Nenáviď mě!

42.kapitola 2/3 - Porucha

-_- Tak a zas pokráčko. Upřímně se víc těším na poslední část psaní, protože na tu už mám plány ;) Ale snad se vám bude líbit i tahle ;)

Ryan

Neuvěřitelný, prostě ksakru neskutečný! ... Je všude, kam se pohnu, kam jdu, je i na jediným místě, kde můžu přemýšlet... v mojí garáži. Cítil jsem, že se něco stane. Vzbudit se tak brzo ráno nebyl můj styl a teď se to potvrdilo. Jak se kurva dostala do garáže?... Nevím jaká by měla být moje reakce, ale nepatří sem. Přehrabuje se v mých věcech v její pravé ruce nepochybně svírá šroubovák, který patří na stůl. Zuřil jsem.

„Hele, není to tak jak to vypadá."

Založil jsem si ruce na hrudi a čekal, co tady ze slečny „Není to jak to vypadá" vypadne. Měla na sobě kalhoty a vestu, dokonce musela mít čočky, protože po jejích brýlých nebylo zase ani památky a blond vlasy jí trčely z drdolu na hlavě. Nic nezměnilo ten lesk v jejích očích. Očima jsem zkontroloval police, rozmístění nábytku a uspořádaný chaos mých věcí na stole. Nevypadalo to na velké změny, teda až na Emmu, která se pomalu zvedala ze země a jejího úkrytu za mojí motorkou.

„Fajn, tohle je nepříjemná situace uznávám stejně jako byly i ty předtím, ale tvoje máma mě sem poslala, protože měla práci nahoře se snídaní, takže jsem šla a pak jsi tu byl najednou ty a... hele já nic nevzala!"

Emma nesmyslně blábolila. Dalo se pochopit, že s tím má něco společného má matka, ale víc nic. Vytrhl jsem jí šroubovák z ruky, když zuřivě gestikolovala rukama. Její pohled byl k nezaplacení, když jí ten malý nástroj mával před očima.

„Chtěla jsem si ho jenom půjčit, pak bych ho vrátila."

Rozhodně. Neměl jsem na to náladu. Včerejšek byl jednoduše naplánován do několika cílů. Za prvé držet Mel od Emmy, nechtěl jsem aby se s tím Mel musela vypořádat a za druhé strávit se setrou další skvělé odpoledne bylo to tak jednoduché. Hodil jsem šroubovák zpět na stůl a ukázal na dveře. Stále mluvila, ale bylo mi to ukradený.

„Vypadni."

Její tlachání zmlklo a konečně se místností rozlehl ten klid, co jsem potřeboval. Trvalo to jen chvíli, než se garáží rozlehl její hlas.

„Cože?!"

Doufal jsem, že moje vyjádření bylo jasné. Moje matka dala jasné podmínky, nechal jsem Emmu zde přespat a provizorně nechal zprávu aaronovi, teď byl čas aby dostala zadek z mého domu a od mojí rodiny. Byl jsem zatraceně vyčerpaný jen z myšlenky, co mohla dělat v noci. Nechtěl jsem aby slídila po domě, aby vůbec dělala cokoliv. Kurva, její přítomnost mě vytáčela.

„Tohle je tak zatracen stupidní! Hele, je mi ukradený tvoje nafouklý ego nebo tvoje arogance, a co se týče tvýho přání, abych zmizela, tak si nepřeju nic jinýho ani já, jenže to má háček. Nemůžu, jasný?! Nestartuje! Zkoušela jsem to, snažila jsem se ale je pár věcí, co budu potřebovat a tvoje máma řekla, že si je mohu půjčit. Věděl bys to, kdybys nebyl pako a poslouchal deset vteřin!"

Slyšel jsem každý její slovo, skoro řvala na celý dům. Zatínala pěsti podél jejího těla a v obličeji rudla. Už po stopadesátý mě napadla emmina spojitost s výbušnou sopkou, ale bylo tam i něco jiného. Mlčel jsem, zkoušel jí. Neuhnula pohledem ode mě, očima mohla metat blesky, jenže když vychladla, tak se jí v očích mihlo něco jiného...možná poražení. Nemohl jsem o tom přemýšlet, protože se otočila zády ke mně příliš brzy. S nadávkou na jazyku jsem sledoval Emmu, jak nasupeně vybíhá po schodech z garáže. Do prdele, opravdu skvělý ráno!...