Shadows of future

Všechno?

Po chvíli hysterického pláče jsem seděla s očima zabodnutýma do znaku na knize. Táta mě mlčky pozoroval a čekal co se bude dít dál. Sama jsem nevěděla co dělat. Vážně chci všechno vědět? A co chci vlastně vědět? 

"Jaká je tvá schopnost?"zformulovala jsem smysluplnou otázku. 
"Dá se říct že takový mix. Ovládám vodu, zemětřesení,zvuky, mysl..."vysvětlil mi.
"To dává smysl. Proto jsi nejvýznamnějším z nás. Ale proč jsem já mocnější než Victorie?"zeptala jsem se, ale stále jsem nespouštěla oči z knihy. 
"Protože tvá schopnost je jedinečná Maddie. Přírodu nedokážu ovlivnit ani já. Ty dokážeš navázat kontakt se stromy a i když o tom nevíš tak i se zvířaty a.."
"Cože dokážu?"nahodila jsem nechápající výraz. S otevřenou pusou a nadzvednutým jedním obočím ho zaujatě pozorovala.
"Říkám že o tom nevíš. Na to, že nevíš skoro nic, jsi docela pozoruhodná, že jsi dokázala vyhrát bitvu století."usmál se.
"Já to nedokázala. Bez nich bych nežila ani já, ani ty. Moji přátelé nás zachránili. Já jen nechala skrze mě proudit magickou energii- a jen tak mimochodem bylo to fakt hustý."kývala jsem hlavou. Připadala jsem si jako zdrogovaná.
"Ano Maddie, máš pravdu. Další otázka?"
"Nedokončil jsi tu předešlou. To že jsem výjimečná neberu jako odpověď. Proč jsem nejmocnější vládkyně?"nenechala jsem se.
"Ach jo.. Dokážeš navázat kontakt se vším živým."opřel se o židli a založil si ruce na hrudi.
"Se vším? I s lidmi?"nenechala jsem ho vydechnout.
"Stalo se ti někdy, že ti někdo něco popisovala a nevěděl jak přesně to popsat, ale ty jsi si to i přesto představila?"zeptal se. To musím přiznat.

Jednou přiběhl Max do středu náměstí ve vesnici Dobročinných celý spocený a udýchaný. Mohlo nám být kolem dvanácti let.
"Hej lidi! Tam venku něco proběhlo!"smál se a mával kolem sebe rukama.
"Za stěnou lítá furt něco."odbyla ho Zoey a dál se věnovala zdobení školní nástěnky. My ostatní ho napjatě sledovali.
"Ale já vím! Jenže tohle bylo velký a bílý! Já... No.. Mělo to hřívu a vypadalo to jako kůň, ale kůň to nebyl já... Maddie, věříš mi že to bylo něco neobvyklýho?"podíval se na mě s nadějí v očích. Zahleděla jsem se mu do nich a po chvilce mi hlavou probleskl obrázek toho zázračného tvora. 
"Černý ocas a černá hříva se třpytkami. Ale kůň to vážně není!" Max vykulil oči.
"Jak to víš?"
"Nemám tušení?"pohodila jsem rukama a podala Zoey fotku ze školní akce. Zoy jen protočila panenkami a propadla s Crisem záchvatu smíchu.

"Jo, stalo... Takže dokážu lidem vlézt do hlavy jako Henx?"zeptala jsem se.
"Henx?"
"Hendricks."vysvětlila jsem mu.
"Ne tak úplně. Všechno zjistit nedokážeš, ale dokážeš člověka k něčemu přinutit. Ale to až po 30 letech života. To si ještě počkáš. Se zvířaty a rostlinami je to jiné. To umíš odjakživa"usmál se. Vydechla jsem a chystala se na další otázku.

"Crisův otec. Co se mu stalo?"zeptala jsem se.
"Zemřel na těžkou nemoc, dva roky po Crisově narození."sklopil pohled.
"Pokud vím, ty jsi taky zemřel když jsem byla malá."zachmuřila jsem se.
"Tohle je bohužel pravda."vyvedl mě z míry. Chudák Cris. Já si sice na svého tátu pamatuji, ale on ne. 
"Jak jsem mohla měsíc ležet v bezvědomí, jen tak pod nějakým stromem?"
"Není to jen tak ledajaký strom."usmál se Bryan od ucha k uchu.
"Ne? Byl to javor. Moment... Javor uprostřed jehličnatého lesa s lípami po obvo-du... Tohle uspořádání stromů nebude náhoda že ne?"zarazila jsem se. Na stromy mám dobrou paměť. Stačí mi proběhnout mezi nimi a poznám kam až sahají a jaký útvar tvoří. Před tím jsem ale neměla čas zkoumat rozpoložení stromů.

"Pod tím javorem odpočívá předposlední Vládkyně přírody. Má matka."usmál se.
"Moje...Babička?"
"Přesně tak. Uložili jsme ji tam k věčnému spánku. Každý den jsem tam chodil a pociťoval jsem něco zvláštního. Magickou energii. Pak jsem přestal chodit. Po dlouhé době jsem se tam pak ale vrátil. Stromy byly uspořádány do soustředných kruhů a na místě hrobu tvé babičky stál mohutný javor se zlatým listím. Tvá babička žije. Žije díky tomu stromu. Spojila se s tebou. Poznala tě. Ona ti dodávala živiny a ona tě udržovala při životě."
"Páni..."ulevila jsem si.
"Tohle je šílený..."nechápala jsem.
"Ještě nějaké otázky?"zeptal se Bryan.

"Proč jsi vlastně začal mluvit o Crisově tátovi?"bleskla mi hlavou jedna z informací.
"Jak jsem říkal. Byl jedním z nejvyšších. Já měl u sebe knihu, on klíč. Perly se odjakživa rodí ve vodních plochách. A Cris má svou schopnost po otci. Těsně před Devillovou smrtí- to je Crisů táta- mi vtiskl perlu do dlaně se slovy, že ji nikdo nesmí získat. Já ji za přítomnosti Hendrickse hodil do jezera."zavzpomínal.
"Předpokládám že Devill odpočívá v nějaké jezeru."nakrčila jsem nos.
"V lesní tůni v lesíku zapomnění."usmál se. Věděla jsem to.

"A jedna z posledních. Kde se to právě teď nacházíme?"
"Za vodopádem v budoucí kavárně."zasmál se.
"Myslím celkově vesnici."zamračila jsem se.
"Milá Madison. To co jsi viděla nebyla ani třetina všeho tady. Vítej v novém světě."smál se a vyšel zpoza vodopádu.
"Takže nejsme ve vesnici Dobročinných?"vyšla jsem za ním.
"Přejdi tu horu a shlédni dolů."poručil. Nevěřícně jsem se na něj podívala a nedůvěřivě vyšla před vysokou skálu s plošinami na kterých byly spousty domů. Byla jsem líná vycházet všechny ty cestičky vedoucí nahoru. Proto jsem si vytvořila kmen a stoupla na něj. Nechala jsem ho volně růst až k vrcholku skal. 

Slunce pražilo a já si zakrývala oči rukou. Co mi tají? Moje poslední odpověď? Nebo chci vědět ještě něco víc. Poslední centimetry... A jsem na vrcholku. Přeskakuji z kmene na pevný plochý vršek skály. Ze dvou stran k němu vedou schodiště a je oplocený. Po tváři se mi rozlévá úsměv. Dole v dolině zůstala nedotknutá celá vesnice Dobročinných.
Neztratila jsem domov... Jen jsem získala jeho vylepšení v podobě lepší ochrany. 

Začínám se smát a poprvé po dlouhé době mám pocit že mám vše pod kontrolou a pevnou půdu pod nohama.
"Všechno v pořádku?"ozve se za mnou hluboký mužský hlas. Hlas toho blonďáka poznám všude. Místo odpovědi mu daruji široký úsměv a padám mu do rozevřené náruče.
"Myslíš, že mi teď dovolíš udělat mojí každoroční párty?"zeptá se Danny a já se vzchopím jen na pobavený smích. 
Jasně Danny... Všechno jako dřív- pomyslím si.