podívej, kam mě to dostalo. Kdybych seděla jako slušná zmijozelka ve sklepení, nikdy bych tu teď nemusela být," povzdechla si dívka a zarytě hleděla vpřed. Štvalo ji to. Všechno.

„Ale ty jsi prostě musela zase všechno zkazit," souhlasil s ní Harry, najednou se ale zarazil, zastavil se na místě a ve tmě nahmátl Pansynu ruku, aby jí zabránil pokračovat v cestě. Nechtěně jí tak zmáčkl modřinu po nedávném útoku Dawlishe.

„Čistý," zamumlal si pro sebe po chvíli, když pochopil, že to bylo jen zašustění listů. Možná byl skutečně paranoidní. Byl kdesi uprostřed Británie, nejspíše ve Skotsku, a hledal dva lidi, co mohli být kdekoliv. Kingsley sice říkal, že někde poblíž jsou, ale Harry nevěřil tomu, že je dnes najdou.