Shadows of future

Minulost- Nechci

"Tenhle je můj!!"
"Nenene! Já chci výhled na náměstí!"
"Lepší lidi mají pokoj vybranej předem! Hej kam neseš ty věci!?"
"Tenhle pokoj je můj kámo."
"Nechte toho už!"
"Auuu!!!"
 Seděla jsem opřená o zábradlí schodů v patře a sledovala těch sedm jak se dohadují. Stačilo lusknout prstem a vytvořila jsem v nevyužitém prostoru několik využitelných místností v podobě pokojů o které se vedla třetí světová. Jen tak jsem je poslouchala a hrála si s provázkem co jsem našla. 
 Nevadily mi jejich hádky, přišlo mi to vtipný, ale když na sebe začnuli křičet, to už jsem nesnesla.

"A DOST!!!"vstala jsem a vykřikla. Všichni zmlkli a všechny jejich pohledy směrovaly na mě.
"Doufám, že se nechcete zabít kvůli sedmi pokojům!? Aby jste věděli, tak vám je rozdělím a bude to v klidu!"uzemnila jsem je a provázek strčila do kapsy.
"Fajn! První bude Minnie. Ta je nejklidnější. Ty budeš mít pokoj v zadní části, neva? *Minniee přikývne* Fajn, Maxi, jděte jí vybavit pokoj."koukla jsem na něj a společně s Min odešli.
"Dalš pokoj vedle Min připadne Zoey..."rozkazovala jsem a ukazovala každému kam má jít. Max vybavoval pokoje a já taky pomáhala. S Tobym a Zoey jsme nanosili spoustu věcí co zůstali dole. Vše bylo do 3 hodin hotové.

"Myslím že něco uvařím..."řekla jsem a s výdechem se svalila na gauč.
"Ani omylem! Vařím já!!"vykřikla Zoey a vyběhla do kuchyně. Její kadeřavé vlasy za ní vlály jako praporek. Usmála jsem se. Ona je u mě pečená vařená a proto také ví, kde co je.
"Fajn...Co je v plánu teď?"zeptal se Cris a sledoval mě.
"Já nevím, ale celkem mě všechno bolí, asi si půjdu lehnout..."chytla jsem si hlavu. Začnulo mi šíleně hvízdat v uších a myslela jsem že se mi roztříští hlava. Hned na to jsem ucítila ve spáncích šílený tlak. Okamžitě jsem si hlavu chytla do dlaní a vykřikla bolestí. Hned na to se mi před očima mihl obraz souboje mě a mé matky v Henxově kanclu. Potom jsem měla před očima černo a sesunula se z pohovky na zem.
"Maddie!!!!"

Probudilo mě ostré světlo a k mému překvapení jsem zjistila, že mě někdo přenesl do mojí postele. Chvilku jsem jen tak nehybně ležela a civěla do stropu. Dokud jsem neucítila vůni smažené slaniny a vajíček. Pomalu jsem si sedla a kupodivu jsem nepocítila žádnou bolest. I tak jsem si ale reflexně chytla hlavu. Nazula jsem si pantofle a mikinu, podle velikosti hádám, asi Dannyho. Otevřela jsem si okno a nadechla se čerstvého vzduchu.

"Dobré ránko všem...Omlouvám se za včerejší scénku..."vešla jsem do kuchyně. Z nějakého důvodu, mi zase bylo na omdlení.
"Maddie!"vykřikl Cris a přispěchal mi na pomoc.
"Jsi tak slabá..."zašeptal a odnesl mě na pohovku.
"Nevím co se se mnou děje..."
"Ale já jo... Tahle reakce je u Dobročinných běžná. Teda normální. Moment! To znamená, že je mezi námi někdo z Necitelných..."zavrtěl sebo nervozně Danny.
"Co?"nechápala jsem souvislosti.

_________________________________________________

Ahojda,

Omlouvám se za kraťoučký díl. 
Z osobních problémů nemám na psaní čas ani náladu. Ale doufám že maximálně do dvou týdnů příjdou 2 díly.

Děkuju za pochopení ♥

-Wenny