Temná odvaha

Rande

Páteční noc i ráno se neslo ve znamení všeobecného shonu. Když Kingsley přišel do místnosti, kde si určil v devět hodin ráno obecný sraz, musel se přesvědčit, jestli vešel skutečně správně. Nikdo tam na něj totiž nečekal. Ani Daphné, ani bystrozoři.

„To se mi snad zdá," zaklel a vyšel z místnosti, aby byl co nejdříve ve své kanceláři. Tam dorazil v devět deset a okamžitě zvedl telefon. Na zeleném lístečku u něj bylo napsáno číslo do domu Daphné Greengrassové. Kingsleyho ruka se na okamžik zastavila před číselníkem, ale pak se ušklíbl a číslo skutečně vytočil.

Na druhé straně to chvíli nikdo nezvedal, až si Kingsley pomyslel, že Daphné je jistě na cestě, jen se zpozdila, ale pak sluchátko klaplo a z něj se ozval hlas někoho zcela jiného.

„Kreténe, už mi nevolej!" pak sluchátko cvaklo a ozval se ohlušující tón. Kingsley třískl sluchátkem, aby ho mohl krátce na to znovu vzít a vytočit to stejné číslo.

Tentokrát byla pauza kratší a zvedla to jiná dívka. „Dům Greengrassových, pokud jsi to ty, Draco, radši se stěhuj z Londýna, protože Astorie si na tebe chystá motorovou pilu," z hlasu jí byl cítit úsměv, za jejími zády se ale ozývaly vzlyky. Daphné ještě neskončila, její vzkaz měl být pro více osob. „Pokud jsi Hermiona, raději to zavěs, tady tě nikdo rád nemá. A Rone, do prdele, hlídej si svou skoroženu!" poslední slova přímo zařvala.

„Tady Kingsley Pastorek, vysvětlete mi, co se to tam děje!" dožadoval se odpovědi ministr.

Na druhé straně bylo okamžik ticho, načež se Daphné ozvala znovu. „Dobré ráno, Kingsley," řekla pouze, za což by ji Kingsley nejradši poslal do pekla a zpět. I když možná jenom do toho pekla.

„Co se to tam děje a proč tu nikdo není?" vztekal se ministr, kterému se pod rukama začalo hroutit i poslední fungující oddělení. Ani bystrozoři už nejsou, co bývali, nemělo to cenu se tu vůbec snažit.

„Asi Vám ještě nepřišla pošta, ale poslala jsem Vám vzkaz, že dnes se bohužel nemůžu dostavit kvůli sestře. Prochází si teď těžkým obdobím a já se ji bojím nechat samotnou. S motorovou pilou totiž neumí a mohla by ublížit sobě místo těm, kteří si to zaslouží," mluvila mile, skoro jako by se omlouvala, což už samo o sobě neznělo příliš dobře.

„A ostatní?" povzdechl si Kingsley.

„No," protáhla Daphné a Pastorek přímo viděl, jak natáčí na ukazováček telefonní šňůru, „volal mi Blaise, že dnes si bere volno. To je ale asi jedno, když u Vás stejně nepracuje," zasmála se nervózně. „Daren se od včerejška ještě nevzpamatoval, takže ho máte trvale upoutaného na lůžku U svatého Munga. Lara s Goldsteinem jsou na stopě Yaxleymu a Dawlishovi a Eliza by tam měla být každou chvíli. Stejně tak Pansy s Potterem. A Ron..." odmlčela se, ale Kingsley pochopil, že je to všechno až moc složité. Nevyptával se, Daphné mu to začala vyprávět sama.

„Draco je pitomec, to se stalo," za ní se ozval třesk nějakého nádobí a Kingsley si povzdechl.

„Můžete být konkrétní?" požádal svoji sekretářku.

„Ale jistě. Včera se zlil a v opilosti začal svádět bývalou přítelkyni Weasleyho. Ta, shodou okolností taky nebyla při smyslech, se nechala. Nic by se nestalo, byla to jen jedna pusa, ale to by nesměl být Draco pitomec a všechno to na sebe vyžvanit před svojí bývalou přítelkyní. Měli jsme rušnou noc, Draco se nám pokusil vloupat do domu a přesvědčit Astorii, aby ho vzala zpátky. Řeknu Vám, že tolik zoufalosti jsem neviděla ani u vás na ministerstvu," zasmála se, až se Kingsley zamračil.

„K věci, Daphné," popohnal ji ministr.

„Jistě. Astorie si to samozřejmě nedala líbit, okamžitě zašla k Weasleyovým a všechno vykecala právě se vracejícímu Ronovi. Znáte ho, je to trochu trolí hlava, co myslí prdelí, takže se s Grangerovou na místě rozešel. Ta ale myslí asi o trochu míň než Weasley, protože se ohradila, že on si začal první a prý mě kdesi svlékal," kdyby bylo možné přes telefon slyšet protočení očí, Kingsley by právě tento zvuk zaslechl.