I'm sorry! [Yaoi!!!Bakudeku](mpreg)

×14×

Kdyby ta malá mrška nezačala plakat stalo by se to.Políbili by jsme se.Ahhh..mít blízko u sebe ty jeho rtíky.Potřebuju ho u sebe, držet ho za pás ... políbit ho... zmáčknout zadek...chci slyšet jeho nádherné vzdychy.

Proč to všechno skončilo??? kvůli mojí debilitě.Kdybych si ho tenkrát našel a postaral se o ně a měl bych jeho a kouzelnou dcerku.

"hej Bakugo jsi v pohodě??,, Strčil do mě Shoto.

"..jo...co potřebuješ???,, Řekl jsem otravéně a šel do kuchyně.

"Hej..co ten zelenovlasý kluk...ta jeho prdelka,, Ušklíbl se

Přesně vím co jeho úšklebek znamená.

"Moje....je můj nech si zajít chuť.,, Takhle to prostě nefunguje že si řekne a já mu ho nechám.Izuku je prostě můj a nikdo jiný mi na něj sahat nebude.

Chci aby se tu cítil dobře,aby se malá mohla pohybovat volně a nechci aby je někdo obtěžoval.... až s e uvolní atmosféra vezmu je do nákupáku...do dětského centra.Budeme roztomilá rodinka.

Možná bych mu měl dát šanci.Možná jí mu chci dát.Teď bych potřeboval mluvit s Paynem.. vždy umí poradit.Aspoň kdybych si nerozbil mobil...Možná bych si mohl říct o náhradu škody....jo to bych asi sakra mohl.

Vylezl jsem na chodbu a snažil se najít Bakuga.Před pokojem už nebyl.vydal jsem s e tedy do jedné z chodeb. dobře.. přece se tu nemůžu ztratit.

Šel jsem a postupně vždy nahlédl do místnosti co tu někdy byli.došel jsem do dalšího rozcestí.

"Doprdele už!!,,kam mám jít???
Šel jsem pravou chodbou a dostal se asi do nějaké zbrojnice.bylo tu strašně moc zbraní. co když mě tu někdo najde....klid.. přeci musí vědět že jsem od Kacchana.

Vyšel jsem ze zbrojnice a všiml s i polootevřených dveří.... Žeby??? šel jsem dovnitř. Rozhlédl jsem se po místnosti.....

Bylo tu chladně...byla tu na zemi plachta...od krve!koukl jsem s před sebe...

"Aaaa!!!!!,, Předemnou seděl muž s prostřelenou hlavou....

Hned jsem vyběhl z té místnosti a schoval se v té zbrojnici...zalezl jsem si pod stůl do rohu.

Jsem mrtvej.. teď mě určitě zabijou.... viděl jsem něco co jsem neměl vidět. Začal jsem slzet a třást se.

Chvíli jsem se ještě s Shotem bavil v mém pokoji a šel za Izukem.Došel jsem k němu do pokoje ale tam našel jen spící princeznu. Chvíli jsem na ní koukal.Je krásná jako andílek.tohle jsem opravdu stvořil?????
Nechal jsem jí spát a šel ho najít. musel se tu ztratit chudák....je to tu dost velký.

Začal prohledávat jednotlivé místnosti a chodby .Nikde nebyl..kam se mohl ztratit.došel jsem do jídelny.

"šéfe tamten cápek co nám dlužil už nežije...Kiri ho potom odklidí,, řekl v klidu Lida.

"Ok,, řekl jsem ale pak jsem se zarazil.Co když....ne!

A běžel jsem k místnosti kde tohle všechno řešíme.doběhl jsem tam.Kterej idiot nechal pootevřené dveře?!

Nakoukl jsem dovnitř ale Izu tam nebyl.hned vedle je ale zbrojnice.Koukl jsem se tam..na první pohled nebyl ale když jsem se otáčel k odchodu tak jsem slyšel tiché vzlyky. Kouknul jsem se pod stůl a tam s krčil Izuku který se klepal asi strachem a plakal.

Koukl jsem s e kdo to je...."j-ja...n-n-nic n-n-neřeknu,, vysoukal jsem ze sebe a ještě víc se schoulil fo klubíčka.Nechci umřít!!

Cítil jsem jak mě jeho pevné ruce vytáhli..a místo toho aby mě zabil mě objal.

Bylo to příjemné hřejivé objetí."shhhhh... nemáš s čeho bát...shhh....moc se omlouvám že jsi to viděl,, začal mě hladit po vlasech a já se začal klidnit.

"N-nezabiješ mě??,,

Na co se to sakra ptá!"jasně že ne...hele možná jsem hajzl jo..ale celý ty tři roky jsem nikoho neměl... protože to tx jsi moje životní láska a tu bych nikdy nezabil....,,

Budu mu to říkat fuuurt.