I'm sorry! [Yaoi!!!Bakudeku](mpreg)

x24x

vyčistil jsem si zoubky a vrátil se zpátky fo postýlky. vytáhnul jsem všechny obrázky co mi malá namalovala a znovu si je prohledl....

po tváři mi začali sjíždět jedna slza po druhé... ještě jsem tak dlouho bez ní nebyl. je to hrozný.. chybí mi můj brouček.

netrvalo dlouho a na dveřích se ozvalo klepání.

"dále,, zachraptil jsem a koukl kdo to je.Samozřejmě jsem myslel že Kacchan ale...... byl to ON...

ten co mi tohle způsobil. Ten co mi ublížil. ...co tu dělá.

nemohl jsem se strachy pohnout ale když udělal krok do pokoje tak jsem i přes bolest běžel na druhou stranu pokoje abych bxl of něj co nejdál.

'j-jdi pryč!!! Vypadni!!!!! budu ječet!,, začal jsem hned panikařit.

'Tys prostě nemohk umřít....neboj tady ti neublížim... mám ti dát pokoj???,, během chvíle byl u mě

chytl mě pod krkem a zvedl nahoru

z oček se mi začali valit oči a začal jsem lapat po dechu.

"nepodáš trestní oznámení a do týdne mi předáš dva miliony korun,,

drze se ušklíbl a přiblížil se k mým rtům.

hned jsem rty semkl a začal kopat..dle mě už jsem musel být fialový... protože jestli se teď nenadechnu tak se udusím.

"rozuměls????!,, víc mi zmáčknul krk a já nepatrně kývl.

"hodný kluk,, pustil mě takže jsem bolestivě dopadl na zadek ....hned jsem se musel pořádně nadechnout.

strašně to bolí..ten krk...i dýchání.

"tak čau,, odešel.

nejsem tu v bezpečí...nejsem...odplazil jsem se do koupelny a zatarasil svým tělem dveře.
bojím se.. strašně se bojím....

ruce šli automaticky do vlásku a začal jsem se kolébat dopředu a do zadu
dýchalo se mi čím dál tím hůř a hůř.

když už mi pak Neodepsoval , tak jsem vzbudik Louiho aby mi pohlídal malou a vyrazil jsem.

jsou to už dva dny co mi Kiri volal že slyšel , že ten parchant je tady v Londýně.

vzal jsem to autem. centrem města jsem to prosvištěl... nemám dobrý pocit.

dojel jsem před tuhle hroznou budovu , zaparkoval jsem a běžel na jeho oddělení. po očku jsem pozdravil sestřičku a zaběhl k jeho  pokoji.

tam jsem zpomalil a vešel do jeho pokoje...ale on nikde.

"lásko?!jsi tu?,, vykoukl jsem na chodbu

"nevíte kde je?,,

samozřejmě se mi dostalo  záporné odpovědi

šel jsem k dveřím od záchoda a zkusil otevřít. samozřejmě to hned nešlo ale když jsem víc zatlačil  tak jsem otevřel.... ležela tam moje láska s otlacinami na krku a ztěžka dýchal...

opatrně jsem ho čapl a přenesl do postele. byl mimo.. nejspíš omdlel. hned jsem zazvonil na doktora a ten mu hned dal takovou tu dýchací masku.

díky bohu  otevřel uslzené očka.

"co se stalo????,, zeptal jsem se starostivě ale tušil jsem.

'at nemluví prosím..., řekl doktor