Temná odvaha

Víno otevírá duše

Ron byl naštvaný, nabroušený a rozzuřený. Okamžitě obvinil Pansy z toho, že to udělala úmyslně. 

„Jistěže jsem to udělala úmyslně. Někdo se mě pokusil zabít, pamatuješ?" ušklíbala se a Ron bojoval s touhou ji zaškrtit. Zlatý Blaise a jeho soupeření s Ginny, na tohle to nemělo ani zdaleka.

„Co to děláš?" zeptal se chladně Harry, když si Ron vytáhl hůlku, aby se osušil. 

„Co by? Chci se trochu spravit," ušklíbl se a chtěl vyřknout kouzlo, ale Harry mu sebral hůlku dřív, než stihl něco říct a vykouzlit. 

„Tady se nekouzlí, pamatuješ? Žádné stopy pro nikoho," promluvil důrazně, až se Pansy raději otočila k oknu a šla ho zavřít. To, aby nikdo neviděl, jak lehoučce zrudla rozpaky i potěšením.

„Jasně, no jo," vzpomněl si Ron s úšklebkem. Vždyť mu to ještě Kingsley připomínal, když ho sem přemisťoval. Tedy kousek odsud. „Co s tím ale teď?" vzpamatoval se a pohlédl na svoje mokré oblečení i vlasy.

„Co by? Prostě navštívíš naši sprchu ve ztížených podmínkách. Aspoň pochopíš, jak to mám těžké tady," začala mluvit Pansy. 

„A pak tu prostě zůstaneš přes noc," navrhl Harry, aby odčinil svoje včerejší výbuchy vzteku. Ron nadšeně přikývl a Pansy si povzdechla. Už ani ten klid tu nebude.

„Výborně, takže než to tu dořešíte, půjdu pro další dřevo, to naše, jak vidíte, došlo," ukázala dívka na koš, kde bylo posledních pár polínek. V krbu už plápolal ohýnek. Pansy se ale bála toho, že v noci by ven nevylezla. Už jenom kvůli tomu svému pověstnému strachu.

Jakmile opustila místnost, Ron se k Harrymu naklonil. „Ona tu jako něco dělá?" nechápal. Harry se ušklíbal, když odpovídal. 

To by se ale nesměla do okna naklonit Pansy. „Pánové, jste horší než čarodějky U tří košťat. Dejte si aspoň pozor, aby vás probíraná osoba neslyšela, děkuji," oznámila jim prostě a pokračovala v cestě dál.

Ron párkrát zamrkal. „To bylo..." nemohl najít to správné slovo. 

„Otřesné? Šťouravé? Jízlivé?" napovídal mu Harry, ale Ron zavrtěl hlavou. 

„Normální," vypadlo z něj po okamžiku.

„Jak jako normální?" nechápal Harry.

„No, normální. Prostě normální. Popichovala nás jako známé, bylo to prostě normální jako každý jiný rozhovor," vysvětloval a Harry se podivil.

„Pak mluvíš s divnými lidmi, když ti tohle přijde normální."

Ron si jen povzdechl a ohlédl se ke dveřím. „Ani mi nemluv. To až ti všechno povím, neuvěříš," začal opět drbat a Harry ho raději poslal do sprchy. Během té doby se stihla vrátit Pansy i s plnou náloží dřeva.

„Co ta ruka?" zeptal se znenadání Harry, když Pansy neobratně odhodila polínko do krbu. 

„Ač bych to na to ráda svedla, tohle byla pouhá nešikovnost. Je to levá ruka, ta zraněná je pravá. Tedy spíš byla," vysvětlila a Harry se trochu kajícně pousmál. Toho si prostě nevšiml.

„Ale nic si z toho nedělej, na tohle jsem zvyklá," přešla to jen tak. Zaujalo ji, že si Harry vůbec pamatoval, že měla zraněnou nějakou ruku. To snad ani nečekala. Dneska ji obecně nějak překvapoval. A vůbec ne špatně.

„Byla? Jak to, že byla?" zajímal se chlapec, který přežil. 

Pansy pokrčila rameny. „Už to ani moc nebolí, jestli se ptáš na tohle. Kromě toho, že musím být tady, se vlastně cítím v pořádku," usmála se skoro mile. Pokud něco takového uměla, napadlo Harryho zcela iracionálně.