Nenáviď mě!

16.kapitola - Vyrážíme!

Emma

„Takže dámy, dovolte abych vás provedl tímto luxusním modelem obytného přívěsu. Jak vidíte minikuchyně, několik pohodlných kožených sedaček, neustále zásobená lednička, dvě ložnice a minibar. Co víc si můžete přát?...."

Nedivila jsme se Suze, která se ani nesnažila zavřít ústa, když nás táta prováděl po jeho zázraku, který pro nás vybral, ale tohle dalo zabrat i mně. Tohle vůbec nebylo to, co jsme si pamatovala, jako desetiletá. Tohle bylo spíš, jakoby někdo poskládal luxus na kola a motor. Myslím, že jsem nikdy neviděla tolik lesku a taky kůže. Strčila jsem do táty. Ještě tady nebylo tolik rozruchu, ale už tu probíhali přípravy na velký odjezd. Na menším ohraničeném pozemku za městem teď bylo spíš obří parkoviště pro obytné autobusy a náklaďáky s vybavením a technikou.

„Ehmmm, nechci znít hloupě, ale mám pravdu, když mě lidi na druhý straně nevidí?"

Pozorovala jsem Suze, která se svým kufrem stála uprostřed autobusu a vyhlížela z okna. Ušklíbla jsem, se když se táta vedle mě narovnal, jako pyšný páv.

„Jistě, nikdy bych nevybral nic, co nemá jednostranná okna. Ty je vidíš, ale oni vás ne, Suzannah."

Nechala jsem tátu se Suze v obýváku a prošla chodbičkou ke dvěma ložnicím. Táta prý nakonec nechá celý autobus jenom nám. Skvělý....

„Tak jo, děvčata. Nechám vás tady se zabydlet a jdu domluvit odjezd. Mějte se."

„Strčila jsem do prvních dveří a přitom přes rameno zavolala.

„Měj se, tati!"

Pokoj byl samozřejmě malý, ale se spoustou úložného prostoru. Postel měla pod sebou několik šuplíků, stejně jako na stěnách bylo namontováno několik elegantních polic. Všude bylo umělé osvětlení a taky hromady polštářů. Nevycházela jsme z údivu.

„Fajn, víš co......už si nestěžuju na to, že jsi mě vytáhla na tohle. Je to tu jako vystřižené z katalogu pro milionáře. Ten druhý pokoj má být můj?...."

Napůl jsem se otočila a viděla Suze nakukující dovnitř. Stále mi dělalo problém vidět jí teď s hnědými vlasy.

„Jo, já si zabírám tenhle."

Svůj kufr jsem postavila na zem a pustila i druhé zavazadlo odkud se ozvalo nesouhlasné mňoukání. Kruci, promiň Quintone.... Sehnula jsme se na podlahu a otevřela dvířka od přepravky. Quinton okamžitě vyskočil pryč.

„Ještě jednou. Proč musela jet tahle chlupatá potvora taky?...až ho tady někdo odchytne a strčí do útulku jako toulavou kočku, tak se mnou na záchrannou akci nepočítej."

Protočila jsem oči, když Suze vyplázla jazyk od dveří na Quintona, který na ní zasyčel na oplátku.

„Nemohla jsme ho tam nechat. Greta by z něj udělala chodící kouli, že by se pak ztloustnul natolik, že by se ani nepohnul."

Podrbala jsem Quintona za uchem a spokojeně sledovala, jaks e protahuje.

„Nic proti, ale podívej se na něj......podle mě je koule už teď. Možná, že by mu prospěla radikální dieta, nebo....."

Popadla jsem první polštář, co se mi dostal k ruce a mrštila ho ke dveřím po Suze. Ta se na poslední chvíli skrčila a polštář narazil do zrcadla za ní.

„Fajn, rozumím. Žádná dieta. Radši si vybalím, ale platí stejný pravidla. Vleze ke mně a já přísahám, že zlikviduju veškerý pamlsky, co najdu."