Temná odvaha

Patronové hrátky

Dnešní den nezačneme rýpáním Pansy do skoro bezbranného Harryho, který se ale postupně zaučuje, ani přemýšlením tolika jiných lidí. Dnešní den je totiž ve znamení velké události, kam někteří lidé prostě nebudou mít přístup. A bohužel jsou i lidé, co by přístup mít měli, jenže jim ho z nějakého důvodu okolní svět upírá. I v takovéto temnotě se však dá najít světlo, které zahýbe pořádkem světa i informací. Nebo aspoň tak, aby se to hodilo vám.

„Pastorku?" nakoukla do kanceláře dívka kolem dvaceti let. Měla střední postavu, typicky ženské křivky, které ještě podtrhovala letními šaty, ve kterých přímo zářilo vědomí, že si obtažené šaty vzala vědomě. Ze střední postavy ji vyzdvihovaly podpatky, které musely být snad deseti centimetrové, až se lidé, co kolem procházeli, divili, že se na tom ona dívka udrží. Když ale dívka shledala, že v kanceláři nikdo není, zvládla ještě pohodit blond vlasy a sebevědomě se rozejít chodbou o kancelář dál.

„Pastorku?" nahlédla znovu do vedlejší kanceláře stejně jako předtím do té první. Zamračila se, až se jí dokonale klenuté obočí nakrabatilo. Ohrnula nos znechucením nad tím, jak to tu špatně funguje, a vztekle zabouchla dveře, až se ona rána rozezněla celou chodbou až do atria.

„Pastorku!" o trochu zvýšila hlas, co už najednou nezněl tak melodicky ale spíše jako melodie, kterou ochudíte o správné akordy a doplníte je svými. Už teď bylo všem kolem jasné, že tato dívka v modroučkých šatech, co jí mimochodem ladily s očima a dotvářely tak obraz panenky, rozhodně jejich ministra sjede jako malé děcko.

„Myslím, že ještě nepřišel, slečno Greengrassová," ozval se nesměle jakýsi pán, co kolem pouze procházel. Nikdo ho nikdy neviděl, ale o slečně Greengrassové slyšel už i tento pro všechny neviditelný člověk.

Daphné překvapeně pozvedla obočí a zamrkala přehnaně afektovaně. „Ach tak, pracovní doba mu asi nic neříká. Měl by se naučit chodit včas," zasmála se, až se pár lidí kolem muselo připojit. Že zrovna Kingsleyho bude někdo peskovat za nepřesný příchod, to snad ani nikdo nečekal. S příchodem nové sekretářky se ale mnoho změnilo.

„Bude v chodbě sedm gé, někdy tam ráno bývá na obchůzce," tipla si jedna dívka, co vařila sobě a své kamarádce kávu. Daphné se na ni zářivě usmála a popadla do rukou desky, co si předtím odložila na stolek. Ještě jednou všechny obdařila úsměvem a rychlým krokem se rozešla k chodbě sedm gé. Musela projít přes atrium, kde její podpatky doznívaly ve zlověstném klapání.

„O co, že ho těmi deskami přetáhne?" zeptala se ta dívka, co vařila kávu. Její kamarádka vykoukla z kanceláře, kam se před Daphné schovala, a zasmála se.

„Takhle byste o něm mluvit neměli, je to ministr," ozval se neviditelný pán s deskami. Za to byl odměněn trochu zoufalým smíchem, ve kterém znělo jediné. Na jak dlouho ještě?

Osud ministra už dávno neměl v rukou Kingsley, tahle schopnost přešla do rukou Denního věštce a Daphné Greengrassové. Po celé dva dny, co byla ve funkci, se ukazovala jako nesmírně schopná. Nastoupit do potápějící se lodě a dokázat, že ještě v polovině pracovního týdne nebude u dna, to chtělo neskutečné schopnosti.

V pondělí večer se Daphné zbavila dotěrného novináře tím, že mu tak falešnou informaci, že už to ani Věštec neotiskl. Té noci, když chtěla doma spát, jí přišla sova s dopisem jakési pracovnice, co si na něco stěžovala. Daphné si dopis přečetla a příštího rána ho veřejně spálila v letaxové síti s tím, že takovými věcmi se ministr neobtěžuje.

Úterní den se ukázal být peklem pro všechny, co měli co dočinění s novinařinou a bystrozorstvím. Mladý Daren se vrátil od svatého Munga s úsměvem, aby tam po rozhovoru s Daphné opět zašel pro zvýšení denních dávek uklidňujících léků.