Nenáviď mě!

32.kapitola 1/2 (Suzannah+Dante, Emma)

Promiňte, že je další kapitola na poloviny :/ Snad vám to tolik nevadí, ale nemůžu spát, tak píšu......doufám, že si čtení užijete ;) Moc vám děkuju za komenty, jsou úžasné a hrozně nakopnou i každý hlas je pro mě probuzení, že to někdo čte :D Děkuju vám ♥ Slova na to ani nestačí :-)

Suzannah

Nevím, jak jinak shrnout, to co tady prožívám, ale dnešek?....je otrava. Emma dostala od svého táty nějaký úkol a z jejího pokoje od včerejška neslyším nic jiného, než zvedání telefonů. Nechci po ní, aby se o mě starala, jako chůva, ale nějaké rozptýlení by se vážně hodilo. Už po stopadesáté se otáčím na posteli a přitom se snažím nestrhnout si sluchátka z uší. Moje skicáky jsou všude kolem a upřímně nevím, co dělat dřív. Hudba mi hraje hlasitě do uší a já zavírám oči. Nemám ráda tichou hudbu. Nemůžu se do ní ponořit a zapomenout.

„I hate everything about you.(Všechno na tobě nenávidím) Why do I love you? (Tak proč tě miluju?)"

Vysoké tóny a drsný zvuk kytary a bicích mi zní v uších, jak ležím na posteli a přitom kopu nohou do rytmu. Nic neslyším, ale můžu vidět, jak Emma vrazí do mého pokoje něco na mne zavolá a pak je pryč. Ani jsem si nestihla vyndat sluchátka z uší. Čekala jsem asi minutu nebo dvě, až se Emma zase vrátí, ale nestalo se. Sluchátka mi hudbou vibrují v rukách a já znovu padám po zádech na postel, zavírám oči a a nechávám se unášet hudbou pryč. Tvrdší skladbu od Three Days Grace střídá hlas Christiny Aquilery , která zpívá o tom, jak se snaží zapomenout.

„Hey boy!(Hej, chlapče!)... So don't even tell me your name(Tak mi řekni tvé jméno)... All I need to know is whose place(všechno, co potřebuju vědět, je jeho místo)"

Pobrukuju si spolu s rytmem a slovy písně ve chvíli, kdy se postel na místě vedle mne prohýbá pod váhou dalšího těla. Emma určitě něco zapomněla. Nevšímám si jí. Jsem natolik ponořená v hudbě, že si chci užít ten pocit.Už jen kousek a bude konec skladby.Cítím, jak je mi ukradeno sluchátko z levého ucha a soustředím se jen na jednu stranu.Emma za chvilku začne ječet, protože tu píseň nesnáší.

„Tonight's your lucky night, I know you want it (Dnes je tvoje šťastná noc, a já vím, že to chceš).. ooooh ooooh oooooh oooooooooh.."

Christina dozpívá poslední tóny a já si strhávám sluchátka z uší. Zírám do stropu mého pokoje v autobusu a v nose mě zašimrá zvláštní vůně. Je pěkná, ale poněkud tvrdá, jako koření s něčím, co nedokážu popsat, ale i přes to je to zvláštní. Nevoní to, jako Emminy obvyklé parfémy, vlastně to nevoní vůbec, jako vůně pro ženy. Tohle je pánská kolínská!.... Otáčím hlavu doleva a střetnu se s pohledem tmavě hnědých očí, které na mě zírají. Zatraceně!... Šokem vyskakuju do sedu a zaječím na osobu nataženou na mojí posteli.

„Co děláš propána krále v mojí posteli?!"

Emma

Neměla jsem tohle brát. Na jednu stranu mě to nechává zaměstnanou a je to pro dobrou věc, ale já nečekala, že u toho prosedím tolik času. Telefon mi zvoní neustále a já ještě neobvolala ani polovinu organizací. Mám toho prostě moc. nemám páru, co dělá Suze vedle, ale ani to nebudu zjišťovat. vytáčím tátovo číslo.

„Ano, Emmo?"

„Ahoj, tati. Volám ti jen, že mám menší problém...."

Ležím na svojí posteli a už teď vidím zmeškaný hovor od nejen jedné z firem a navíc se topím ve výpočtech.

„Jaký problém?..."

Pomalu se nadechuju a vydechuju, a připravuju se na to nejhorší.