Temná odvaha

Pravda

„Máme ho!" zakřičel Anthony Goldstein nadšeně a špičkou boty šťouchl do Dolohova, co jen tak bezvládně ležel na zemi.

„Larsonová, konečně ho máme!" přiskočil ke svojí kolegyni a zvedl ji za pas ze země. Zatočil s ní ve vzduchu, aby ji mohl opět položit a ještě chvíli se nadšeně a radostně usmívat.

„Neříkej mi Larsonová," ohradila se Lara, jejíž skutečné příjmení si stejně nikdo nepamatoval. Tato dívka měla živě v paměti, jak se jí jednou jeden nováček zeptal, jestli se skutečně jmenuje Lara Larsonová. Za tyhle chvíle by někoho zavraždila. A Anthony byl dobrým terčem.

„Lepší říkat ti Larsonová než Goldsteinová, ne?" ušklíbal se Anthony, zatímco se pokoušel o cosi, co mohlo být vítězným tanečkem.

„Tím bych si nebyla tak jistá," mumlala naštvaně Lara. Za celé tři dny si s Anthonym pořád šla po krku, jako vždycky. Stejně by ale svoji spolupráci za nic nevyměnila. Tak nějak věděla, že patří po bok Anthonyho a nikoho jiného.

„Ale co to slyším, co to slyším? Larsonová konečně uznává, že se jí stýská po té nejvášnivější noci, co kdy zažila? Nebo spíš jediné noci," dodával šeptem, ale Lara ho přesto slyšela. A to byl také účel.

„To bych si nepřiznala ani za milion let, Goldsteine. A věř mi, že bych radši spolkla slimáka, než bych šla na rande s tebou," ušklíbala se Lara, ale po těch dnech si už sama nějak nebyla jistá.

„Vsaď se. Rande nebo slimák. Ty, já, svíčky, večeře..." pozvedl obočí a laškovně na ni mrkl, „nebo taky pěkně velký a odporně kluzký slimák, kterého bys celého spolkla. Máš na výběr, Larsonová," pokračoval.

„Na takový výběr se ti můžu vykašlat."

„Bojíš se! Larsonová, ty se normálně bojíš. Posera, jsi děsná poseroutka. Srabe," posmíval se jí, až už to Lara nevydržela.

„Tak jo!" vyjekla, aby to už nemusela poslouchat. „Rande bude. Přičemž všechno zařizuješ ty, platíš to ty a nakonec mě odvezeš domů, kde nic nebude. Platí," natáhla k němu ruku.

Anthony by to sám o sobě s radostí přijal, ale o slovo se přihlásil spoutaný Dolohov, co se pokusil uniknout. „Nevidíš, že tohle je důležité?" odsekl mu Anthony a přidržel si ho nohou na místě.

Lara nemohla popřít, že ji jistá část jeho arogance možná tak trochu imponuje. Jen maličko. A právě proto to asi přijala. Tohle arogantní hovado, jak ho mnohokrát nazvala, stejně nemělo šanci. A jedno rande to nemůže změnit.

„Dej vědět Harrymu, Ronovi a Johnovi, že máme Dolohova, ať můžou začít s vyslýcháním," raději mu odsekla a sama vyvolala svého patrona na poslání zprávy. O chvíli později vyběhla lasička z lesa následována majestátním orlem, co se k Anthonymu ale vůbec nehodil.

***

„Pusťte mě k němu, vyslýchat budu já!" hnal se Harry po ministerském atriu, v závěsu měl Pansy s Ronem a Blaisem. Všichni čtyři se prohnali kolem vyděšené Daphné, které leknutím spadly papíry. Pak se ale zamračila a zavolala na ně, že to je ministerstvo a ne bar, tak aby tu neběhali.

„Já ho chytil, já ho vyslechnu," postavil se před dveře, za nimiž byl zavřený Dolohov, Anthony a po boku mu stála Lara. Ta souhlasně přikyvovala.

„Uhni nebo se neznám, vyslýchat budu já, mám v tom praxi," hrnul se ke dveřím Ron a Blaise se také chopil příležitosti, aby se vetřel dovnitř.

„Pansy jsem vyslýchal já, já tu mám zkušenosti," odsunul ho Harry ode dveří a sám se k nim pokusil narvat.

„Nekecej, to já se naučil fungovat se zmijozelskými. Daphné, Blaise i Astorie. To jsou tři proti jedné," ušklíbl se Ron, jako by učinil objev světa a opět Harryho odstrčil.