Nenáviď mě!

3. kapitola - Kocovina

Ryan

„Doprdele, nepamatuju si , že bych měl někdy v životě větší kocovinu...."

Vařil jsem si zrovna pěkně silný ranní kafe, když se můj nejlepší kámoš Dante doklopýtal zázrakem na vlastních nohou do kuchyně. Včerejší párty dopadla podle očekávání....uvítací mejdan před mým turné. Spoustu alkoholu, pití, holek a sem tam i pár jointů drog. Pařili jsme dost dlouho. Dante skoro neprošel do dveří.

„Vypadáš, příšerně, kámo."

Řekl jsem to schválně, co nejvíc nahlas. Odpovědí mi byl vztyčený prostředníček. Sáhl jsem do kapsy svých džínů a hodil po Dantem krabičkou aspirinu. S plesknutím dopadla na stůl. Dante se sesunul na židli se sklenicí vody.

„Jak jsi na tom?"

Aneb univerzální výraz  pro: Kolik si toho pamatuješ? Upil jsem ze svýho kafe.

„Nic moc, párty, chlast.......probuzení v mým pokoji, znáš to..." Ve skutečnosti si pamatuju dost z tý párty, zvlášť na několik neodbytnejch holek, co mě nemohly nechat na pokoji. Nedokázal jsem držet  jejich ruce pryč ode mě. Připomínali mi panenky barbie. Dante na mě kývnul.

„Fajn, mám to stejný.......jen si vzpomenout na jméno tý holky, co je u mě v pokoji a můžeme slavit."

Měl jsem pocit, že se jmenovala Kendra, ale byl jsem taky mírně opilý, když jsem ji potkal, tak nevím. Já jsem nenechal žádnou holku zůstat v mojí posteli až do rána, žádná z nich nebyla nikdy v mojí posteli, a ani to tak nebude.

„Kendra"

Dante zhluboka zapíjel prášky, než sklenici položil.

„Co?"

„Je to Kendra, vole......"

Dante mě konečně slyšel. Je to fakt, kretén.

„Mluví tu někdo o mně?"

Trhnul jsem hlavou ke dveřím, kde se jenom v tričku opírala Kendra. Vysoká, zrzka, dlouhý nohy, vlnitý vlasy...přesně Danteho typ.

„Čau, Kotě......dobrý ráno."

Zrzka přiskočila ke stolu rovnou do Danteho klína.

„Hej, Ryane...kde je Candy?"

Dopálilo mě, jak mi řekla jménem. Nikdo jí kurva nedovolil ho používat. A co se týče Candy, to byla její kamarádka, která šla po mně snad celou párty. To jméno k ní sedělo......byla jako sladký bonbon, který nemůžete odlepit. Myslela si, že si jí vezmu snad i domů, což jí nevyšlo, když jsem z párty odjel bez ní.

„Copak, já vím?....."

Nenuceně jsem hodil prázdný hrnek od kafe do dřezu a snažil si vzpomenout, kde jsem včera nechal svojí bundu.

„Co?....ona tady není s tebou?....včera po párty s tebou nešla?......vždyť jsi....."

Vypnul jsem poslouchání těch jejích keců a věnoval se hledání.  Prošel jsem si v paměti mojí cestu do bytu. Schody, odemknul jsem.....a jasně, hodil jsem jí na křeslo v obýváku.

„Jak to sakra, myslíš, ať jdu?...."

A je to tady.....drama po ránu. Vrátil jsem se s bundou v ruce do kuchyně, kde řvala Kendra svým fakt vysokým hlasem na Danteho.

„Ššššhhh.....mohla by si to ztlumit, Zlato, ta kocovina mě zabijí. A říkal jsem sbal si svý věci a jdi...sbohem."

„Ty hajzle, říkal si, že noc byla úžasná......"

Pochechtával jsem se na Danteho, který mi oplácel gesto prostředníčkem.

„Jasně, že jsem to říkal, protože byla, ale teď je ráno, takže.......pa, Kendro, nebo jak se to jmenuješ, sbohem."

Další věcí bylo, že se Kendra prohnala kuchyní, jako tornádo než o pár snad sekund později vyřítila ven z Danteho pokoje převlečená do toho nejtěsnějšího tílka a kraťasů. Divil jsem se, že jí nevypadly z výstřihu.

„Jste ti největší kreténi, na týhle planetě...."

S tím vyšla pryč ze dveří a majestátně za sebou práskla dveřmi. Bohudík, že byli pevný. Mrknul jsem na Danteho. Než jsme zborově souhlasili.

„Amen"

Přehodil jsem si přes rameno bundu, klíče hodil do kapsy a chystal se k odchodu.

„V kolik máme bejt u Carlose?"

Zastavil jsem se ve dveřích z bytu.

„Copak jsem sekretářka?!....myslím, že to mělo být ve čtyři možná v pět."

Nemusel jsem se namáhat. Tvrdě jsem dveře zabouchl a odezvou mi bylo něco, z čehož jsem zaslechl jen slova idiot a kretén.

Spěchal jsem do garáže, snažil se vyhnout naší domácí a nenadělat kravál. Musel jsem vyzvednout svojí holku.