Nenáviď mě!

30.kapitola - (Suzannah+Dante, Emma)

Omlouvám se, že tohle publikuju tak dlouho :( Jak víte, byla jsme týden v Paříži a Londýně a tenhle týden to bylo ve škole trošku hektický :( Za to si ale myslím, že tahle kapitola je dlouhá :) Užijte si jí a budu ráda jako vždy za komentář nebo votes...nebo obojí :D

Suzannah

Asi jsem právě v té nejpodivnější situaci v jaké jsem, kdy byla. Co, tady dělá Dante?....který mě vyděsil  k smrti, když se nepozorovaně přiblížil. Co si to namlouvám vypadá, tak jednoduše, jako by nic nepotřeboval. Řekl, že Izzi ho strčila do bazénu, což vysvětlovalo to, proč plave v bazénu v tričku a šortkách.

„Končím. Další kolo už neplavu."

Zamrkala jsem, abych dostala vodu z očí a zastavila, jak jsem šlapala vodu pod sebou. Já jsem za sebou měla první čtyři kola, zatímco Dante teprve tři. Vážně už nemohl?.... Sledovala jsem, jak se vytáhl za okraj bazénu nahoru a posadil se. Voda mu crčela z oblečení a to se mu lepilo na tělo.  Vážně musí posilovat.... Došlo mi, jak tady okatě civím a otočila se dřív, než by bylo moje červenání patrné. Odvrátila jsem se ve chvíli, kdy si Dante začal přetahovat tričko přes hlavu. Čas na ústup....Dlouhými tempy jsem kroužila kolem středu bazénu trasou, kterou jsem si stanovila. Jsem tak trapná.... Byla jsem naštvaná na sebe. Proč jsem vždycky, tak stydlivá?.... Zatnula jsem zuby a ponořila se pod vodu. Byla to jen má vina, že jsem stála pokaždé stranou, co se týče kluků. Nebyla jsem schopná jít ani na to jedno pitomé rande na které mě ve třeťáku pozval Simon Velley. Nevnímala jsem nic kolem se, jenom vodu a svoje vlastní myšlenky.

„Tak nějak jsem doufal, že si tam na kraji popovídáme, ale když nejdeš ty ke mně, musím já k tobě."

Lekla jsem se Danteho hlasu, tak moc, že jsem ztratila tempo a podklouzla mi noha. Na malý moment jsem zmizela pod vodou než jsem ucítila, jak mě někdo vytahuje na hladinu a pak už jsem slyšela jen smích. Hluboký smích.

„Wau, páni to jsem nechtěl. Jsi v pohodě? S tebou vážně nejde nic podle plánu."

Kašlala jsem chlorovanou vodu pryč a snažila se popadnout dech. Teprve na čtvrtý pokus to bylo úspěšné.

„Přestaň mě takhle děsit! Chceš mě utopit?!"

Stisk na mém pasu zesílil a pak se u mého ucha ozval hluboký hlas.

„To v žádným případě nechci."

Trhla jsem sebou a odplavala kousek dál, abych dostala sebe samu pod kontrolu. Dante Owens je hráč, flirtuje s čímkoliv, ale já nehodlám být další zářez na jeho posteli, jak by řekla Emma. Uplavala jsem dalších pár temp, než se chytila za okraj bazénu a vytáhla se nahoru. Ze svých věcí jsem sebrala ručník a začala si sušit vlasy, jak jsem si sedla ke kraji bazénu a nohama kopala ve vodě. Byla jsem si dobře vědoma přítomnosti Danteho, který byl stále ve vodě. S hlavou skloněnou jsem vynakládala mnoho úsilí, abych z vlasů dostala, co nejvíc vody. Nechala jsem oči zavřené, ale stejně jsem neodolala pokušení a při zvuku šplouchání vody je na škvírku otevřela. No, páni!....nespolkni si jazyk, Suze.... Mrkala jsem, jako zběsilá. Když v časopisech psali o Owensových tetování nikde nebylo varování, jak dobře to na něm vypadá. Na vypracovaných zádech se rýsovaly pevné linie a splývaly s tetováním přes ramena, jak dál postupovaly na paže. Na pravém bicepsu jsem zahlédla drobný nápis, který jsem ale nemohla vůbec přečíst. Neuvědomila jsem si, že jedu pohledem stále výš, až ou....nachytaná. Rychle jsem sklopila pohled a urputně si sušila vlasy.

„Chodíš s někým?"

Šok projel každou buňkou v mém těle a vím naprosto přesně, že moje ústa byla otevřená, jak jsem zírala na Danteho. Řekl fakt tohle?...  Nebyla jsem schopná jakékoliv reakce dokud se Dante neusadil na kraji bazénu vedle mne, teprve potom se můj systém nakopnul.