Nenáviď mě!

51.kapitola - Osudové rozhodnutí

Suzannah

„Dobře a co teda tohle?"

Izzy mi mávala před očima stříbrnými koktejlami. Flitry přímo zářily. V hlavě mi okamžitě naskočila několika místná suma, kterou tyhle šaty stojí. Padl by na ně můj půlroční plat. Stejně jako na ostatní věci, které mi Izzy za poslední hodinu ukázala. Nelíbilo se mi tohle centrum. Křičelo to slovy drahý, luxusní a pro mě nedostupný. Před očima mi zase někdo luskl prsty, Izzy.

„Už zase o tom přemýšlíš! Haló?! Na cenovky se nedívej, máme tohle."

Poraženě jsem svěsila ramena, jak Izzy mávala s kreditkou mezi prsty. Stále nechápu, jak jsem se nechala k tomuhle přemluvit. Snad stokrát jsem přímo škemrala aby mě Izzy vzala do normálního obchodu. Někam, kde se na mě prodavačky a zákazníci nebudou dívat jako na někoho, kdo se ztratil. Izzy nevypadala, že se o to stará. Klidně nakupovala v jejím topu a potrhaných džínách. Zatímco já jen tiše obdivovala všechen ten materiál a inspiraci. Cukla jsem sebou, když mě cizí ruka drapla za ruku stejně jako před deseti minutami.

„Fajn, tak teda nic, jdeme dál."

Izzy mě táhla z obchodu do obchodu ukazovala na výstavní kousky a víc, než desetkrát se mě snažila dostat do některých šatů. Stále jsem si trvala na svém, že obyčejné šaty z výprodeje budou stačit. Určitě bych zvládla je možná trochu přešít upravit a stačilo by to na hloupou párty. Pro smích budu všem, tak jako tak. Dupla jsem nohou v sandálu o zem.

„Izzy prosím ne! Nechci žádné z těch šatů! Jsou krásné, ale já si to nemůžu dovolit!"

Izzy právě držela černo-červené šaty na jedno rameno a zírala na mě s otevřenými ústy. Nakonec její šok přešel ve smích.

„Bože holka, jsi vážně unikátní. Každá holka před kterou bych zamávala tímhle by vyčerpala limit, ale ty.... wau, vážně nevím, co ten blbec musel udělat, ale nezaslouží si tě."

Zavrtěla jsem hlavou nad těmi slovy. Tohle nebylo fér ani pro jednu stranu. Izzy vrátila šaty zpátky do regálu, kde byly a založila si ruce na boky.

„Dobře, uděláme dohodu. Ty vybereš dokonalé šaty pro mě a já tě pak vezmu do nějaké výprodeje, kde vybereme něco elegantního, ale stále dost žhavého, platí?"

S rukama založenýma na hrudníku jsem jen přikývla. To bych mohla zvládnout. Jen ať pak Dantemu nic nedlužím. Nejsem něco, co si může koupit za šaty a doplňky.

„Tak pojď. Mám v plánu tě naplno vyžít. Ty šaty ale musí splňovat tři brandonova kritéria: Musí zakrýt můj zadek a prsa, musí jít co nejrychleji sundat a nesmí být na knoflíky, zip stačí... takže máš to?"

Teď to byla moje brada, která sahala až na zem. Izzy se s tím rozhodně nepárala. Za každým bodem zvedla jeden prst a rozhodně zaujala pozornost jedné prodavačky a právě procházející pár zákaznic, které se na ní pohrdavě ušklíbaly. Tohle byla prostě Izzy.

Ryan

Mel byla vzhůru konečně. Z ramenou mi spadla nepředstavitelná tíha, kterou jsem doteď nevnímal a to, co se stalo předtím?... stále si nejsem jistý, zda se to vážně stalo. Emma ani já jsme o tom za celou dobu nepromluvili. Nebyla příležitost. Všichni zůstávali u Mel v pokoji. Matka zářila, jak to zjistila i když probrečela celou hodinu, kdy jsem Mel vysvětloval její stav. Střídavě plakala má matka, a pak Mel, což bylo ještě horší. Byl jsem bezmocný a to bylo nejhorší.