Temná odvaha

Viridi lolligo

„Neviděla jsi moje brýle?" zeptal se jako první větu po ránu skoro slepý Harry. Pansy se ušklíbla, což Harry na tu dálku nemohl rozpoznat. 

„No já ano, ale ty je asi neuvidíš," smála se, zatímco stlala postel, ve které prospala celou noc. No, spíše proležela a prozírala do stropu. A většinu večera, světe div se, prohovořila právě s Harrym. Vlastně spolu mluvili skoro jako normální lidé. Skoro.

„Jsi tak milá jenom po ránu nebo na to máš patent pořád?" odsekl jí, zatímco rukou šátral po nočním stolku. Pansy se zvědavě posadila na postel a zadívala se na jeho marné snažení. Co na plat? Bavilo ji to a moc. Harry máchal rukama a snažil se najít brýle, které potřeboval k životu. Pansy se nakonec na tu postel položila a smála se nepokrytě a nahlas.

„A to je vážně tolik potřebuješ?" smála se, až nakonec přepadla z postele, kde ještě hodnou chvíli válela sudy. Když byla celá od prachu, neb minulí primusové zde příliš neuklízeli, zvedla se, přešla k Harrymu a přistrčila mu brýle, které brzy ráno schovala.

„To máš za ten včerejší hovor," ušklíbla se. Neměl to říkat, pak by možná viděl. 

„Za tohle bych tě nejradši..." nedokončil, ale brýle si nasadil. 

„Zabil? To už zkoušeli jiní," ušklíbla se povýšeně a snažila se ze sebe sundat veškerý prach. Na černých kalhotách se ale usadil skoro navždy.

„Spíš něčím přetáhl," opravil ji Harry. 

„Víš, že v nějaké zemi je mlácení žen tradice?" zasmála se Pansy, ale tím si docela slušně naběhla. 

„Pak se tam vypravíme hned zítra," založil si Harry naštvaně ruce na hrudi. Pansy pozvedla obočí.

„Vážně bys mě vzal na výlet kolem světa?" zasmála se a dál ometala prach z černých kalhot. Tohle se jí nevyplatilo, vážně ne. A to se ještě nedostala ke svetru. Ten byl samozřejmě zase ten červený, neboť Pansy stále neměla svoje věci. Teď se jí ale otevřela naděje, že je možná brzy dostane.

„Jenom pokud bychom dodržovali jejich tradice," naklonil se k ní Harry a smetl jí ze zad chuchvalec prachu. 

Pansy se pousmála. „A v nějakých zemích mají zase ženy právo nařknout muže, z čeho jen chtějí, a je jim uvěřeno. Těm ženám, aby bylo jasno," dodala spěšně.

„A z čeho bys mě asi tak nařkla?" obouval si boty chlapec, který přežil až mockrát na to, aby to bylo realitou. Pansy si zatím načechrala vlasy u zrcadla. 

„Předně tu máme jeden únos od svatého Munga za asistence vysokého úředníka, pak by tu bylo držení vězně za účelem utrpení, nucení spolupráce, kterou nemá šanci odmítnout, nedovolené vniknutí do jejího soukromí a následný únos z vězení. Myslím, že to je kompletní," usmála se na svůj odraz. Dnes jí to po mnoha dnech dokonce slušelo. Rudý svetr jen podtrhoval barvu jejích rtů i očí a kontrastoval s černými vlasy. Červená možná nebyla tak špatná barva.

„Nenapadlo tě někdy, že bys mohla dělat advokátku třeba na právním?" vyrazil ke dveřím Harry. 

Pansy pokrčila rameny a rozešla se za ním. „Ve sračkách jsem se plácala docela dlouhou dobu, nevím, proč bych to měla protahovat o tolik let práce pro ministerstvo navíc," protáhla se kolem něj do dveří, které jí dokonce sám Vyvolený otevřel.

„A co třeba jít proti ministerstvu? Za druhou stranu sporu?" navrhoval. 

Pansy se nevesele zasmála, až se její altový posměšný smích rozezněl prázdnou kamennou chodbou. „Myslíš, že mě to nenapadlo? Ale kdo by si vybral Pansy Parkinsonovou, neb s ní jistě spor vyhrajete, když ji všichni nesnáší. Ne, v mudlovském světě je mi dobře."