I'm sorry! [Yaoi!!!Bakudeku](mpreg)

×9×

Bylo mi strašně blbě ale konečně jsem se dostával k sobě.snažil jsem se otevřít oči ale nešlo to.Cítil jsem se strašně bezmocně.

Kde je malá?! udělali jí něco??! chtěl jsem zakřičet aby mi řekla kde je ale nemohl jsem vydat ani hlásku.doprdele...co když jsme někde na sluníčku...Nenenennenee.

Proč?! proč se mi dějí tyhle špatný věci???Nic jsem neprovedl a malá taky ne... vždyť to je jenom malá nevinná holčička.

Konečně se mi podařilo otevřít oči.Musel jsem zamrkat a pak se rozhlédl po místnosti.Byli jsme v nějakém tmavém sklepě.aspoň že jí nedali na slunce.

Spinkala mi hlavou na stehně.Bohužel jsem furt nemohl mluvit ani hýbat tělem.jen jsem na ní koukal a omlouval se jí.

Kvůli mě musí tohle trpět....je tak Malinká..tohle zažít neměla.Ani nevím jestli budu schopen jí ochránit.je mi z toho hrozný smutno.... když jsem konečně mohl pohnout rukou tak se rozletěli dveře a v nich stál on....

Muž kterého jsem nechtěl už nikdy vidět.

Doběhl jsem do sklepa.Izu zrovna chtěl ais pohladit po vláskách prcka co mu spalo na stehnech.Když mě uviděl úplně se zastavil a ani skoro nedýchal.

Byl jiný než dřív....byl vyspělejší....byl nádherný.Ale v jeho očích byl smutek... možná nenávist...ale zároveň ochranitelství.

"Nechci vám ublížit,, šel jsem blíž ale jeho vražedný pohled mě zastavil.

Viděl jsem jak spolknul kousavou poznámku.chci vidět jeho úsměv.

"Neměli vás unést..jen najít,, klekl jsem si k němu ale on ovratil pohled a malou si více natiskl na sebe.

"izu... řekni něco,,

"Už nikdy mi neříkej Izu.. nemáš na to právo,, vyštěknul.

Nenávidí mě.nedivím se mu ale....notak....achjo..co mám dělat.

"Vezmu vás nahoru ať nemusíte být v tomhle sklepě.,, Usmál jsem se na něj.

"Nepotřebujeme to,, zamračil se.

"Nebuď tvrdohlavý...tvoje dítě určitě potřebuje světlo,,

Moje dítě??jo Je jenom Moje tak ať se nestará.

"nech nás na pokoji.. nevím co z nás budeš mít...ale jedno ti řeknu..nikdy ti neodpustim... víš co jsi???jsi odpad.nenavidím tě... nechal si mě na všechno samotného....musel jsem se o vše postarat sám.....tohle nidky nespravíš...a jestli sis myslel že nás uneseš a u mě se projeví Stockholmský syndrom tak zapomeň....jednou najdu způsob jak utéct..je jedno jak moc se mě budeš snažit zlomit... nezlomíš mě..ty už nikdy....ty už nejsi důvod proč žiju....je to ona..a já nenechám aby se jí ublížilo i kdybych tě měl zabít.. udělám to,,

Myslel jsem to naprosto vážně.Neprojevoval jsem k němu žádné emoce.to co udělal to se zapomenout nedá.

Jo tak tohle zabolelo..jak by si mohl myslet že mu chci ublížit??nebo té malé??? opravdu mě nenávidí a nikdy mi neodpustí.... doprdele. Upadla mi jedna slza.

"Izuku.... mě je to strašně líto....byl Jsem mladý a blbý..lekl jsem se....hledal jsem tě pak.. přísahám.... chtěl jsem to napravit.. vím že jsem řekl ošklivé věci ale já nebyl připraven být tátou,,  chytl jsem ho za ruku a nehodlal ho pustit.

I když se teda mega cukal s tou rukou.

"A myslíš že tvé je mi to strašně líto nebo hledal jsem tě to napraví?!!vyhodil si mě i když si jasně věděl že nikoho nemám!!!byl jsi mladej?! já byl ještě mladší!!!musel jsem zapomenout na svoje sny!!! Musel jsem zapomenout na hezký chvíle s tebou!!! protože to neubližovalo jenom mě ale našemu miminku!!! Ne promiň! Mému miminku!!! Nemáš s ní nic společného!!!nikdy s ní nic společného mít nebudeš!!! Nechal si mě samotného..odkopl si mě jako odpad... měl jsem strach!!byl jsem bez peněz!! zachránili mě kluci!!! pomáhali mi s nemocnou dcerkou!! Víš vůbec
Co se mohlo stát kdybyste byli tak debilní a vystavili jí slunci?!!!mohla by umřít!!!!!bylo to strašné nezodpovědný!!!! Je mi sakra 18!!!18!!! Vychovavam svojí dcerku!! Mám práci!rodinu!!! Tys mi zase všechno sebral!!!!,,

Začli mu téct slzy a mě taky.... trhaně se nadechl a pokračoval.

"Proč? proč mi to furt děláš???! proč mi neustále ničíš život?! proč mi prostě nemůžeš dát pokoj a odejít mi ze života.... proč mi furt musíš připomínat že máš nademnou kontrolu?!!o nic víc nestojím! Jen mi dej konečně pokoj,,

Ukončil svůj monolog a já nevěděl co říct....nechci aby si tohle myslel ale má kurva pravdu.. nemám právo se spojovat s jeho dcerou a ani žádat o odpuštění....

Nemohl jsem prostě nebrečet.dostal jsem to konečně ze sebe...mohl jsem mu to vykřičete do obličeje.Sofie se vzbudila a začala plakat.

"Shhh neplakej ... zlatíčko..shhh všechno je v pořádku... táta tě ochrání... ,, Objal jsem jí a přestal plakat.

Nepotřebuje vidět svého tátu v slzách.potřebuje oporu.

Viděl jsem jak na nás Bakugo kouká.

"Shhhh,, pohladil jsem jí ve vláskách.přestala plakat.

"Zazpíváš mi něco???,, Fňukla a koukla se mi do očí.

"Dobře... nějakou od strejdů???,, Usmála se a kývla a já začal zpívat best song ever.

Úplně se uklidnila a poslouchala .Bylo mi právě jedno že je tma s námi Bakugou..pro mě teď byla důležitější ona.

Koukal jsem na ně a poslouchal jak zpívá... mají spolu krásný vztah....ona je nádherná a on taky.... pustím je.... musím jim dát pokoj.... musím je nechat jít....

Ale nechci to udělat..je mi strašně smutno z toho....nemohu je pustit bez snahy... musím s ním udělat dohodu...jo to je ono....bude tu měsíc a já se mu budu snažit ukázat že je pro mě ten nejdůležitější a že to chci napravit.. když semnou po měsíci nebude chtít být tak ho pustím......to bude moje šance.

----------_-------_------_-----_------------_-----------_-------

Taaak tady máte další kapitolku.. doufám že se líbí a budu ráda za každý komentář a hvězdičku 🖤 jste skvělí a díky vám mohu dál psát!🌈❤️
ILY
M.A