Temná odvaha

Nové objevy

„Jak říkám, šli jsme tam třikrát a Nott prostě nebyl k zastižení," vyprávěl Ron Harrymu, když se kolem nich protáhla Pansy. Nejspíše doufala, že si jí to brzké ráno nikdo nevšimne. 

„Dobré ráno," zavolal hlasitě Ron a Pansy si okamžitě přiložila ruce ke spánkům.

„Kreténe," sykla a pokračovala ve svojí trase ke kuchyni. 

„Dost slabý útok, Parkinsonová," ušklíbl se Ron stejně hlasitě jako předtím. 

Pansy se vztekle otočila a zabodla do něj svůj pohled. „Hele, včera jsem řekla a udělala pár věcí, které mě ještě dlouhou dobu budou děsit v nočních můrách, takže budeme předstírat, že se nic nestalo, ano?" probodla oba takovým pohledem, že se ani jeden z chlapců nepokoušel odporovat.

Pansy už spokojeněji došla do kuchyně a dala si vařit vodu na něco, co nebude mít ani kapku alkoholu. Bylo jí poměrně jedno z čeho ten odvar bude, když to bude vonět po bylinkách a nebude to po ní nic chtít. To by čaje jistě dělat neměly.

„Zabini říkal, že Nott je bývalý přítel," zaslechla z vedlejší místnosti, proto se okamžitě otočila a nechala vodu, ať se vaří. Tohle musela zarazit. Došla až ke křeslu, které bylo nejdál ode dveří, protože bylo jediné volné, a zaujetím se posadila s hlavou nakloněnou dopředu.

„Na chodbě u tvého bytu jsem opět potkal Cho," chlubil se Ron. 

Pansy pokývala hlavou. „Já vím, nedávno se nastěhovala. Docela milá holka," krčila rameny, že ji to ani za mák nezajímá. 

„No jo, ale Cho je bývalka tadyhle našeho Vyvoleného," spustil Ron a Pansy zamyšleně zamrkala. 

„Vážně?" vyptávala se Rona, který jí začal ochotně líčit, kdo ještě je Harryho bývalka.

„Myslím, že to by stačilo," zarazil je Harry spěšně a raději se vrátil k tématu Zabini a Nott. 

Pansy se ušklíbla. Kdo by to byl řekl, že i Vyvolený má temnou minulost? Nebo možná nebyla temná, jen neznámá pro každého.

„Nott to nebyl," prohlásila najednou Pansy sebejistě. Chlapci pozvedli obočí. 

„Jak to ty můžeš vědět?" odsekl jí Ron. 

„No něco asi ano, když jde o můj život. A Nott to být prostě nemohl. Kdyby mě chtěl zabít, jakože nechtěl, tak by to udělal jinak. Prvně by si mě někde v soukromí podal, pak by moje tělo schoval a vy byste ho našli tak za pár let v rozkladu," popisovala jim dívka, až se Harry divil, že nemá potřebu zvracet, když toho tolik vypila.

„Stejně to prověřím," utnul její samomluvu Ron, načež jeho slova podpořila pískavá konvice, která Pansy málem utrhla ušní bubínky. Dívka si přitiskla ruce k uším, zacpala si je a zmučeně vydechla snad všechen vzduch, co v sobě měla.

„Já to vypnu," zvedl se Harry s úšklebkem. Když pískání konečně ustalo, Pansy si opatrně sundala ruce ze spánků. 

„Už nebudu pít," dodala k Ronovi na vysvětlenou jejího chování. 

„To říkají všichni, ale nikdo to neudělá," ušklíbl se Ron a Pansy mu musela dát za pravdu.

„Někteří lidé by ale pít neměli, a to z mnoha důvodů. A já se teď můžu hrdě počítat mezi ně, takže veškeré dotazy přijímám nahoře v posteli s mým milovaným čajem," zvedla se a došla do kuchyně za Harrym, který se stále nevrátil.

„Meduňkový," podal jí Harry hrnek, ze kterého se překrásně kouřilo. 

Pansy se mile usmála hrneček si s radostí převzala. Nemohla uvěřit, že se něco z toho vážně děje. Nejen, že se nepokusili jeden druhého zabít, oni spolu možná začínali i trochu vycházet. Občas. Pansy musela uznat, že čaj jí nikdo neuvařil už hodně dlouho. Vlastně by to dokázala spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát za život se jí to poštěstilo.