Temná odvaha

Sběratelka hvězd

Ráno bylo až překvapivě chladné. Kdo by to tušil, že začátkem července bude v Anglii panovat mlha, která se bude ráno rozvalovat snad všude. Dobrá, to asi nebude správný příklad. Mlha v Anglii byla na denním pořádku, jen Pansy trochu překvapila, neb v Londýně ji mnohokrát nepotkávala. Skoro by si na ni i odvykla.

Našla ve svém batohu jediný svetr. Rudý, přímo v barvách Nebelvíru. Ušklíbla se, když pochopila, že jí to Pastorek udělal schválně. Barva Nebelvíru pro zmijozelku byla tím, co by si on jistě bral jako soukromý vtip. A proč by také ne, že?

Pansy nemohla být vybíravá, ne ve chvíli, kdy na výběr neměla. A přesně tak se s tím hodlala smířit. Ušklíbla se a natáhla si na sebe onen rudý svetr. Musela uznat, že nikdy neuměla tuhle barvu dost docenit, to až v posledních dvou letech. V mudlovském světě neměly barvy mnoho významů, proto si každý mohl nosit, co chtěl. Jenže v tom kouzelnickém by si Pansy červenou nikdy vzít nemohla. A možná i kvůli těmto maličkostem ji odchod z kouzelnického světa tak těšil.

Raději vyšla ven z pokoje přesně tak, aby se srazila s Harrym na chodbě. Harry jen pozvedl obočí nad barvou, kterou měla na sobě. Nic ale neřekl. Stejně jako Pansy, která se kolem něj protáhla ke schodům do dolního patra.

Seběhla je co nejrychleji už z důvodu toho, že nechtěla další otázky na svoji osobu. Jistě, měla by vypovídat dobrovolně a ráda, ale vůbec se jí nelíbilo, kam to všechno může směřovat. Raději poklekla před lednicí a při otevírání se doslova modlila, aby tam ještě něco bylo. Ona totiž ani zásobárna jídla nebyla bezedná. Jak chtěl Kingsley vyřešit tenhle problém, to už Pansy nevěděla.

Harry kolem ní prošel zrovna ve chvíli, kdy Pansy rozklepávala vejce. „Dáš si taky?" zeptala se skoro automaticky, jako by to dělala běžně. 

Harry pozvedl obočí. „Ještě jsem se nepřenesl přes skutečnost, že umíš vařit," ušklíbl se a Pansy se vejce rozkleplo v ruce skoro samo. I s drtkami skořápky dopadlo do hrníčku a Pansy se ušklíbla.

„Bojíš se, že ti do toho dám jed? Že by si náš nepřemožitelný našel konečně slabost?" dobírala si ho, zatímco lovila lžičkou z vajíčka zbytky skořápek. Harry mezitím postavil konvici s vodou na čistě mudlovský sporák. Dohromady tak vypadali jako jedna malá a milá rodinka při snídani. Škoda, že to není pravda.

„Spíš se bojím, že to bude jed sám o sobě. Od kdy umí čistokrevní vařit?" vzpomněl si na svého kamaráda Rona, neboť on, jakožto Hermionin skoro manžel, nic takového nepotřeboval. A ani potřebovat nebude. A pokud ano, stejně se to nikdy nenaučí, je to jako s telefonem. A přitom jejich zrcátka jsou skoro stejná. Kde tedy byl rozdíl mezi kouzly a mudlovskou technikou?

„A ty snad čistokrevný nejsi?" odsekla mu dívka velice chytře. Harry se jen ušklíbl a raději nekomentoval to, jak si naběhl. Pansy se vítězně zasmála. Pokořit slavného Pottera by mohla být její denní zábava. To by pak možná i ten pobyt mohl být snesitelnější.

Pansy nakrájela poslední zbytky chleba na kostičky a hodila je na pánev. Pak vše zalila vejci a počkala si, dokud se to nějak neusmaží. Nic víc s tím také neuměla. Harry mezitím beze slova udělal dva hrnky čaje, neb kávu v tomhle domě hrůzy ani jeden z nich nenašel.

Harry si vlastně ani nevzpomněl na to, kdy si naposled dělal snídani. Nebo spíše, kdy mu ji někdo dělal. Ginny si na takové věci nepotrpěla a mnohem raději brala život z jiné stránky. Její kuchyňské akce se daly pojmout spíš hledáním vína, otevíráním vína a pitím vína. Se skleničkami se neobtěžovala. I když ani to už doma nedělávala, na víno chodila k mnohým přátelům, kterým pila krev už svojí přítomností.