Nenáviď mě!

18.kapitola - Nevděčník

Emma

Nemůžu  uvěřit, že jsem fakt usnula na pohovce. Krk jsem měla celý ztuhlý, protože jsem usnula se zakloněnou hlavou. Viktor byl pryč a autobus stál. Protáhla jsme se a vedle mě se ozvalo mručení. Quinton se vedle mě spokojeně protahoval. Zívla jsme a podrbala ho za ušima.

„Dobrý ráno, Krasavče..."

S námahou jsme vstala a klopýtala po autobusu k pokojům. Bez klepání jsem otevřela Suzahniny dveře. Spala... Natažená na svojí posteli byla stočená pod přikrývkou na kraji. Neměla mě nechat spát na gauči se ztuhlým krkem....  Připlížila jsme se k posteli. Co jsem se naučila bylo, že Suze spí dost tvrdě, že jí ani neprobudilo, když jsem před rokem zakopla o moje boty u postele, spadla na zem a přitom jsem ještě shodila nejméně pět učebnic ze stolu. Opatrně jsem vzala za cípy deky, které visely přes postel dolů a trhla.

„Vstávej!...Hej, Suze! Hodina se slečnou Berkleyovou ti začíná za dvacet minut!"

Bylo mi jasný, že tohle si šeredně odskáču. Suze vyletěla z postele, ještě stále v polospánku se ze zvyku otáčela aby rukou sáhla na noční stolek. Jenže tam nic nebylo a sletěla dolů z postele.

„Emmo!...Emmo, já tě zabiju!"

Hodila jsem deku zpátky na prázdnou postel a masírovala si ztuhlý krk.

„Hej, já nejsem ten kdo si spal spokojeně v pohodlný posteli a v pyžamu namísto tohohle...." Ukázala jsem na svoje oblečení. „....a navíc na gauči, nemluvě o tom, že budu mít nejspíš problém otočit krkem doprava."

Suze mě propichovala nenávistným pohledem, jak seděla na zemi v těsném prostoru, vlasy měla rozcuchané naprosto všude.

„Možná, že jsi oklamala svého tátu, ale jsi pěkná mrcha..víš, to?"

Od Suze jsme neslyšela často nadávání, ale takovéhle probuzení to udělá s každým. Nic jsme si z toho nedělala. Vím, že Suze to nikdy nemyslí zle. Urážky jsou mezi námi spíš projevem náklonnosti. Pokrčila jsme rameny, přičemž jsem ucítila další výstřel bolesti zády.

„Taky dobrý ráno, Suze."

Quinton se mi začal motat kolem nohou a škrábat drápy do mých tepláků a neodbytně mňoukat.

„Dej tomu kocourovi najíst, jinak se  z toho zblázním."

Suze se sunula na nohy a snažila se dostat vlasy z obličeje. Já jsem s Quintonem v závěsu mířila ke skříňce, kde bylo kočičí žrádlo. Nasypala jsem plnou misku a posunula jí ke Quintonovi. Ani se toho nedotkl, jen to očichal a pak na mě vyvalil ty svoje oči.

„Jsi ten nejrozmazlenější kocour Quintone, nic jinýho nemáme. "

Quinton zaprskal a seskočil pryč. Zmizel mi z dohledu, když vběhl do mého pokoje. Zatracenej kocour... Kočičí žrádlo jsme vyhodila a zamířila do minikoupelny. Vyčistila jsme si zuby, dala si rychlou sprchu a převlékla se do nových věcí. Zvolila jsem bílé džíny, tričko a jednoduchou  modrou vestu s měkkým kožíškovým lemováním. Milovala jsem tu vestu. Byla příjemná na dotek a taky extrémněměkká. Neměla jsem náladu si cokoliv dělat s vlasy, tak jsem je uvázala do jednoduchého vysokého ohonu. Slyšela jsem klepání na dveře a pak strčila do dveří hlavu Suze.

„Tvůj táta je tady a máme si pohnout...bere nás na snídani, a pohni, já jsem ještě koupelnu nepoužila."

Vykašlala jsem se na kontaktní čočky a srovnala si brýle na nose, vyšla jsem z koupelny a Suze na opak s hromádkou oblečení v rukách do koupelny vklouzla. Jak jsem čekala táta seděl v křesle a Quinton si hověl na jeho klíně, když ho táta drbal za ušima. Quinton po mě švihnul pohledem a pak uhnul, jako bych mu nestála ani za pohled. Nevděčná kočka....