Pansy se zadívala na kalendář, kde se skvělo číslo deset. Už bylo desátého července. Bylo to bezmála čtrnáct dnů, co trávila pod ochranou Vyvoleného. A dnes to všechno možná skončí. Vrací se do Londýna, jak předpovídali. Kingsley jistě rozhodne, co s nimi bude.
„Připravená?" zeptal se Harry. Pansy přikývla a lehce si nadhodila batoh. Vyrazili společně na školní pozemky, odtud až za jejich hranice, kde se Harry chopil přemístění. Objevili se v jedné zapadlé mudlovské uličce, odkud to měli na ministerstvo pouhých pár kroků. Za Pastorkem.
„Nebyla to úplně marná spolupráce," přiznala dívka, když společně procházeli prázdným atriem. Jistě, pondělní ráno nemohli čekat nával. Ne na ministerstvu, kde se pondělí považuje za malou neděli a pátek za malou sobotu. Aspoň po válce si mnoho lidí chtělo práci usnadnit.
„Že ne? Na nic jsme nepřišli," zabručel Harry.
„Ale ano, můžu teď Pastorkovi vmést do tváře, že to možná skutečně ti smrtijedi byli," zasmála se, když si vzpomněla na jejich rozhovor u Munga.
„Ne, nevíme, že to byli," odporoval Harry.
„Ale nevíme, že to nebyli," vrátila mu to Pansy.
„Výborně. Víte vy vůbec něco?" ozvalo se za nimi naštvaně. Kingsley nebyl v dobré náladě. Když ho Minerva informovala, kdo to k ní přišel na návštěvu, zprvu se zhrozil. Pak ale pochopil, že ti dva se prostě jen pokusili vzít osud do vlastních rukou. Nebylo to ale to, co tehdy Pansy prakticky zakázal? Měla prostě počkat, dokud se to nevyřeší. Jenže to ona samozřejmě nemohla.
„Ale Kingsley, přišli jsme na mnoho věcí," začal Harry, ale Pastorek ho odmávl.
„Tyhle kecy si nech pro Dawlishe a jeho zprávy," usadil ho a otevřel dvojici dveře do své kanceláře. Pansy vešla následovaná Harrym. Kingsley za nimi zavřel dveře a přešel k pracovnímu stolu, kam se autoritativně posadil.
„Vyrazili jste na vlastní nebezpečí ven a ohrozili tak veškeré mé plány," shrnul události posledních dní.
„I tak by se to dalo říct," přikývla Pansy.
„A jak byste to řekla vy, slečno Parkinsonová?" zeptal se jí sladce jako med.
„Že jsme nehodlali jen sedět s rukama v klíně a čekat, dokud někdo něco nenajde. Protože on totiž nikdo nic nenacházel," ušklíbla se.
Kingsley ale zavrtěl hlavou. „To zdaleka není pravda. Pan Weasley mi předložil zprávu, kde jasně píše, že posledním neprověřeným člověkem, a tudíž nejpravděpodobnějším vrahem, je pan Malfoy. Pana Goyla vyloučili včera odpoledne," dodal s úšklebkem.
„Draco?" vyjekla dívka překvapeně. Kingsley souhlasně přikývl. „A-ale... To ne, vždyť on je tím posledním, kdo by to chtěl dělat," koktala nechápavě.
„Ještě v chatě jsi ho řadila do skupiny s klidným svědomím by to udělal, ale nezbyly by stopy," odsekl jí Harry.
„Ne, protože by nezbylo ani moje tělo, Rozhodně by to takhle nezpackal," odsekla mu zpět.
„No tak to bys měla fakt štěstí, teď aspoň žiješ," hádal se s ní naprosto nesmyslně.
„Jo, zavřená v jednom domě s arogantním Vyvoleným," bránila se vztekle.
„Je to moje práce," zahřměl Harry. Pansy se ale jen ušklíbla.
„Stejně jako doma luxovat, protože to za tebe Weasleyová neudělá," syčela na něj.
ČTEŠ
Temná odvaha
FanfictionŽivot po válce běží dál. Všichni slavní i neslavní hrdinové musí žít s tím, co všechno udělali nebo naopak neudělali. Zdá se, že je všechno za nimi, ale staré rány se otevírají a tajemný balíček má ukončit život nechvalně proslulé dívce. To Kingsley...
