Nenáviď mě!

10.kapitola - Vysvětluj!

Emma

„Mám jet domů, Emmo? Nebo mám radši kroužit kolem letiště?"

Snažila jsem se ignorovat Suzein úlek, když se Viktorův hlas ozval z interkomu. Okamžitě jsem stiskla příslušné tlačítko na desce u sedadla.

„Myslím, že nejlepší bude kdybys chvíli kroužil kolem letiště Viktore, díky."

Pustila jsem tlačítko a několikrát se nadechla a vydechla. Ruce sem si založila v klíně, ale stejně jsem si s  nimi neustále hrála.

„Ehmm, víš, jak jsem nikdy nemluvila  o svojí rodině, Suze?"

Pohrávala jsem si s prsty v klíně snažila se udržet hlas stabilní.

„Vím, ani jedna z nás nikdy nemluvila o svojí rodině. Em."

Přikývla jsem.

„Víš, jak jsem se dostala na internát a poté na kolej a to, jak se u nás vždycky objevilo číslo Popular nebo jsi přiletěla VIP sekcí., mimochodem to byl tátův nápad, víš?"

Zvedla jsem pohled na Suze, která zkoušela povrch kůže na sedačkách.

„Jo, no a?"

Tohle je mnohem horší.....Zaklonila jsem hlavu dozadu na sedadlo a dívala se do střešního okna. Nadechla jsem se zavřela oči a řekla to nejjednodušší, co mě napadlo.

„Jsem dcera Aarona Emmersona, jednoho z nejbohatších výrobců co se týče motorek a motocross závodů."

Tak a bylo to venku... Počítala jsem do deseti než jsem otevřela oči a podívala se na Suze. Čekala jsem, zděšení, úlek, překvapení a nebo taky přinejmenším výhružky, proč jsem jí to neřekla, ale v žádném případě jsem nečekala zcela vyrovnanou Suze, která si prohlížela SMSky na svém mobilu.

„Hej, poslouchala jsi mě teď vůbec, co jsem ti říkala? Čekala jsem, že budeš naštvaná, nebo cokoliv, ale tohle je moc i na mě."

Sledovala jsem, jak Suze hodila telefon zpátky do kabelky a pozorovala výhled z okna.

„Myslela jsem si, že mi chceš říct tohle. Emmo myslíš, že jsem padlá na hlavu? Několik let jsem s tebou sdílela pokoj, vlastníš vždycky ten nejnovější model motorky, jaký jsem kdy viděla a i když s ní parkuješ daleko od školy, tak nejsi tolik nenápadná, a nemluvě o tom, že jsem při tvých hovorech tvého tátu párkrát zahlédla......jak, jsem řekla Emmo už dávno jsem si dala dvě a dvě dohromady. Mimochodem, mám pravdu, že ty lidi na druhý straně  mě nevidí?"

Teď jsem to musela být, já kdo zíral s otevřenou pusou a nemohla uvěřit.

„To, jako vážně? Celou tu dobu jsi věděla, kdo jsem a nic jsi neřekla?!"

Suze se odtrhla od mávání na lidi, co zvědavě okukovali limuzínu a přesunula se opatrně ke mě na stranu.

„Jsi moje nej kámoška, Em. Kdyby jsi mi to chtěla říct, řekla bys mi to. Já jsem taky nemluvila o svojí rodině, takže to bylo v pohodě. Uznávám, že jsem jednou nebo dvakrát trošku pátrala na internetu po tvém tátovi, ale nic jsem nenašla. Ani jednu zmínku o tobě, tak jsem toho nechala. Došlo mi, že když mě vezmeš k sobě, tak mi to asi chceš říct, ale ten tvůj výraz stál za to."

Všechen strach ze mě spadnul. A obě jsme se Suze propukly v smích.

„Vsadím se, že jsi měla příšerný nervy, jak tě znám. 

Ani nevíš jaký....

„Kdybys jenom tušila."

Suze se skláněla na sedačce, ale prohlížela si všechen interiér limuzíny. Z okna jsem viděla, že Viktor opravdu objíždí okruh kolem letiště.