Shadows of future

Přítomnost-Max

Cristian se pomalu doloudal na plac co měl sloužit jako podium.Max toho využil a přesedl si na jeho místo-tudíž vedle mě.
"Pane Davisi, před chvílí jste nám dokázal, že vodu ovládat umíte.Takže z čeho máte takový strach?" zeptal se pan Hendricks pobaveně. Ani já s Maxem a holkama jsme se neubránili posměšku.
"Co takhle večerní procházka?" nadhodil najednou Max.
"Co?" nechápala jsem.
"Ty a já. Procházka, večer..." vysvětloval ve zkratkách.
"To má být pozvánka na rande, Coopere?" zasmála jsem se. 
"Jak chceš." zasmál se taky. Nevím jak to dělá,ale nikdy se nezačervená.Dívala jsem se do jeho očí a on do mých.
"Nechtě si to hrdličkování a sledujte Crise.." dloubla mi do žeber Minnie. Okamžitě jsem se podívala na podium. Zrovna ve chvíli, kdy se Cristian snažil udělat bránu.Vodní bránu. Nevím kolik vody na to použil. Každopádně se mu to vymykalo z ruky.
"Davisi! Zlepši rovnováhu!" křikl na něj pan Hendricks.
"Nejde to!!" kroutil se Cris a snažil se proud vody jakkoliv vyrovnat. Najednou bum.Jeho vodní brána se zřítila přímo na něj.Samozřejmě o zem se rozprskla a smáčela všechny ostatní žáky.
"Sakra připomínej mi abych si na jeho zkoušky bral deštník!" vybouchnul Max společně se mnou smíchy. 
"To byl pracně udělanej make-up!" ječela Zoey a zmizela někde pryč se zakrytým obličejem.
"Russellová! Zpátky!" zařval pan Hendricks.
"Udělalo se jí špatně pane profesore.." snažila se jí omluvit Minnie.
"Morganová, moje schopnost je číst myšlenky, a na její make-up, tady není nikdo zvědavý!" smál se pan Hendricks a rozesmál tak odrostlou třídu. Minnie zrudla. Max se smál a já se usmívala.
"Rogersová, proč nad tím tak přemýšlíte? Zkoušku jste dělala několikrát a..."
"Pokaždé jsem ji pos... zkazila." zarazila jsem se vprostřed věty.
"Rogersová!" vztyyčil Hendricks ukazováček. Hned potom udělal prstem pohyb,abych se dostavila na podium. 
"Vykouzli ručník a dej ho Cristianovi. Jinak večer neplatí." zašeptala jsem a prošla kolem promáchaného Cristiana.
"Jednou se to povede." zašeptala jsem a vyběhla na plácek. Ruce jsem spojila před tělem a vyčkávala na můj úkol.
"Dobrá, slečno Rogersová." ozval se nepříjemný hlas paní Seeanové. Nenávidím ji!Už od pohledu je to prostě typ člověka, kterého byste nejraději zadupali do země.
"Váš úkol je stejný jako měl pan Davis." řekla nepříjemně. Nejprve jsem pohlédla na Cristiana jak si ručníkem suší vlasy a pak vděčně na Maxe kývla. Udělat most z kytek? Nic těžšího nemá?
"Vy si myslíte že je to lehké...Ale chceme po vás pevný oblouk z obyčejné trávy obmotaný břečťanem a květy si doplňte dle libosti." zasyčela Seeanová a poodstoupila. Super.Moje slabina. Vyděšeně jsem hledala v ostatních žácích oporu. Můj pohled spočinul na Dannym. Jen povzbudivě kývl hlavou. Nadechla jsem se a  ruce silně rozevřela. Zavřela jsem oči a pekelně se soustředila. Země se zachvěla a pomalu z ní začaly vyrůstat stébla trávy. Ruce mě po minutě začaly nehorázně bolet. Když už byly půloblouky skoro spojené křeč v levé ruce mi vystřelila až do ramene. 
"Au!!!"vyjekla jsem a pravou rukou si okamžitě chytla zápěstí levé ruky. Stébla trávy se okamžitě odebrala k zemi. Většina mě zavalila. Takže nejen že jsem byla mokrá. Já byla i plná trávy.
"To je nedostačující slečno Rogersová!" zapískla Seeanová.
"Paní Seeanová, v pořádku.." zklidnil ji Hendricks.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě po chvíli.
"Já...Já nevím..." chytla jsem se za hlavu. Šíleně se mi motala. 
"Maxi, odveď Maddie do jejího pokoje. Tvá zkouška se odkládá na zítra. Stejně jako Madiina a Cristianova." řekl Hendricks. Max okamžitě vstal a běžel ke mně. Cristian se taky zvedl.
"Davisi, vy zůstáváte do kon-ce!" slabikoval Hendricks. Smutně klesl na zem.Max si mě převzal a pomalu odváděl pryč ze cvičného plácku.
"Promiň..." řekla jsem Crisovi a objala ho. Jen kývl a sedl si zpátky.

"Jsi v pohodě?" zeptal se Max když mi vařil čaj.
"Jo jsem. Jen...Jenom zase ta křeč. Nechápu to!" rozčilovala jsem se. Uchechtl se.
"Taky se mi to stávalo. Pak jsem si opatřil hůlku." zasmál se a přinesl mi čaj.
"To jako že mám čarodějkovat s hůlkou jo?" uchechtla jsem se  a hůlku mu vytrhla.
"Zkusit to můžeš." pobídl mě. Zavrtěla jsem hlavou.
"Co takhle zase najít něco v časopisech?" pousmála jsem se.
"A jakej tentokrát?" zeptal se.
"Oblečení? Něco v čem mám jít na to ne-rande. Co by se ti na mě líbilo." navrhla jsem a usrkla čaje.
"Hmmmmm" zakřenil se a po chvilce mávl hůlkou. Přede mnou se neobjevil žádný časopis,ale rovnou oblečení. Krásné krémové šaty zhruba deset centimetrů nad kolena s vlající sukní a hnědé balerínky.
"Páni..." vydechla jsem a látku šatů promnula v prstech.
"Ale ven jdeme až večer, myslíš že v tomhle nezmrznu?"
"A moje mikina je ti málo?" zasmál se Max.Usmála jsem se, položila čaj a objala ho. Okamžitě mi objetí oplatil.

"Takže v 8 u brány?" zeptal se Max když odcházel.
"V 8 u brány." zasmála jsem se a zamávala mu.Zavřela jsem dveře a opřela se o ně.
"Takže Madison se nám vypravuje na rande!" vykřikla Minnie.
"Minnie! Víš jak jsem se tě lekla?! Kruci lidi, tenhle byt má dveře!" vydechla jsem se.
"Ty jsou boží!" vykřikla Minnie a přiložila si šaty k tělu.
"Dej je sem." vytrhla jsem jí je z rukou. Po chvilce je sama pověsila na ramínko a do skříně.
"Jak to míníš udělat?"zeptala se Minnie a zakousla se do švestky, která ležela na stole.
"O čem teď mluvíš?" zeptala jsem se.
"No, Cristian má v plánu tě dneska pozvat na procházku u jezera..." řekla nevinně Minnie.
"Minn! Kolikrát jsem ti zakazovala sledovat mou budoucnost!?" rozkřikla jsem se na ni. Ozvalo se zazvonění.
"Přesně tohle jsem viděla. A hádej kdo zvoní." řekla ironcky Minnie. Její schopnosti mě rozčilují. Došla jsem otevřít dveře.
"Ahoj Maddie.. Jsi v pořádku?" zeptal se vyplašeně.
"Jéé Ahoj Crisi." usmála jsem se. Sakra... Rvou se o mě dva kluci! A navíc vím co mě teď čeká.A ať se mi to líbí či ne, Max byl první.
"Nešla bys dneska na noční procházku u jezera?" zeptal se. Z obýváku se ozval smích Minnie.
"Eh..." poškrábala jsem se na zátylku. Nedokážu ho odmítnout.
"Cristiane je mi to líto, ale dneska ne..nemůžu..." řekla jsem pro mě těžkou větu.
"Max..." řekl sklesle.
"Promiň...Ale s tebou jsem pořád někde. Teď je na řadě Max..." vysvětlila jsem mu smutně.
"A teď máš čas?" zeptal se s nadějí.
"Kolik je?"
"Je pěěěěěěěět!!!" křikla Minnie.
" Ano mám." usmála jsem se. Nečekal a okamžitě mě zatáhl za ruku.
"Počkej! Počkej!! Kam mě táhneš?" křičela jsem na něj. Nevnímal mě a pořád běžel. Vyběhli jsme z tábora a ocitli se u jezera.
"Počkej!" zasmála jsem se a sotva popadala dech. Zastavil se a čekal na mě. Když jsem popadla dech seběhli jsme ke břehu . 
"Chtěl bych ti něco ukázat..." zašeptal. Natáhl ruce hřbety k sobě. Voda přestala být klidná. Vodní hladina se rozestoupila na dvě poloviny. Uprostřed se vytvořila cesta z kamínků. které spočívaly na dnu. Cristian luskl prsty a voda zůstala stát i bez jeho pomoci.
"Pojď..."řekl a chytl mě za ruku. Sešli jsme na kamínky a opatrně našlapovali. Rozestoupená voda kolem mě vypadala jako obří akvárium. Došli jsme doprostřed. Cristian se sehnul a cosi zvedl.
"Zavři oči." nařídil. Zavřela jsem je. Vzal si mou dlaň do jeho a něco vložil do té mé. Něco malinkého, kulatého, lehkého a mokrého.
"Otevři.." zašeptal. Poslechla jsem a v mé dlani zahlédla malou lesklou kuličku. V ruce jsem svírala takzvanou Jezerní perlu.
"Cristiane to je nádhe-" nedořekla jsem a zadívala se na Crise, kterému začala cukat ruka.Podíval se na mě pohledem do háje.
"Běž na břeh, hned..." řekl chladně. Neváhala jsem a běžela uličkou kterou vytvořil vprostřed jezera. Byl v těsném zákrytu za mnou.
"Ale ne..." zaskuhral. Zrychlila jsem tempo. Byla jsem už u břehu a škrábala se nahoru ale vůbec se mi nedařilo. Ucítila jsem jeho ruce pod mým zadkem jak mi pomáhají nahoru. Vyškrábala jsem se a ztěžka dopadla do hlíny.
"To stíhám! To d-..." nedořekl. Pohltila ho studená voda. 
"Že já tam vždycky lezu, když vím že to neumíš ovládat.." zasmála jsem se pro sebe. O Cristiana jsem se nebála, vím že pod vodou dokáže mluvit i dýchat. Sedla jsem si na kámen opodál a hrála si s perličkou. Po chvilce jsem uslyšela šplouchnutí.
"Promiň..." omluvil se a vyškrábal se na útes.Voda z něj kapala a jeho vždy rozčepýřené vlasy byly zplihlé a promáčené. Zvedla jsem se a došla k němu.
"Nikdo z nás neumí svoje schopnosti plně ovládat, Crisi. Spíš já děkuju tobě. Ale promiň už musím jít...." vykroutila jsem se a dala mu pusu. Zůstal stát jako solný sloup. Objala jsem se rukama a pomalu kráčela zpět do tábora.

Bylo osm a pět minut. Trošku jsem nevychytala čas,ale Max už si zvyknul.
"Ma..Wow..." nedořekl a údivem otevřel pusu.
"Jak vypadám?" zasmála jsem se a protočila se. 
"Dokonale!" spadla mu čelist a já se jen zasmála.
"Tak co máš v plánu?" zeptala jsem se ho když jsme se objali. Ukázal směrem k lesu za bránou. K lesu kam je zakázaný vstup.
"Tam..Tam se ale nesmí.." zarazila jsem se.
"Ale no tak, snad nejsi paní nejslušnější?" uchechtl se Max.
"Fajn."řekla jsem rázně a vyšla ze brány. Po zádech mi projel mráz a já se otřásla.
"Snad ti není zima?" uchechtl se Max a přehodil přese mě jeho mikinu a přitiskl si mě k němu.
Procházeli jsme se asi dvě hodiny, když se najednou začal zvedat vítr a ozvalo se vlčí zavytí.
"Maxi, měli bychom se vrátit..." zašeptala jsem. Jen kývl a vedl mě zpět ke vstupní bráně. Za námi se ozvalo zapraskání. Oba jsme se vyděšeně ohlédly. Zatnula jsem ruce v pěst a pořádně se lekla.