Shadows of future

Minulost- Iceman

Zbývají centimetry. Zatínám zuby a oční víčka. Připravené na pálivou bolest.

Místo toho ale pociťuji chlad.

Mezi mnou a střelou se vytváří tlustá ledová stěna. Pohlcuje mrtící střelu a odráží Armoiries. Uvolňuji objetí v němž chráním mojí straší sestru. Pomalu otáčím hlavu a lekám se při pohledu na led. Je v něm propálená díra, skrz kterou vidím překvapené tváře mých přátel. Nespouštím z nich oči a natáčím hlavu doleva. To co vidím, mi doslova vyráží dech.

Toby s napřaženou rukou. Stále vydechuje. Z jeho dlaně vychází jemný namodralý třpyt.

"Já- Já- Já.... Já mám schopnost. JÁ MÁM SCHOPNOST!!!!"křičel radostně a všude kol něj se vznášely sněhové vločky. Neradoval se však dlouho. Armoiries se vznáší do vzduchu. Nebe se barví do čtyř barev. Znovu se zvedá vítr. Zbývá poslední hodina...Cítím jak Minnieiné schopnosti slábnou, téměř končí. Vím že zbývá jen hodina. A taky vím co teď udělám. Beru knihu a tisknu ji na hruď.

"Madison, kam jdeš?"zašeptala Victoria.

"Madii!"zašeptal Toby a po ledu sklouzl k nám.

"Mám plán. Jen mi musíte všichni věřit...". Vic s Tobym na sebe pohlédli a nakonec na mě kývli.

"Fajn. Musíme se dostat k ostatním."šeptám. Opatrně vylézáme z ledového zákrytu a plížíme se po straně náměstí.

Dobíháme zázračně bez Armoriiné pozornosti k ostatním.

"Mám plán!"oznamuji. Všichni věnují svůj pohled jen Tobymu.

"Má plán!"ukazuje na mě. Všichni se probouzejí a věnují se mně. Dávám se do vysvětlování. Všímám si, že se k nám přidávají všichni Necitelní a vězni. Usmívám se. Všichni se klidí za mě. Nyní tvoříme početnou skupinu. V čele se mnou a knihou.

Tisíc lidí se schopnostmi vs Armoiries se čtyřmi elementy.

"Hej!!!"křičím na ni. Všímám si, že příroda kolem mě umírá, řeka vysychá a všechny ohně v pochodních zhasínají. Monstrum které bývalo mou matkou se na mě otáčí. Házím knihu před sebe a poklekám na jedno koleno.

"Teď jsi nejmocnější. Nebo ne?"zvedám jedno obočí.

"Jsem. Myslíš že mě s těmihle vidláky zastavíš? Sama jsi bezmocná!"křikla.

"Sama ano. Ale s ostatními ne."zvedám hlavu a nadechuji se k výkřiku.

"TEĎ!!!!!!" Všichni napřahují ruce. Hned jim po nich kolují jejich schopnosti. Cris má ruce obalené vodou, Max červenou mlhou, Tobymu chladnou pod náporem ledu, Zoey má jiskřičky jak v dlaních tak v očích, Danny má ruce pokryté blesky, Jane taktéž blesky, Minnie má kolem rukou šedou mlhu, Victoria fialovou mlhu... Takhle bych mohla vyjmenovávat do tisícátého člena. Pokládám dlaně na knihu a zavírám oči.

"Teď!!"ozývá se Cris a všichni namíří ruku se schopností proti knize. Tisknu k sobě víčka dvakrát pevněji. Teď se rozhodne... Buď zemřu, nebo zemřeme, nebo vyhrajeme.

Cítím nárazy všech elementů a darů do knihy. Její desky se rozehřívají a pálí mě do dlaní. Na to chladne pod náporem Crisovy vody a Tobyho ledu.

"Aaaaaaaa"vykřiknu. Tlak je neuvěřitelný. Najednou ve mě něco praská. Propojila jsem se s knihou. Vidím všechno, co obsahuje. Dějiny, přítomnost, budoucnost. Vidím právě tuto přítomnost. Sedím a propojuji se s knihou. Chytám knihu a ostatní nepřestávají proti ní 'útočit'. Vzlétám do vzduchu. Cítím jak moje vlasy levitují. Nabírají zpět svou kaštanovou barvu. Moje křídově bílá pokožka nabírá správnou barvu. Rty nejsou vysušené, opět jsou plné a růžové. V žilách pociťuji opět příjemné teplo. Teplá krev se mi znovu rozproudila po těle. Rány se mi zázračně hojí.Moje oblečení -roztrhaná, nepoužitelná bunda, tílko a kalhoty na cáry- se mění v zelené šaty nad kolena v pase zdobené květinami. Stejné květiny mi na hlavě vytvořily věneček. Řasy se mi prodloužily a kolem očí se mi vymalovaly zelené spirálky a lístečky. Prudce otevírám oči. Nabírají zpět modrozelenou barvu.

Kniha se otevírá a vystřeluje paprsek do nebe a hned proti mně. Cítím nával energie. Cítím se opět silná.

"Sbohem Madison!"křičí Armoiries. Shání dohromady všechny elementy. Než to stíhá, chytá mě Cris za ruku. Z nebe zmizel element vody. Za druhou ruku mě chytá Danny. Mizí element bouře. Kniha levituje sama od sebe.

"A teď já!!!"křikne Zoey a chytá se Dannyho. Mizí element ohně. Zvedám oči a pekelně se soustředím.

Mizí element přírody.

Armoiries vystřeluje blesk. Okamžitě se odráží od ochranné bariéry kterou jsme společně s ostatními vytvořili. Pouštím se Dannyho a Crise a shromažďuji všechnu energii. Rozpřahuji ruce a poté je propojuji a mrštím jimi dopředu. Zelený paprsek zasahuje matku. Zvedá se a útok mi oplácí. V tom se přidávají všichni ostatní. Mířím dlaní na matku a dávám povel k útoku. Všichni proti ní vystřelují.

Málem mě zabila, ale i tak cítím slzy v očích. Už nikdy neuvidím ženu, která mi dala život. Rozmrkávám slzy a uděluji poslední, smrtící ránu. Ozývá se bolestný výkřik a Armoiries se rozplyne. Vše opadá. Bouře, elementy, kniha.

Cítím slábnutí. Padám do bezvědomí. Čas vypršel....