I'm sorry! [Yaoi!!!Bakudeku](mpreg)

x 17 x

Po tom co se stal ten incident s Todorokim, jsem se tam zas necítil dobře. Jsem neustále nervózní a tu nervozitu si vybijim na Kacchanovi. Jsem na něj zbytečně hnusný a on to snáší jak nějaký super hrdina.

Taky jsem nenapsal ani jednu písničku ....inspirace odešla.

Zrovna v ten osudný den... jsem byl na Kacchana obzvlášť zlej. Napětí ve mě pulzovalo a on byl poblíž.

Seděl jsem v kuchyni a jedl čokoládu. Hlavou mi běhali myšlenky a tak jsem zíral do jednoho bodu. Prostě.... Jsem byl mimo..pak se předemnou objevila ruka , která mi mávala před očima.

"copak copak, to ti až tak chutná že jsi z toho mimo?,, Zasmál se Kacchan

Ale mě to v tu chvíli vyznělo tak nepřátelsky...a nevím co to do mě vjelo.. strašně toho lituju.

"Taaak promiň že jsem si vzal tu debilní čokoládu! To ti to tak doprdele vadí?! Já chápu že jsem tu ten krk na víc ale taky si vzpomeň kvůli komu tady Jsem! Vzpomeň si kdo mě před 3 roky odkopl jako šlupku od banánu!Ty!!! Ale neboj.. ještě měsíc a odejdeme ti z tvého prodělaného života! už se v životě neuvidíme a nikdo ti nebude jíst čokolády!,,

Hodil jsem po něm zbylou půlku čokolády , které se vyhnul.
"Tohle není fér...,, Slyšel jsem bolest v jeho hlase.

Koukl jsem se mu do očí a viděl to zklamání..smutek.. bolest.
To jsem nechtěl. Chtěl jsem něco říct ale nebylo mi dovoleno.

"já...se snažím to napravit.... vím že jsem ti ublížil....ale ...tohle si nezasloužím..... Snažím se jak můžu...myslel jsem že jsme se usmířili..... S malou jsem se sblížil.... snažím se získat kus tvého srdce...a ty na mě takhle,, sjela mu jedna nepatrná slza po tváři .

Zadrhl se mi dech a nemohl jsem ze sebe dostat ani hlásek.

"Ale... pokud to vnímáš takhle...tak si beru malou na celej den...dokud jí budu moct vídat,, a odešel.

Já tam zůstal stát jako tvrdé I. Co to semnou je ... On plakal. Kacchan plakal. Zasáhlo ho to. Dřív bych to asi neřešil...ale... něco se změnilo.

Pravdou bylo že za tu dobu co jsem tu, mi strašně přirostl k srdci . Nerad to říkám ale asi si už nedokážu představit den bez něj. Bez jeho úsměvu...a toho jeho otravného ' dobré ráno sluníčka'.

Pomohl mi si to uvědomit... uvědomit si že ho miluju..... že jsem mu propadl a potřebuju ho k životu.

Z mého transu mě až probralo bouchnutí dveřmi.je s malou pryč.

Venku je hnusně takže to je dobrý...co se týče její nemoci je velmi všímavý a chrání jí co může. Je to dokonalý Táta.

Sednul jsem si na gauč a objal polštář. Snad mi tu scénu odpustí... musí.

To co řekl zabolelo. Vím jak jsem mu ublížil ale snažím se.... změnil jsem se. Řeším přepsání gangu na Kiriho. Chci s ním žít klidný život....a mám za to tohle.

Samozřejmě mi nevadilo že papá čokoládu ale jen mi přišlo vtipný jak koukal do jednoho místa.

Vzal jsem malou ven...chci sní být co nejvíc.
"tati???,,zatahala mě za rukáv a já se na ní kouknul. Když jsem viděl její roztomilý kukuč musel jsem se usmál.

"Ano miláčku?,,vyhoupl jsem si jí do náruče.

"Vy jste se pohádali?,, Zeptala se. sakra..jak ti děti dokážou být všímavý

"Neee, nepohádali...na maminku toho je jen moc víš?? Váš výlet u mě už se blíží ke konci a pak zase odjedete ...bude se mu stýskat víš?,, Dal jsem jí pusinku na čelíčko.

"Já nikam nepojedu,, zazubila se

"Líbí se mi tady... mám ráda tebe..strejdu Kiriho..Denkiho...chci tu zůstat,, pevně se mě chytla kolem krku.

"Vše bude záležet na mamince,, povzdechl jsem.

Tolik by mu chyběli....nemohu o ně přijít... musím Izuka nějak přesvědčit.

"Já mámu přesvědčím,, řekla vesele
A já se musel zasmát.
"Dobře opice...,, Pověděl jsem a vydal se i s ní do dětského centra, kde jsou různý kolotoče a takové věci. Je to centrum pro takové nemocné děti a malá to tam má ráda.

Seděl jsem na tom gauči asi půl hodiny a brečel. Jsem totálně psychicky i fyzicky. To napětí a strach mě dostal na úplné dno.

Nikde nikdo... Kacchan myslím říkal že mají nějakou Misi. Měl jsem klid a potřeboval se konečně uvolnit.

"Copak copak,, nevím odkud ale odněkud se vynořil Todoroki..ten co může za to jaký jsem byl...za moje zhroucení.

"J-jdi o- odemně.,, Odsunul jsem se co nejdál.

"aleee , nebuď netykavka,, došel až ke mě. Než jsem se stihnul zvednout a utéct tak mě chytl a držel mě dost pevně.
"Pusť,, zachraptil jsem.

"Aleee proč bych tě měl pouštět.. já říkal že to tak dopadne... buď to proběhne v klidu nebo to bude po zlém,,

Koukal mi do očí...jeho pohled nebyl jako Kacchanův. Byl chladný.. pronikavý.. mrazivý.

"Nechci.... budu se bránit...... já...miluju Kacchana....nech mě ...on ti pak ublíží... nechceš ho nastvat,, nic lepšího mě nenapadlo.. zkoušel jsem kopat ale kopance mi hned zablokoval.

"Ale jdi ty... Po dnešku??neopre si o tebe ani kolo...a jestli jo..tak se tě zbavím....ale přísahám že budeš trpět až do konce,, řekl to tak chladně a v tu chvíli mi došlo že jde o můj život.

Sebral jsem veškerou sílu co mi zbyla a odkopnul ho a bral čáru k chodovim dveřím.

Bohužel to bylo moc slabí a chytl mě.

"Zmetku jeden malej,, zavrčel a zkoutil mi ruce za záda.
"Auuu!!!,, Zakřičel jsem.

Nikdo tu nebyl...nebyl tu on aby mě uchránil.
Moc síly mi nezbylo ale i tak jsem se snažil bránit.

Nepomohlo mi to. Odtáhnul mě nahoru...doslova odtáhnul....ve svém pokoji semnou hodil o postel. Pokusil jsem se zvednout ale jeho kopanec mě uzemnil.

Pak už to bylo rychlé. Ztrhal ze mě oblečení.. svázal mě .... A pak jsem jen cítil prudkou bolest tam v zadu.

"auuuuuuu!!!!!!prosim!!!dost!!!,,

Začal jsem slzet. neposlouchal mě... Začal rovnou přirážet. Bylo mu jedno že to bolí..a že to bolelo jak blázen. Užíval si můj křik a žádosti o milost.

Nevím jak dlouho to trvalo..jen vím že to bylo několikrát.... Pokaždé víc a víc brutálněji... už jsem jen slzel a sýpal.
Mohla to být hodina.. dvě... možná tři.
Strašně to bolelo.bolel mě zadek.. břicho..bylo mi špatně.. motala se mi hlava.

Když skončil tak mě jen zkopal se slovy že se to Kacchan nikdy nedozví a odtáhnul mě roej shnít do sklepa.

Neměl jsem sílu křičet... neměl jsem sílu se zvednout...bylo mi strašně blbě. Bolelo to..moc.. strašně moc... slzy nešli zastavit a dýchalo se mi  hůř a hůř.taky tu byla zima.... Věřil jsem jsem že mě kacchan najde a snažil se vydržet.

Tak strašně mě lákalo to blikající světýlko... věděl jsem že když tomu propadnu tak to nezvládnu... trpěl jsem s nadějí na záchranu.

Ahooooj

Yes yes, ještě žiju... dávala jsem si menší pauzu ale zase jsem chytila isnpiraci a věřím že budu psát pravidelněji....je to něco co mě baví a možná teď výjde víc kapitol

Taky bych chtěla poděkovat za 1k přečtení. Je to pro mě strašně moc důležité a podporuje mě to v tvorbě.

Jste naprosto úžasný ♥️