Nenáviď mě!

32.kapitola 2/2 (Suzannah, Emma+Ryan)

Tak u trošku pozdě, ale tady je druhá část (promiňte u té minulé chybí, že je to první polovina...opravím to ;) A u téhle no, asi moc nadšení nebudete, ale posuďte sami... :)

Suzannah

Připadá mi, jako bych musela zmáčknout stop na ovladači a přetočit si posledních pět minut. Stojím v malé titěrné koupelně, voda tryská z kohoutku do umyvadla a Emma právě říkala něco o odjezdu? Tohle si musím přebrat.... Vysmekla jsem se Emmě ze sevření a chytám jí vlastníma rukama.

„Zopakuj to."

Emma v tu chvíli vypadala, jako bych jí praštila do obličeje. V jejích očích se mísily pocity vinny a naléhání. Vůbec nic jsem nechápala.

„Haló, kočky?...nemáte tam nějakej problém? Jsem dobrej instalatér."

Emma v mém sevření hodila zúženný pohled na dveře od koupelny odkud se ozval Dantův hlas. Úplně jsem na něj zapomněla, ale z nějakýho důvodu byla ta jeho hláška....no, úsměvná. V mžiku jsem nasadila kamennou tvář, když si Emma všimla, že se usmívám a nadzvedla jedno obočí, než zařvala na dveře.

„Ne, jsme v pohodě! A teď vypadni, máme tady vážnou debatu...padej!"

„Hmmm, to vypadá vážně. Jste aspoň oblečený, doufám."

Sledovala jsem, jak Emma skoro zelená vzteky, ale já jsem slzela smíchy. Bylo třeba se vrátit zpátky do reality  a jestli chci uchránit Danteho před Emmou a její náladou, tak je asi nejvhodnější chvíle. Měla jsem celkem jasnou představu o tom, jak se Dante opírá hned vedle dveří, jinak by jeho hlas nebyl tak silný.

„Všechno je v pohodě, Dante. Jdi. Můžeme to vyřešit později. Běž."

Nedokázala jsem se ani podívat na Emmu, protože její výraz byl určitě vražedný, ale nastalo ticho. Samosebou přerušované jen vodou crčící do umyvadla. Rázně jsem kohoutek zavřela, protože už mi to začínalo lézt na nervy.

„Fajn  Beauty, víš, kde mě můžeš najít."

Zatnula jsem zuby a zírala na dveře. Cože mi řekl?... Byly slyšet vzdalující se kroky a pak zvuk zavření dveří, jak Dante odešel. A přesně v tu chvíli začala i Emma ječet.

Emma

Ne-u-vě-ři-tel-ný.... Jsem pryč sotva půl hodiny a co se nestane?...Fakt se Suze smála tolik, až jí málem tekly slzy, kvůli tomu idiotskému vtipu Owense?...to snad není možný. Jakmile Owens vyklidil pole chňapla jsem Suzeininu ruku.

„Co to mělo znamenat?!"

Suze na mě vytřeštila oči a pak jako by se nic nestalo opustila koupelnu a zamířila do její ložnice. Následovala jsem jí.

„Kruci, Suze! Co to mělo bejt?..Co tu vůbec dělal?...a uvědomuješ si, že s tebou flirtoval?!"

V životě jsem neviděla, aby Suze reagovala protočením očí, takže jsem právě nevycházela z údivu, když to udělala.

„Klid, Em. Nic se nestalo...povídali jsme si, a ohledně tamtoho...Dante si ani neuvědomuje, co říká. Je to pro něj přirozený, flirtovat stejně jako dýchat. Beru to."

Byl zázrak, jestli se má brada nedotýkala koberce. Dokonce jsem se musela přidržet dveří, abych nešla k zemi.

„Co jsi to říkala o odjezdu?.."

Tahle věta mě probrala ze šoku a hodila mne do dalšího. Jak jí to mám říct?.... Přešlapovala jsem z jedný nohy na druhou a Suze mě pozorovala. Byla jsem nervózní, jak peklo.