I'm sorry! [Yaoi!!!Bakudeku](mpreg)

x22x

hned jsem tu ruku chytl a narovnal se. Byl to on...byl..ale oči měl ještě zavřené... nevěděl jsem jestli jsem se zbláznil nebo  co se to teď stalo.

"lásko??mimi??,,zkusil jsem jestli třeba neotevře oči ale bohužel ne.

zklamalo mě to... už jsem myslel že se vzbudí..bude tu s námi. pomalu jsem procitl v hluboký pláč když v tom.

"..n-nebreč...b-blbečku,,. zachraptil ten nejúžasnější hlas na světě.

hned jsem s ena něj koukl....koukal na mě se svými zelenými oči. na tváři měl něco jako úsměv.

ve mě se smísili všechny pocity a dal jsem mu pořádnou pusu.a opatrně ho objal a rozplakal se víc.

"bál jsem se... že o tebe přijdeme.... promiň.. promiň mi to.... neměl jsem se urazit.. měl jsem tě chránit..nebo tě najít dřív,, musím mu toho tolik říct.

objal mě na zpět."...myslel jsem... že j-je konec...ale..p-pak.. jsem p-pochopil.. že m-mam šanci....se v-vrátit,, řekl hrozně slané ale já byl šťastný..komunikuje semnou.nezlobí se.

zazvonil jsem na Doktora. Musí ho zkontrolovat ...a navíc mu musím ukázat že neměl pravdu.. že se vzbudil.

narovnal jsem se a hladil jsem ho po tváři dokuď nepřišel doktor.

Dokázal jsem to a vrátil se. dokončil jsem příběh a bylo fakt fajn konečně vidět pravého Kacchana.bylo.mi sice slabo ale už mě nebolelo tělo jako na začátku. věřím že teď už bude jenom lépe a lépe.

do pokoje přišel doktor.

"dobrý den, jsem rád že vás vidím vzhuru..jmenuju se Oliver Weber.. jsem váš ošetřující Doktor.... víte jak dlouho jste byl zhruba mimo?,,

byl přívětivý a milý.

pravdou je že jsem netušil jak dlouho to může být.koukl jsem se po pokojiw a všude viděl obrázky od mojí malé holčičky a plno plyšáků.

30....31....30....to je 91....

"tři měsíce?,, zeptal jsem se s nejistou. "přesně tak... musím vám položit pár otázek abysme zjistili poškození mozku.,,

poškození mozku??? maličko jsem se vyděsil ale Kacchan mě chytl za ruku a povzbudivě jí stiskl.

kývl jsem a pohodlně se usadil.

"jak se jmenujete?,,

"Izuku Midoriya,,

"kolik vám je let?,,

"pokud dobře počítám , tak už 19,,

"děti?,,

"dcera, za měsíc 4.. sofie,,

"Odpočítejte ze sta po sedmi,,

Oh..matika... neumím počítat...

"100.........93............85.....ne...ne..86....79....72,,

"stačí...mozek je na tom dobře... žádné změny. ...no abyste věděl co se vám stalo. po zneužívání a týrání jste byl v kritickém stavu.... měl jste vnitřní krvácení .. podvýživu a byl jste podchlazený...u nás jste měl 2 zástavy doma 1..... měl jste roztržený Anální otvor a celkově Anální prostředí nebylo v pořádku... teď už je vše lepší... ještě vám uděláme pár testů a po pár dnech budete moct domů,,

usmál se a odešel.

chvíli jsem zpracovaval to co řekl ale rozhodnul jsem se neřešit to co mi bylo ale budu se soustředit na budoucnost.

pak jsem si ale uvědomil že doktor nemluvil japonsky ale Anglicky. koukl jsem se z velkého proskleného okna a viděl Londýn.

koukl jsem na Kacchana.

".... Londýn???,, zeptal se a já.moh s úsměvem kyvnout.

"jsi pro mě vším..a to co ti udělali v Japonsku byla poslední kapka...prodal jsem gang Kirishimovi a nechal tě převést do Londýna .... zatím bydlíme s kluky ale staví se nám baráček.... už nechci žít nebezpečný život...chci být s tebou..tady..v bezpečí...stane se z tebe hvězda
. vyléčime naší holčičku... začnu vařit.... už nikdy nedovolím aby na tebe někdo ošklivě sahnul,,

musel jsem se nadechnout

"to co se ti stalo.. muselo být náročný na psychiku...musels zažít ošklivé věci a to si v sobě poneses asi do konce života... už nikdy nechci abys to musel vytrpět ještě jednou...nechci už aby ti cokoliv ublížilo..chci být pro tebe lepší muž.....a.....byl bych rád kdybysme ze začátku chodili na terapii...nechci aby sis myslel že tě chci soupnout do ústavu..to ne..jen........nechci abys na své pocity byl sám..a vím že to nebudeš chtít al-,,

zastavil mě . koukl na mě a pohladil mě po tváři.

"... máš pravdu...byli to muka....bolelo to fyzicky i psychicky... občas už i tak že jsem myslel že se nedožiju konce.....ale nebyla to jediná věc co mě trapila.......byl to ten pocit zneužitím.. že jsem byl hračkou.. že jsem tě podváděl...a zároveň toužil po tom abys mě Nášel...obejmul... chtěl jsem cítit bezpečí.... není to tvoje vina ju???....a proto souhlasím s terapií... potřebuju to... potřebuju to s někým probrat.. všechno....hodit to časem zahlavu,,

sjelo mu pár slziček..a jeho slova mě taky rozplakala.nebyl jsem tam pro něj..ale teď tu jsem a budu tu pro něj... už navždy.

opatrně jsem si k němu lehnul a přivinul ho na sebe.

už je v bezpečí.